Tím, že mě doháněly věci, které jsem zapomínal (viz zápis: Málo odpočinku?), jsem byl dohnán k tomu, abych zavolal kamarádům do S* a domluvil si návštěvu, při níž zcela jistě budu brigádničit po stránce fyzické, a mozek si při tom snad odpočine,
První, co jsem našel, byla dlouhodobě hledaná mast na bolavá záda, byla totiž v tašce, s náž jsem jel na akci spolku, která vlastně ani tak spolková nebyla (viz zápis: Akce, tentokrát ne spolková). Tak tuhle "ztrátu" už nechápu tuplem, vždyť jsem se přeci v mezidobí mazal?!?
Ale jako OK, vyjel jsem a do Prahy na přestup dojel v pohodě. Ale tentokrát jsem pokračoval dál vlakem, jímž občas jezdím zpět, ale tímhle směrem prakticky nikdy. Samozřejmě jsem byl napjatý, abych vystoupil včas a nepřejel, takže jsem tentokrát nepospával ve vlaku.
Přestup proběhl normálně, ale hned na další zastávce nastupovali vodáci, takže dvojvagonová souprava složená z motorového vlaku typu 810 a vlečného vozu byla rázem přeplněná. Samozřejmě se různě vodáci střídali a na předposlední zastávce, jíž jsem projížděl jich nastoupilo toli,, že už jsem věděl, že jsem své místo k sezení prokoučoval - seděl jsem totiž uprostřed vagonu. A tak jsem se zavčasu začal probíjet ke dveřím, zhruba od míst, kde byla zastávka na znamení. Stihl jsem to s 30 sekundovým předstihem předtím, než vlak zastavil v mé cílové zastávce.
Sobota a nedělní dopoledne proběhlo ve výrobě roviny na bazén v docela prudkém svahu, takže jsem chvilkama držel krumpáč, lopatu, hrábě a lopatorýč a ve třech jsme tu rovinu jakž takž připravili. Zbývá už jen dobetonování zídky a strojové udusání. A pak bude velký bazén....
V neděli jsem taktak dojel domů a stihl na poslední chvilku natočit a zveřejnit video (viz předchozí příspěvek, který byl dopsán se zpětným datumem) a nastalo pondělí.
Strkám si oba mobily do náprsní kapsy a říkám si: Musím si vzít obě nabíječky. Samozřejmě jsem je obě nechal doma...
O pět minut později stojím na zastávce autobusu a šacuji si kapsy a tašku a hledám jak nabíješky, tak mobily. Nic nenacházím a protože už mi jel autobus, proklel jsem svoji totální zapomnětlivost a v duchu už komponuji dopis na všechny mé kolegyně, že mě nemají dnes oslovovat na mobilech.
Můžete hádat, co se dělo, když jsem si v práci chtěl strčit klíče do náprsní kapsy a ono to nešlo :-(
Prostě a krásně, blbnu stále, návštěva kamarádů v S* nepomohla. Na druhou stranu - jsem opálený víc než kdy jindy tuhle dobu
PS: Co mi dneska celý den chybělo? Ano, správně: čtecí brýle :-(((
