Celý leden jsem v podstatě sem do blogu skoro nic nenapsal, tedy nic z živého dění, jednak nestíhajíc, druhak nechtíc psát nic ošklivého (což ale v podstatě nebylo, až na jeden případ - deset ran egyp... ehm ... božích), ale ani se mi moc nechtělo popisovat to hezké.
Bál jsem se, abych "to" nezakřikl, to, že se nebudu trápit těmi špatnými věci, když je budu popisovat sem na blog, Abych nezakřikl ty dobré věci. Abych se trochu srovnal. Abych se mohl věnovat kafárnám...
Kupodivu to docela dokázalo fungovat až do čtvrtka tohoto týdne, kdy v našem podniku proběhla videokonference. Oficiálně na ni měli být jen ti, co museli, tedy kolegové z poboček, kteří dělají v daném projektu "pilota" a pak jsme na ni směli přijít my ostatní, co nás to zajímalo. Už v tomhle bodě byl problém, protože jsem se do pilotního provozu hlásil taky, ale nebylo mi odpovězeno kladně ani záporně. A to dokonce ani mým vlastním vedoucím.
Bohužel, zprovoznění naší VNITŘNÍ konference na naší VNITŘNÍ síti bylo nemožné, takže celý vystresovaný jsem se na konferenci připojoval pomocí modemu jedné firmy provozující mobilní telefonii. A měl jak obraz, tak zvuk a dokonce možnost do chatové okna hodit otázku.
No a protože mi vedoucí projektu něco slíbil, ale nesplnil, tak jsem si odvážil si o to v chatu napsat, a to ještě v domnění, že patřím do té grupy pilotů. Jo, to jsem si dal - vedoucí mi zavolal na mobil, ten byl vybitý, takže volal na mobil kolegovi, ten mě vtipně nepředal, sedíc půl metru ode mě a nechal mě zavolat z pevné linky. Neptejte se mě, proč vedoucí nevolal na pevnou linku, když mu kolega řekl, že jsem na pevné....
A tak jsem byl sprdnut na dvě doby, poprvé že se cpu do projektu v němž nejsem jako piloťák, a podruhé, že se mi nejde dovolat.. Kdyby to bylo jen toto, tak to přežiju, ale že ze mě bude dělat blbce i v dalších věcech, to jsem tedy nečekal. A byl jsem rozhozen tak, že když kolegové začali odcházet domů a mě zbývalo jen dořešit administrativu - zjistil jsem očekávatelné - že jsem rozhozen tak, že ji prostě nedám, a raději šel domů taky.
Doma jsem se posadil na gauč ... a najednou bylo o dvě hodiny později a kdosi mě v mezidobí přikryl dekou. Možná i já sám...
V pátek jsem si myslel, že jsem v pohodě a pravda to byla, protože jsem byl schopen dopáchat veškeré papíry, jež čekaly na vyřízení a tak jsem mohl jít po větším přesčasu domů. Až když jsem byl doma, tak jsem se rozhlédl po věcech, co ze mě odpadaly a málem se mi zastavilo srdce. Služební notebook, na němž jsem chtěl doma dělat další pracovní věci nebyl nikde.
A už mi běžel v hlavě tradiční film, jak jsem nechal notebook v autobuse, ale pak jsem se opanoval. Proč bych z krku sundaval řemen od notebookové brašny z krku? Bylo mi to jasné, notebook zůstal v práci, ač jsem si ho zabalil do brašny a položil i s brašnou těsně vedle mé brašny, kterou tahám s sebou neustále. Prostě jsem ji "jen" nezvedl ze země. A to tam ležel i nákup, pro který jsem se vracel - i ten jsem na první pokus nevzal domů. Neboli jsem měl dvě šance si ten notebook vzít....
UPDATE z pondělí 6.2.2017 - notebook v brašně byl, ale napájecí zdroj ne, takže je asi dobře, že jsem nechal notebook v práci. .A kde vyl napaječ. V druhé notebookovské brašeně kopnuté pod stolem....
