Díky tomu, že se mi ztratil papírový index se sny (možná i byl ztracen), se teď nemohu podívat na tento konrétní sen, neboť vykazuje jistá opakování či remaky. A to je právě ten problém - kdyby se mi podařilo zjistit, kdy a za jakých okolností se mi tento sen zdál, tak bych mohl vědět.
Takhle jen vím, že v práci mi začalo "odlehávat" od problémů, které jsem vlekl před sebou, neboť se nuceně a povinně převáděly počítače do nového systému. To mělo absolutní přednost.... Mimo práci jsem řešil smutky po zesnulých, ale ne svůj
Stojím se svojí matkou na nějaké venkovské zastávce na hlavní silnici a vyhlížíme, až přijede autobus. Logicky ta naše linka. A už skutečně přijíždí dva autobusy, jeden kloubový moderní (nějaký "SOR") a za ním zcela bílá stará karosa (jednoznačně B731, tu jsem si do snů nabral z fotky historického autobusu dopravního podniku). Každopádně aby se na zastávku veěli oba, tak klouák zajel poměrně daleko od nás, a Karosa přistála velice natěsno za ní. Problém je, že my chceme jet tím SORem, což víme proto, že tam svítí číslo naší linky což je 236 (nebo 237 nejsem si po probuzení jist). Mamka naklusla k předním dveřím, já se sunu co noha nohu mine a nastupuju do nejzadnějších dvěří (to je tak, když si zamotáte nohy do peřiny).
Nastoupit jsem dokázal a než jsem se proploužil k mamce dopředu, tak stihla zajistit lístky. V průběhu mého ploužení zjišťuji dvě věci. První z nich je ta, že jsou sekce autobusu rozděleny "brankami", jakoby každá "národnost" měla svoji. Druhé zjištění jsem si uvědomil až na místě, kde mi průvodčí oznámil, že má jízdenka je již uložena do jejího prostoru. Podíval jsem se na zerm a skutečně je papírek vložený do otvoru a ten je zakryt pevným sklíčkem. Při příchodu revizora se mi tedy nemůže náhle ztratit (viz moje sny s revizory). Jenže revizor nepřijde a tak jedeme celý večer, noc a až do svítání...
Autobus nás dovezl na horní zastávku a směřuje plynule k dolní, ale zde se sen začal ostře rozcházet s realitou, neboť parkovací místa jsou vyblokována zábradlími po obou stranách a autobusák se chtěl trefovat do levé (parkovací) sekce. Opravuji jej, že by měl jet středem a on to stihne udělat ještě bez velkého zavlnění autobusem. Ale to už jej prosím, aby nám tady zastavil a on sjel na dolní zastávku.
Vystupuji těžce předními dveřmi, průvodčí mi podal tašku a s mamkou jdeme domů. Zde náš dům je značně ošuntělý a okna má hodně zaprášená a jiná než v reálu. Za obývákovým oknem se mihne táta, otevře na chvilku střední díl, vykoukne a pak jej opět zavře.
Já se v tuhle chvíli už automaticky koukám doleva, neboť v některých snech sousední dům prostě neexistuje, tentokrát vypadá, jako by jeho rekonstrukce, jíž znám z reálu, ještě neproběhla.
Zmátlo mě, že mamka odbočila doprava, kde stojí kamenný dům (v reálu neexistující), vešla dovnitř a u vchodu zasadila do výklenku svůj obraz.
Začal jsem o tom přemýšlet moc horlivě, tím si sen přetrhl a už jsem znovu pořádně neusnul. Je 3:40 ráno a budík mám nastaven na 5:15...
