Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

středa 23. března 2016

Několikanásobný únik

Po dnešním ránu mám dojem, že mi zjevně začíná série snů s úniky. Dneska jsem měl ve snu tři, první z nich v repríze.

Část první

Motám se po městě, v němž v reálu žiju, ale ona oblast je pozměněna, což jde poznat mimo jiné proto, že se tramvajové koleje objevují v místech, kde být nemají. Podél jedněch kolejí chci sejít dolů z kopce, kde předpokládám křižovatku, zde budu chtít odbočit na hlavní - nepozměněnou - třídu. kde jsou koleje i v reálu.

Domy v místě kde zrovna jdu jsou takové, jako by měly být, ale není zde ani živáčka. Bodejť by ne, když spodní část čtvrti je poněkud postižena - tu panelák částečně rozstřílený jak od děla, tu rozežraný od kyseliny, tu čímsi porostlý. Projít tu musím a tak kličkuji a dokonce i jeden panelák přeletím. Je to zrovna ten, který má přímo přede mnou vchod, odolám tak pokušení vejít (*** v jiné verzi snu toto nedělám, s kýmsi se tam setkám a později z tohoto snu nemám dobrý pocit)

A hle, křižovatka tu je, popojdu na další křižovatku kde je třída i s tramvajovými kolejemi. A jsou tu i nějací lidé...

Část druhá 

Nastupuji do absolutně moderní tramvaje, která obsahuje i plnou automatiku řízení, takže v ní nemůže dojít k "poruše" (viz moje série snů "tramvajové poruchové"), tudíž s radostí ji využiji a sednu si a to samé dělají i další cestující.. Bohužel je řidičem této tramvaje kolega z práce *Králíček a ten do jízdy zasahuje více, jak je mi milo, přišlapává velmi ostře brzdu v zastávkách, přesto v tramvaji vydržím o 500metrů déle než ve snu s řidičkou Ljubou Skořepovou (poslední sen v Sny a astrální cestování (8.) - Laserové ukazovátko - záznam z roku 2006) a pak se za jízdy protahuji  dostatečně širokým okénkem ven a odlétám....

Část třetí

Jsem v několikapatrové dřevěné věži a se mnou dalších X lidí a všichni se tváří, že ji chtějí opustit a někteří panikaří, jakoby nemohli najít východ. Jdu na to s klidem - je to nadzemní věž, tak východ bude mít dole - no ne? A tak se protáhnu úzkými dveřmi na schody, pak odendám dřevotřískovou desku z cesty v chodbě, vyjdu na trávu a jdu k plotu, za plotem sen končí mým vzbuzením se. Pocit mám dobrý, takže jsem nebyl zastřelen zezadu nebo tak něco... Ti, co šli za mnou to asi zvládli taky..

Dodatek

U části druhé si myslím, že jsem si ji částečně udělal sám, neboť jsem večer jezdil v simulátoru s novým autobusem, který měl jinak "nakonfigurované" brzdy a po sešlápnutí plynu doslova "vystřeloval" ze zastávek