Již několikátý remake tohoto snu mě tentokrát zastihl kdesi v hotelu, kde probíhala akce spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje a probíhala v celku normálně. Jen u mě byl takový slabý pocit, že se mnou není něco stoprocentně v pořádku. Ani to neumím pořádně popsat, co to všechno bylo v součtu, co způsobovalo, že jsem nebyl uvolněný a neužíval si to na plné pecky. I když - může si spolupořadatel svojí akci bezstarostně užívat? Neměl jsem být jinde?
A tak jsem přejel za kamarády k řece S*, ale ani tam to nebylo ono. Jenomže tam mi to došlo: Nejsem prostě doma, (nebo jen tam, kde jsem měl být či měl být)v tom to prostě je. Jenže jak se tam dostat...
Kamarád si věděl rady, sedl si se mnou na zadní sedadlo terénního gazu (ala M*A*S*H* 4077) dopředu sedla mladá holčina (kdyby měla dlouhé vlasy, tak je to A*, dcera toho kamaráda) a už se jelo terénem, chvilku docela šutrovitým (vyschlé koryto řeky???) a na konci do kopce.
Zde mi zastavili a já udělal pár kroků do vesničky plné jednoduchých dřevěných domků, se zavřenýma očima to mohla být i nějaká ta osada používaná pro kemping či táboření. Každopádně tu byla jistá čarodějka, která sledovala výkony lidiček, kteří zrovna zpívali "Holubí dům" a byli v tak nízké tónině, že jsem to já sám málem nedal, ale podařilo se mi připojit a odzpívat poslední verše
Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví,
míval stáj roubenou, bílý štít.
Kde je dům holubí a ta dívka kde spí,
vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít.
Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
stával v údolí mém starý dům.........
U posledního dvojverší se mi zachvěl hlas, ba i slzička ukápla. A přesně na to čekala ona čarodějka, která mi briskně splnila mé přání, ani jsem ho nemusel vyslovit. Ocitl jsem se doma .....
A po probuzení mohl začít přemýšlet a rekapitulovat. Bohužel se mi předchozí remaky zdály dříve, než jsem si své sny začal poznamenávat, takže nemohu porovnávat. Přesto ale hlavní otázka je podle mě jasná. PROČ TENTOKRÁT?
Každopádně dnes jsem se probudil spokojený a mohl konstatovat, že tentokrát jsem zpíval zcela vlevo, tentokrát to byl Holubí dům. Minule to byly Čtyři koně jdou a zpíval jsem zprava:
Čtyři koně jdou,
támhle za vodou
pro mou nejmilejší.
Támhle za vodou
čtyři koně jdou
pro mou milou.
Lá la la la la la
La la la la la la
Támhle za vodou
čtyři koně jdou
pro mou milou.
Teď, když na ty texty koukám, tak si uvědomuji, že jsem zpíval vždy nějakou písničku, kterou znám, vždy se mnou ta písnička citově hnula, na což ona čarodějka čekala a seslala na mě své kouzlo, jež smělo být sesláno jednou denně.
Což při předpokladu, že tam bylo nějakých 25 zpěváků, tu a tam někdo jako já přibyl a hned "zvítězil", jak hodně museli někteří čekat, než pochopili to, co je od nich očekáváno? (V jednom z opakování snu mi to taky trvalo). Že se od nich očekává nějaká emoce? Či snad - LÁSKA?
Update 21. února 2017
Další z verzí byla ta, že jsem se domníval, že už jsem na místě a nechal se přijmout (vnutil se?) jako pomocník oné čarodějky.
Další verze - nechápal jsem dlouho, co mám dělat, ahych se dostal pryč, až čarodějka jednoho dne zmizela....
