Pohybuji se po budově ne nepodobné sdružení E* mezi učebnami a cítím se tak nějak podivně napjatý, jakoby muselo něco přijít a snad tomu chci nějak zabránit či snad chci ostatní upozornit, aby zavčasu unikli, či snad....
Každopádně v jednom okamžiku blikla jedna zářivka na chodbě pak další, ale to už křičím na poplach. "Všichni ven, je tu ........................." [slovo si nepamatuji]. Kolem mě se ozve dusot, jak vybíhá osazenstvo učeben, jenže pro některé z nich už je pozdě. To co se děje mé kolegyni z E* na společenském sále je jasné - v hlavě se jí zvětšil tlak a začíná krvácet z nosu. ředitelka je na tom hůř - začala totiž navíc vykřikovat hesla, jak ovládne svět a kdesi cosi okolo.
Zde mám z reálného pohledu podezření, že snad ředitelka onen problém s příchodem čehosi schválně přivolala....
Každopádně vyběhnu z budovy ven a uvědomuji si, že jdu po tramvajových kolejích a jdu sám až dojdu na jednu křižovatku v "německé Praze". Tramvajové koleje na křižovatku vedou z mnoha směrů, pravý směr z mého pohledu má dokonce vícero nástupišť. Na dvě z nich zrovna přijíždí tramvaje T3. První tramvaj má třímístné číslo linky z řady 8xx [opět si přesné číslo nepamatuji] a tudíž s ní nechci jet, druhá pak má číslo linky 4. S tou bych býval asi možná jel, ale z nějakého důvodu jdu přes tuto křižovatku rovně na část trati, která je zjevně vystavěna zcela nově a to až tak, že po ní tramvaj ještě nejela....
Tato sekvence snu se mi opakuje po několikáté, vždy když jdu odněkud, kde se mi něco nepovedlo/odkud jsem musel odejít, tak procházím vždy takto a prakticky vždy přijedou tyto dvě linky.
Zde již potkávám lidi patřící ke spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, seznamuji se s nimi v rámci chůze po trati, která je zaříznutá po obvodu kopce. Jakmile se stočí od "německé Prahy", začne klesat a náhle jsme v malém městě (blízko pobočky Q* a kavárny Č*) a celá parta jde do hospody. Má to svůj objektivní důvod, protože lanová dráha vozící turisty(?) do hradu jezdí jen do šesté hodiny večerní a jak právě náš vedoucí zjisil, už pro nás dnes nepojede. Pěšky se tam chodit nesmí, ač by to šlo....
K této sekvenci jen toliko - už se mi minimálně jednou povedlo projet na hrad...
V hospodě si celá parta až na vyjímky sesedla kolem jednoho stolu a rozjeli to v pivech, u mého stolu, kam si sedla jen malá čast dalších zbytkových, si objednávám kofolu a sypu si drobné na ruku, že chci hned platit. Okamžitě jsem za socku....
Z hospody jsem vyšel poměrně brzy. Hrad a jeho lanová dráha již na svém místě nejsou ale do kopce do městyse Me* vedou koleje (jsme na zhruba stejném místě z pohledu reálného jako v "Povodňový sen s autobusem") a zrovinka směrem dolů sjíždí tramvaj Vario ve stříbrném laku, jíž svítí na displeji číslo "056". Písmenka s cílem linky se zrovinka smazaly, takže jsem je pořádně nezaregistroval, ale tramvaj tedy zapluje do blízké konečné, od níž jsem tak na deset kroků. A skutečně zaplula a dokonce rovnou najela k nástupišti, ze kterého chci jet.
Doběhnu tam a řeknu si o jízdenku. Okamžitě začnu sypat na dlaň drobné (je jich méně než v hospodě). Průvdčí mi říká, že mi dá jízdenku zadarmo, což po opatrném a rychlém rozhlédnutí i udělal a hned se mě ptal, kolik bych mu býval zaplatil? Po odpovědi, že v rozmezí od ..... do ....., což jsou reálné sazby v našem městě, je spokojen a pouští mě do tramvaje. Ta mě vyveze do místa určení, vystupuji, dívám se na výhled do kraje, sen končí.
Taro sekvence s průvodčím mě mate, protože ač jsme v ruce neměl "miliony Kč" tak bych tu naší sazbu zaplatit mohl. Chtěl po mě víc? Netuším, nepamatuji se.
Navíc mám dojem, že možná bude problém v neplatných penězích. Tím by se vysvětlily obě sekvence poněkud jinak.
Každopádně tohle všechno byl poněkud děsivý průběh mého života a průchod po všech spolcích, kterými jsem prošel. Z tohoto pohledu by rozhlédnutí po kraji na závěr snu značilo, že se rozhlížím, kam se vydám dál.
