Původní čtvrteční zápisek
V pondělí 30. listopadu se začal rozvíjet příběh ( viz zápisek Rány osudu.... ). Respektive se začal rozvíjet už v sobotu, kdy mi kolega a kamarád v jedné osobě jedoucí se mnou na RVHP mi prozradil, že se s ním rozešla přítelkyně, s níž má cca 12-ti leté dítě a oznámila mu, ať se odstěhuje, že má jiného.
Už to, že jí za dva dny oznámil, že je s to se odstěhovat zítra, dotyčnou naštvalo a prý že nemá dělat schválnosti - to už jsem pochopil, že s mým kamarádem pěkně mává a že můj názor na ní z před mnoha let byl zjevně správný...
Každopádně jsem začal sledovat, že se kamarád nijak neozývá a to ani na pracovní dotazy, což mě mátlo, ale pak mi kamarádka prozradila, že se začal pohybovat na pobočkách F* a P* (takže jsem pochopil, že nechce být s kolegou z hlavní pobočky, že i on poznal neschopnost), ale že si nepozval na pomoc nikoho dalšího. A pak mi ve středu večer dala vědět plna obav - že jej vezla domů a že .................
Ty následující tři hodiny po přečtení onoho emailu bych vám nepřál, protože se mnou zacvičilo to, že další ajťák z mého okolí má potíže se ženami a že už tři z nich volili přerušení života v rámci skoku pod vlak. Dva z nich zná onen kamarád, jednoho zná i naše kamarádka....
Když jsem si v hlavě srovnal, že čtvrtého ajťáka po koly vlaku nechci, pozval jsem přes SMS dotyčného na pivko. Tak rychle jsem ho odpovědět ještě neviděl, a to ho znám asi tak od roku 1995...
Snad i osud či kdosi další nechtěl, aby to tak dopadlo, a zavolala mi E*M* že se mám stavit u ní na kroužku sportu. jež soudcuji na akcích spolku, jehož jméno se zde na blogu nevysvětluje. Kroužek vede 2 zastávky metra od místa, kde jsem byl na školení a to zrovna dneska dopadlo tak, že jsem měl do odjezdu autobusu za oním kamarádem náhle dvě hodiny čas...
E*M* před začátkem kroužku vyslechla mé obecné zjednodušení problému a dala mi jednu zásadní radu: "Zeptej se ho, jestli by chtěl prožít svůj život znovu a stejně, nebo by něco udělal jinak a pokud se tam ozve že by chtěl své dítko, tak ho upozorni, že ho teď má a že by se měl teď upnout minimálně k tomu, aby dostudovalo" A před začátkem svého kroužku mi toho řekla více, až jsem si musel položit otázku, jestli mě osud nestrká až příliš mnoho lidí, které mohu nazvat anděly strážnými. Nebo i jen osůbkami, které drží tu pomyslnou lucernu a ukazují mi cestu až k tomu stromu, odkud musím jít sám... [narážka na Lucernu od Aloise Jiráska]
Po dojetí na místo a nalezení správné hospody (nejlevnější a současně nejslušnější v okolí) jsem s kamarádem pobyl bez několika minutek tři hodiny a vypil čtyři malí piva, což byla ta správná hranice, abych přežil a ráno byl schopen nezvracet v autobuse při jízdě na poslední den školení. Kamarád jel ve velkých...
Každopádně je to další žena či partner v mém už nechutně dlouhém seznamu, která (či který) v okamžiku problémů prostě uteče.
Udělal jsem i jednu lumpárnu - znovu jsem napojil kamaráda na naše společné kamarády v S* - od nichž jsem měl tak jako tak dneska jeden nepřijatý hovor - takže v únoru můžeme udělat společný výlet...
Jinak sousloví "skočit pod vlak" skutečně z úst kolegy vypadlo, naštěstí ne ve stylu "jdu ...."
Update pátek 23:59
Ráno se mi s vypětím všech sil podařilo vstát a všechny navazující spoje chytal tak, že jsem na školení dojel včas a lektor (jakoby náhodou) začal výuku taky o 30 minut dřív. Odpoledne jsem měl domluvené pivko s E*M*, které bylo domluvené dávno před tím vším, čím procházím já a mé okolí. Jenže ouha, silná migréna E* doslova porazila...
A právě tady se ukázalo, že chci oplácet dobro dobrem, takže jsem opět využil dřívějšího konce školení (byl jsem rozhodnut i případně ujet předčasně, jak to udělali mnozí kolegové) a vydal se opět dvě zastávky metra (tentokrát na druhou stranu) k E* domů.
K čemu je migréna dobrá? Třeba k tomu, že přijezivší počítačový technik (čti: já) je posazen k rozbitému PC a požádán o "pofackování" - na starých WIN XP se rozbil Skype... :-)))
Každopádně jsem se lehce bál toho, jak a v jakém stavu najdu svého kamaráda doma. A jaké bylo překvapení, když jsem jej nalezl počítačově online a v relativně dobré náladě. To mě zaujalo, ale na záhadu tohoto stavu jsem přišel až v sobotu...
Update sobota 22:00
Mám-li popsat sobotu, tak musím nejprve navázat na předchozí odstavec, který jsem musel dnes lehce přestylizovat. Kamarádka totiž našemu kamarádovi nasadila do hlavy toho správného brouka - v podstatě totiž šla stejnou cestou jako já ve čtvrtek večer - "Když máš rád své dítě a počítače, proč utíkáš k babám?" Je to poměrně krutá věta, ale měla by pomoci s odláskováním, protože náš kamarád má stále tenhle problém a trápí se jím. Ale už se zvýšilo procento, kdy svoji bejvalku nazval "bejvalka" namísto od zdrobněliny bejvalčina jména.
Dneska jsem si připadal jako výhybkář, když jsem s tímto kamarádem mluvil. Takový ten výhybkář, který vidí průšvih, a zoufale se snaží přehodit výhybku tak, aby zabránil tomu nejhoršímu, ale ta mrcha výhybka je zarezlá či zasviněná, takže vlastní výměny ne a ne přilehnout. Průšvih je totiž v tom, že pokud by byla výhybka přehozena jen napůl, tak ten vlak vykolejí hned na výhybce a ne až za zatáčkou, kam nesprávně do téhle chvíle směřoval. Výstrahou mi budiž zážitek z 27. listopadu -
jsem Lenka Láskorádová, nebo Slon v porcelánu?)
No a jaký z toho mám pocit? Asi tento: Pokud všichni dokážeme projít přes 15. leden, tedy hlavně přes vánoce, tak už projdeme přes všechno...
