Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

úterý 14. března 2017

Komorní scéna - Řidič paní Daisy

Měl jsem dnes možnost shlédnout klasické dílo Řidič paní Daisy, jež sepsal Alfred Uhry a získal za něj Pulizerovu cenu (= cenu pro spisovatele v USA)

Je to hra, která je známá i z úspěšného filmového zpracování, o stárnutí, složitém sbližování dvou svébytných osobností, samotě i tvrdohlavosti, kdy se paní Daisy jen postupně smiřuje s tím že ji stáří nedovoluje řídit auto a i s dalšími věcmi.

Je to ale hra o stárnutí a, právě to vedlo nejenom mě, ale i lidi sedící okolo mě na Komorní scéně (pět řad po deseti sesličkách) k zamyšlení, kam až může dospět stáří, což mohlo být varování pro část publika, která už prošla "startovacím" věkem paní Daisy.

Je úžasné, co se dá sehrát na scéně se čtyřmi (šesti) židlemi a volantem na tyči, několika parukami a kostýmky během 90 minut,.....


Před několika desítkami minut představení skončilo a já udělal pokus se dvěma příspěvky, první o shlédnutém představení a druhý takový vtípek. Otázka zní - kolik lidi si najde čas na který příspěvek a kolik dá lajk?