Tak nám to začlo a tábor spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, má za sebou první oficiální den (a druhý neoficiální o den předtím v jisté sokolovně).
Vysloveně už teď cítím, že bude více dílů, protože nejenom pán v klobouku (ale ten úplně nejvíc) perlí a točí lidi v mém okolí, mě nevyjímaje. Ovšem popsat vše v tomhle malém prostoru snad ani nepůjde, protože by vznikla dlouhá nudle textu. Ale mnoho mých kamarádek říká: Na každou svini se někde vaří v kotli voda...
Samozřejmě - dost problémů, co jsme měli, vzniká i z důvodu, že jsme na novém tábořišti a dost věcí si musí sednout, ale nepěkně mě překvapil nedostatek peřin v malých chatičkách. Dokázali jsme to ukormidlovat, protože si některé děti vozí svoje, na velkých chatičkách nemáme naplněnou kapacitu do maxima a já spím pod spacákem rozložený na peřinu (a nejsem jediný) ale nechtěl bych řešit situaci, kdyby nám to nevyšlo a muselo se jet na poslední chvíli něco takového kupovat....
Pán v klobouku se včera předvedl více jak dvakrát. První případ, který chci popsat je o tom, že se nesnáší s naší hlavní kuchařkou a přesto, nebo právě proto, se musel jít potřást rukou právě s touto kuchařkou a ostatními pomocnicemi. Mladé dívky z něj byli vyděšené a podle starších dam se pěkně odkopal, protože pronášel nějaké ...ehm ... kydy.
Podruhé chtěl změnit systém her, který ale máme v propozicích a který nemůžeme příliš měnit, zvláště pak kvůli času, protože den není natahovací. Teď ráno mě mrzí, že jsem ho nesetřel hned na místě, protože mě dnes ráno oslovil a z jeho slov jsem pochopil, že si nepřivezl žádné přípravy. A to má devět dopolední na starosti, o sedmi odpoledních hodinovkách nemluvě. (Musím to rychle dopsat, protože příprava bude dělána na notebooku, ze kterého píšu - prý to má na emailech, tak se snad bude jen tisknout)
Ale abych nepsal jen o pánovi v klobouku, napíšu i něco o sobě. Při včerejším představování jsem vzbudil nejvíce emocí ze všech vedoucích, protože jsem oznámil svojí loňskou větu. "Ahoj, jmenuji se Pelin. Budeme se potkávat až budu pískat budíček, až vás budu zahánět večer při večerce", to už se začal, stejně jako loni, ozývat pískot, "a budete se na mě usmívat, protože Vás budu fotit a točit" :-)
Jinak samozřejmě jsem dnes ráno potkal v 6:55 asi tak dvacet dětí na place (v 6:30 když jsem šel na kafe kupodivu nikdo nebyl venku, což je rekord všech dob). Nikdo mě nekamenoval a náš nový megafon to "uřval" až na nejvzdálenější konec tábořiště. Ale přesto jsem vyslal vedoucí, aby to šli dobudit chatičky. Přesto na rozcvičce pár lidí chybělo. Nechápu...
