Druhý sen z tábora byl lehce reprízový a má tu zvláštnost, že se mi sen zdál podruhé v době, kdy s někým poměrně vážně řeším sny, respektive noční můry. To mě zaujalo, navíc když mi dnes (pozor, dnešní příspěvek je opět úmyslně o několik dnů zpožděn) kamarádka popsala popisek svého snu a mě se to celé docela spojilo.
Je to pro mě dost drsné, přemýšlím nad tím, jestli nevidím něco, co ve skutečnosti neexistuje... a jestli si nepřidávám zásluhy, které vlastně ani neexistují.
Každopádně můj sen je dvojúrovňový (termín vysvětlím později) a začíná kupodivu rovnou v úrovni dva:
Úroveň dva:
Chodím po moderním kongresovém centru a dalo by se říci že lehce bloudím, neb nevidím ani východ, nevidím ani tu osobu, kterou hledám, ale pak se mi konečně podaří natrefit správnou chodbu, která náhle vypadá jako postarší pražský palác předělaný na kanceláře poslanců a před jedněmi dveřmi je shluk lidí. od pohledu novinářů. Ze dveří vyjde chlap (typicky rusovlasý, nakrátko ostřihaný) oblečený v obleku a řekne jednu větu do davu. A pak zase zajde.
Z té věty usuzuji (ač si ji nepamatuji) že jsem přišel pozdě, že daná osoba tu už není. Musím tedy najít východ a pokud možno nepozorovaně. No a protože jsem tady podruhé (sen se mi opakuje), tak se poměrně snadno "přesmyknu" do foaye, kde mě čeká dáma v tmavých společenských šatech, s tmavými vlasy. Pro zjednodušení si ji představte jako Reki z mého oblíbeného seriálu Haibane Renmei. "Ty už jsi tu zase?" ptá se rázně, možná i lehce naštvaně. Lehce pokrčím rameny a lehce rezignovaně přikývnu: "Ano... Můžete mi prosím ukázat východ?" Nemusím jí vysvětlovat, proč tu jsem. Ona to ví, já to vím...
Nemáme si už co říci (minule měla větší proslov), já pokývnu a vycházím ven. V tu chvíli se odlepím od země, máchám usilovně nohama abych zůstal v pohybu a prolétávám skrz zeď. Doslova cítím, že se kolem mě zpomaluje čas, musím se pro-bu-d-i-i-t....
Intermezzo:
Pocitově jsem vzbuzen, neb vidím nohu od horní dvojpalandy, stěnu mé chatky, a další propriety, ale je tu podivně světlo nebo je tu podivné světlo...?
Okamžitě přecházím dál...
Úroveň jedna
Úroveň jedna je o tom, že chci odcestovat od míst, kde se chodí do úrovně dva, nejlépe až domů. Stojím blízko konečné autobusu, která je udělaná hezky do obloučku, taktak se tam ten autobus vejde. A tentokrát se nevejde (podobně jako při prvním opakování), protože v oblouku je nabouraná oktávie tak, že je pomalu zmuchlaná do kuličky. Řidič autobusu číslo 194 vrčí, že nebude moci projet (Pozor, zde reminiscence na problémy linky 194, která začqla jezdit v Praze od 7.4.2015 a jež má stejné problémy a já tento sen měl poprvé už před lety), ale jakožto správní hoši mu to odstrkáme pryč. Pak ještě vrčí, že nám musí prodávat jízdenky, neb je nemáme, ale to ho schladím hláškou: "Jezdil jste někdy meziměstské linky?" Netřeba nic dodávati, tak se prodávají jízdenky furt.
No a pak už jsme docela v pohybu, z úzké konečné se autobus Karosa proplétá úzkými uličkami, pak najíždí velmi těsně k další zastávce a pak už jede po širší cestě (jež mi připadá jako jistá lokalita v mém městě, ale zopakovaná mockrát za sebou a s mnoha odbočkami se jmény ulic, které neznám) a pak se vyhrabe na X proudovku, kde si pro změnu připadám, jako když jedu po Evropské v Praze směrem do centra. V jednu chvíli autobus odbočí k jakémusi domu, kde má zastávku a já už vím (jedu tu podruhé-druhé opakování snu) že další zastávka je má. A autobus se vrací na tu víceproudovku a skutečně po chvilce zastavuje před nádražím.
Ve skutečnosti to spíš vypadá jako zdobená mříž, pak je úzký zastřešený prostor, že se tam vejde jen mobilní buňka svojí krátkou stranou a pak už člověk doslova vleze do kolejiště, kde je jen jedna kolej. Já do kolejí vlezl a čekám na vlak z druhé strany (a v této reprízové verzi se ani nesnažím koupit si lístek)
Každopádně vidím herce Zdeňka Svěráka, který vypráví, že na dnešní vlak už čeká (jako výpravčí) od rána - je odhadem odpoledne - a nahoře na kopci stojí pro změnu Ladislav Smoljak u stavidla, které reguluje průtok vody v betonovém korýtku zvící 20cm na šířku. "Zvedni to o dva metry" dostane se Smoljakovi pokynu od Svěráka a pokyn je splněn - voda začne téci. Stéká až k nám, kde se kříží s jiným tokem, teninkým. Vody se v místě styku lehce promíchají a pak každá pokračuje svým původním směrem. "Proud je obnoven!" jásá Svěrák. A já musím bystřit na příjezd vlaku, protože se tu od této chvíle zjeví dost rychle a moc dlouho nepostojí....
Probuzení
Budím se vyspalý do růžova, byť jsem svůj úkol nesplnil. Otázka zní - měl jsem ten úkol už teď, nebo mě sen varoval před akcí, jež budu popisovat v zítřejším příspěvku? Nebo ...?
Jenže teď váhám, protože se kamarádce zdál v tu samou noc sen, v němž měla také dvě úrovně, jenže ona je měla v pořadí 1-2-1. Téhle situaci se říká sen ve snu a otázka je, co tam udělá ten vložený sen. U kamarádky byl pěkně hnusný :-(
Co s tím? Je to o tom, co děláme v té první části snu, protože tam bývá určitý spouštěč. Kamarádka tam měla nějakého muže, který volal "skoč mami". Jenže v mlze, kdy neviděla na krok. Má otázka byla jasná - jak víš kdo to volal?
No a teď si spojte to, že se nám naše sny zdály v jeden den a že čistě teoreticky jsem nějak vycítil, že kamarádka potřebuje pomoci ze své noční můry a dostal jsem se tam, kam bych neměl chodit...
A ještě k úrovním snu - představte si druhou úroveň jako "sen ve snu", přičemž z mých zkušeností se zdá, že druhá úroveň snu je o dost horší...
