Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

úterý 3. července 2018

Málo odpočinku?

Přemýšlím, jestli mám málo odpočinku, anebo ne, protože blbnu se zapomínáním věcí. Poslednbí ukázkou budiž brýle a mazání na nemocné svalstvo.

Jednoho dne si potmě vstávám od počítače, byla už skoro půlnoc a já do něčeho strčil a něco brnklo o odpadkový koš. Okamžitě jsem se sakrováním prošel na druhou stranu, rozsvítil al e nenašel vbec nic spadlého do koše nebo mimo koš, co by bylo důležité.

V práci se dělo to, že jsem musel co nejrychleji vyjet na pobočku P*, takže jsem vyjel, opravil vadné kopírky (naštěstí jen konfigurační problémy) , sedl si k serveru, zase něco udělal a pak jsem přešel dva kroky k dalšímu počítači (tenhle bod mé činnosti si dobře zapamatujte) a jal se štělovat další počítač. Při té příležitosti jsem začal hledat čtecí brýle, maje na očích ty klasické, v nichž řídím (tzv. na dálku).

Z nějakého důvodu jsem si řekl, že jsem brýle nechal na pobočce A*, takže jsem je nehledal. O dvě hodiny později jsem je nenašel ani na pobočce A*, ale pamatoval jsem si, že v noci mi něco spadlo a tak jsem usoudil, že to byly ty brýle a že jsem byl moc ospalý a proto jsem je nenašel.

Doma brýle nebyly. A ani mazání na bolavé svaly.

Další dny jsem oslovoval kolegyně, které jsem v ten obýhal, ať už kvůli poruchám či kvůli něčemu jinému, brýle nebyly. A nebyly ani v den, kde jsem si vzal volno a jel si zaplavat do bazénu. To už jsem pobočku P* nechtěl znova navštěvovat, ale nakonec jsem se tam odhodlal, přestože jsem tomu dával jen 1% , tak jsem brýle našel na první dobrou.

Ano hádáte správně, byly u serveru. Jak jsem na dvou krocích dokázal zapomenout na čtecí brýle, to netuším, maličko mě omlouvá jen to, že mezi severy a tím dalším počítačem je malá oddělovací zídka, ale i tak mě to neomlouvá.