Tak jednak je sucho, takže ceolé dny zalévám tu část zahrady, která ještě hrozí vydat nějaké plody, což jsou aktuálně rajčatové keříky. Jahody se mi k druhé várce plození asi nepodaří donutit, kdoví, jestli ty víceplodící dokážu uchovat do příštího roku.
Ale k věci: Spolek, jehož jméno zde na blogu nevyslovuji se opět vyznamenává a korouhvička názorů se točí pomalu jako vrtule od vrtulníku, až se málem zadřela. Ale jako jo, díky tomu, že jsem byl tvrdý, tak se v jednom bodě zastavila a já mohl udělat tradiční objednávku pohár a medailí na letní tábor tak, jak jsem ji měl připravenou v prvopočátku. Hurá....
Pak jsem zaúkoloval jedince, kteří bydlí blizoučko výdejního místa jedné internetové zásilkové společnosti, ať provedou nákup dalších věcí. Tradičních, které bych jí měl dráž od stejné firmy, ale za dovoz ke mě na okraj čech.
Zajímavá byla čtvrteční kafárna s kamarádkou. Nepamatuji si zpětně všechna probíraná témata, nedělal jsem si poznámky, přestože jich moc nebylo. Ale jedno z nich rezonovalo kafárnou už dlouho a je to o oblíbenosti mých kolegů z oddělení, jež se přímo fatálně projevuje na pobočce F*
Provedl jsem totiž jeden výpočet: Když totiž v roce 2012 přibylo cca 10 nových kolegyň do nového oddělení, neměl jsem na ně moc času, protože na tehdejší pobočku T*, jíž už nemáme, za nimi jezdil. Takže jsem v úterý a ve čtvrtek vždy nakoukl do kanceláře, kde seděli dvě z nich, optal jsem se jich, jestli něco nepotřebují a šel dál. Práce na 15 vteřin. Takže 2x týdně 30 vteřin, 4x do měsíce jsou to dvě minuty času na každou (samozřejmě to bylo typicky víc, protože tu a tam se pro mě problém našel, ale to teď pomiňte). Jejich vedoucí mi o měsíc později (to jsme si ještě vykali) řekla, že jsem si získal plusové body a že mě mají radši než ostatní a že to dělám dobře....
Takže za celou nechutí, respektive za mou oblíbeností o tohoto oddělení stálo 10 minut(!!!! 2 minuty z předchozího výpočtu krát pět kanceláří) mého času, kdy jsem se "jen" zajímal, jestli je všechno v pořádku
Dlouho jsem nebrečel, ale když mi tenhle výpočet prošel hlavou v kafárně, tak mi tekly slzy fest. Nezastavoval jsem je, tohle muselo ven, bolelo to dost dlouho...
Jenže jak z toho ven? Kolegyně Š* nechce na současnou pobočku P* jezdit, a to přitom výše zmíněné oddělení je na ní hodné, problémem je totiž oddělení druhé, které na pobočce P/* zůstalo. Tam je to zabité a nenapadá mě, jak z toho ven, protože kolegyně Š* se v pátek k problému postavila nepřístupně - prostě si tam mám jezdit sám, protože mě prý mají nejraději. No ano, znají mě některé kolegyně už 22 let, možná déle. Až takový jsem držák já i ony kolegyně. A až takovou jsem si udělal pověst, respektive je dlouhodobá. S úsměvem dokážu řešit skoro všechno...........................
V pátek přijela sestra z jižních čech, takže jsem si užíval rodinných akcí a hlavně narážek jejího manžela., rodinných obědů a tak.
V sobotu odpoledne se šlo k jezeru se koupat a buďto jsem zde získal úpal, anebo jsem se nevhodně přejedl u nedělní snídaně, (nebo obojí,) takže se k tomu všemu přidalo zvracení, vrhal jsem do dálky na dva metry.
Není mi veselo ani teď, tak uvidíme, v co se to vyvine.
JInak pokud by Vám byl obrázek povědomý, tak ano, je to stejná hra jako minulý týden. V hlavním skore - zabájení, jsem se o jednu jednotku pohoršil, ale umřel jsem míňkrát a také v prvním procentním skore jsem se zlepšil.
Stále to není ono a kdoví, jak to dopadne, až se vrátím z dovolené, kdy pravděpodobně hrát nebudu, neb nebudu mít na čem - stolní počítač si sebou brát nebudu
