(Opět jeden z úmyslně zpožděných příspěvků...).
Sedím si zrovna v okně s jedno nohou vystrčenou ven a přemýšlím nad dnešním (srpnovým) dnem, ale hlavně mojí pamětí, která se ukázala býti nespolehlivou, a to nejenom díky známému faktu, že si muži nepamatují narozeniny ostatních lidí...
Začalo to nenápadně, kdy mě kamarádka pozvala na kafe, ale hlavně na popovídání, kdy spolu řešíme sny, obé už poněkolikáté za sebou. Moje sny už momentálně dlouho neřešíme, (vyjímka je sen zpožděně popsaný 3. září, který kamarádka uviděla plně popsaný právě toho třetího)...
Ještě před začátkem sezení v kavárně jsem se dozvěděl, že měla sen, který ji provedl mezi třemi lokacemi, které bych nazval pracovně nebe-peklo-jiné nebe. Což byl pro mě takový problém, že jsem při přejezdu s autem při jízdě do kavárny netrefil na správném místě odbočení, až tak mě vzal fakt, kdy se kamarádce, která ještě před třinácti měsíci prohlašovala, že je ateistka, zdá o nebi a peklu. I když to spíš nebyl ten fakt, ale otázka z toho vyplývající: "Proč proboha(-y) teď?"
Každopádně jsem teď večer dohledal tu správnou knížku od J.R.R. Tolkiena a založil správnou kapitolu, protože se mi odpoledne podařilo od kamarádky vyzískat dvě informace - že kamarádka měla určité knihy tohoto spisovatele minimálně v ruce a v jedné z knih je hoooodně podobný popis onoho "pekla" (musím ho dát do uvozovek, protože se vymyká obecným představám křesťanského pekla), který mi kamarádka popsala ze svého snu. Každopádně nevím, co se jí ve snu dělo doteď...
Mrzí mě a smutním z toho, že jsem kamarádku nepřiměl říci víc, protože sdílená potíže... bolí méně, navíc se určité věci dají velice racionálně vysvětlit. Zvlášť u kamarádky, když víte, že má momentálně v tyto dny přehršel výročí týkajících se zesnulých osob z jejího okolí, neboť jste s ní navíc byli na onom konkrétním hřbitově jen o týden dříve. Jednoduchý zákon Akce a Reakce, který v tomto konkrétním případě funguje spolehlivě i v duševnu....
Teď zdánlivě odbočím, ale touto oklikou se dostanu k mému druhému a třetímu důvodu smutnění, za nějž může moje slušné vychování, kdy by i Gurt-Jarkovský pokýval hlavou - prostě jsem-li s dámou, platím útratu. Už jsem u tohoto udělal ústupek, že ob jednu návštěvu kavárny platí kamarádka, no a já si dávám pozor, aby ta konzumace byla alespoň trošku obdobná. Zrovna to mělo vyjít na mě, takže jsem to bez pardonu šel zaplatit, ale bylo mi to vyčteno, protože mě zvala kamarádka a zrovna měla narozeniny, jak se přiznala až na konci sezení, tak to chtěla zaplatit ona...
Takže tak trošku smutním, že mě mé vychování dostává do těchto situací, ale protože to není poprvé, tak toto konkrétní smutnění přebolí velice rychle (v době kdy už nesedím v okně ale přepisuji tento text jsem už "za vodou") ale štvou mě ty narozeniny, protože samozřejmě jsem dárek neměl a neměl ani vymyšlený. Navíc úplně živě před sebou vidím scénu, kdy jdu z veřejné (čti: nerodinné) oslavy kulatin oné kamarádky, je mi zima a přemýšlím, jestli nebude sněžit. Jenomže ouha, to byla poněkud jiná oslava, kde jsme oba byli (Chlast, slast?) a která se jako najust konala na stejném místě.
Vím, co chci pro tento případ kamarádce koupit, ale bohužel v našem malém městě už onen obchůdek zanikl... Takže budu muset pátrat a nákup nebude hned. Což spolu s vědomím, že kamarádka na moje narozeniny nezapomněla a navíc dárek už má takto v předstihu nakoupen, mi klidu nepřidává. Můj nákup budu muset zvládnout velice rychle...
