Jsou chvíle, kdy bych se měl někdy nechat zavřít do ohrady v lese, bez možnosti odejít, ale někdo by mi tam donášel krmení.
Já bych si v klidu čistil hlavu od všeho negativního, čerpal čistou energii a dal si nějak dopořádku své psyché. Nějak se toho sešlo moc a to, co jsem v sobě i trošku dusil z minula se přidalo k flustraci z práce a našich managerů, kteří teď v úterý potřebovali někoho, kdo by jim zatleskal,
Už při jízdě na tuhle akci jsem cítil, že nejsem naladěn na kladnou vlnu a právě tahle jízda ve mě nahlodávala ten zbytek toho dobra, co ve mě byl. Nebýt milé stevardky, která byla současně velice profesionální, tak už bylo zle i na akci, tahle jsem se rozčílil jenom jednou.... Večer to už bylo doma na štamprličku nejsilnější meducíny, kterou jsem doma našel...
Ve čtvrtek jsem jak ten blbec hledal po sobě chyby v aplikování politik na počítače. Ono to totiž nějak fungovalo, ale tím, jak se nasazovala nová verze, tak se to pomalu ale jistě začal obít s tím, co jsem měl nastaveno já. Tedy odpárat kus mého kódu a napsat ho znovu tak, aby na první budově ta konkrétní politika fungovala s novou verzí a naopak to nerozbíjelo budovy další, respektive jejich počítače a konkrétní produkt. Na budově A* se totiž program X používá minimálně, takže jsem mohl testovat na živých datech. Jenomže v pátek mi zavolala holčina, že nemůže najít odkaz na I*M*. Otevřel jsem tedy další politiku, jež zanáší odkazy na webové aplikace na plochu a do start menu a začal sprostě klít, protože chyba, jíž jsem našel byla hodně dlouhodobá a tím pádem mi naskákala na všechny počítače. Na co ale máme draze koupené programy, když mnohým několik měsíců nechyběly???
Čili, naštvaný na sebe a celé okolí jsem musel pracně vymyslet opravu celé politiky tak, abych nic nerozbil a v pondělí měli všichni vše správně, a do toho mi přišla SMSka, že je můj kočár připraven na odjezd na výstavu a kafárnu.
A tady právě přichází ta část, kdy jsem byl nebezpečný svému okolí naživo, konrétně I*. Sice jsem jí okamžitě zahlásil, že mám dloubací náladu, ale spíše jsem měl říct, že jsem tak psychicky unaven, že štěkám a koušu, že mě nebaví vůbec nic, dokonce i jen obyčejné lehnutí na gauč by mi už nepomohlo.... TO se projevilo při příhodách kolem hledání vstupu do výstavních prostor, jež jsem neznal (strjda vystavoval ve stejné organizaci a stejné budově, ale tahle výstava byla v bočních prostorách). Načutlo mě tam i nějaké to dejavu, a hodně přemýšlím, co všechno z toho mého dejavu byl sen a co skutečnost. Ale holčičky jdoucí proti mě... mohou proti mě chodit stále ty samé???
Pak mi I* odvyprávěla znovu svůj sen (v něm jsem na ni byl hrubý) a já se tam vylhal z jednoho detailu. On je totiž dvojznačný (minimálně) a v mé ne úplně zdravé náladě se mi s ním nechtělo jít ven, protože když bych ho podal blbě, tak bych udělal nejenom nebezpečnou věc, ale i hloupou...
