Původně jsem chtěl popsat celou historii od pondělního večera, kdy se začaly projevovat skvrny na slunci, klesání tlaku a další nebeské jevy, které způsobovaly, že lidi blbli na kvadrát, naštěstí mi mlha zapomnění dost hodně některé ošklivé počítačové zážitky smazala, včetně mého slovního pochybení.
Ale nastala středa, kdy měl jet můj kolega Z* se svým dítětem do Prahy na speciální vyšetření a měli tam jet místenkovým autobusem, asi tak hodinu po začátku naší pracovní doby. Kolega dorazil včas. No a tady nastává ten problém, protože jeho dítě bydlí s matkou, takže mělo dorazit samostatně. Jenomže ani matka dítko neprobudila a ani dítko samé nezvládlo vstát na budíka, takže místenky propadly a kolega začal řešit náhradní dopravu a posunutí vyšetření.
Ale vraťme se zpátky v čase do úterního večera, kdy jsem rozjímal nad tím, že mám jet v pátek na akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, a že mám pocit, že se mi vybíjí baterka a bůh ví, jestli v pátek nastartuji a že bych to měl ve středu prubnout. Ve středu brzičko ráno jsem to prubl a jako naschvál baterka fungovla na sto procent. (Tudíž je problém jiný než baterka) A když už bylo auto nastartované, tak jsem s ním jel do práce.
Tušíte správně, jak se můj osud a osud mého kolegy protnuly. Když už mu dítko zavolalo, že j vzhůru, tak mu Z* vynadal, ale protože jsem mu nabízel klíčky už předtím, tak jen štěkl, že za pět minut si ho vyzvedne. Než to ale nastalo, musel se koupit benzín (kolega v peněžence 100Kč/den, takže jsem nákup provedl sám)
Z* mi nahlásil příjezd ve 14:30, a když jsem se ve 14:31 podával na hodinky, tak jsem konstatoval, že tu za chvilku budou a neřešil to. V 15:00 už mi to bylo divně, v 15:30 kolegyně Š* tiše špitla něco na téma lvů v kleci, v 16:00 už jsem zuřivě telefonoval na všechny strany. Vše marno.
V 16:30 jsem už šedivěl a šel kontrolovat kancelář kolegy, kde byla tma. O dalších deset minut jsem byl už rezignován u sebe v kanclu, když v tom klika cvakla, dveře odlétly a kolega vešel do dveří.
"My jsme se zdrželi, šli jsme ještě na sezení s doktorkou od 14:30". Bez jakékoliv poznámky a jakéhokoliv pohybu v obličeji jsem si přebral klíče. Mohu jen doufat, že to kolegovi došlo, že mi měl zavolat že se zdrží. A já bych si alespoň nemusel plánovat sledování Černých kronik našich komerčních televizí.
