Padaly na mě chmury
To v úterý jsem si užil jinak, neb jsem byl na odborářském manifestačním mítinku, z nějž běžel tento online přenos: https://www.facebook.com/CMKOS/videos/495134897620237/ no a pro shlédnutí doporučuji alespoň onu ekonomku ve žlutých šatech - přednášela prakticky na závěr akce (Ilona Švihlíková, čas 1:55:00). A pak jsem se vrátil do práce a hádejte: Ano, ani dnes není služební notebook notebook na svém místě. A tak akce "výplata" byla spuštěna kolegou...
Poslední dobou zjišťuji, že se navenek umím usmjívat, ale uvnitř mě hlodají chmury, takže už v úterý odpoledne jsem v práci proťukal pár mých starých videí zde na blogu v sekci "Británie má talent" a pak doma nalezl další, mohli jste je vidět v předchozích příspěvcích.
Středa a - stále nemám pracovní notebook v práci, opětovně jsem do práce šel na poslední chvíli, protože jsem se válel na posteli a dospával včerejší noční chmury, kdy jsem v podstatě ještě nebyl v půl druhé v posteli.
Čtvrtek - notebook v práci....
Pátek - notebook konečně zapojen a dobíjí se.
Ano, předchozí věta asi může vypovídat o tom, co jsem dělal ve čtvrtek, ale nebylo to hodně práce, jak by se dalo očekávat, protože jsem opět odjel na pobočku P* a tam hezky postaru pracoval jen pro kolegyně a nic jiného mě nezajímalo, projel jsem celý seznam úkolů a vůbec mě nezajímalo, že běží čas oběda a že na následující akci přijdu pozdě. A ... byl jsem šťastný....
Jaký to rozdíl od pátečního rána, kdy jsem si opětovně vyžral ráno problémy druhých, ale i své. Ono zjištění, že v práci ani doma mi už nepomáhají ani upomínky, mě uvrhlo do takové beznaděje, že jsem od pátečního oběda až do páteční noci posílán k psychiatrovi.
Ne, zbytečně bych ho obíral o čas - povšimněte si předpředposledního odstavce (zvýraznil jsem ho tučně). A to je také odpověď na můj problém, od této odpovědi se musím odpíchnout.
A možná se také vrátit do čtvrtečního odpoledne, kdy jsem si došel do místní restaurace na oběd a také na rozlučku s další kolegyní, která vydržela pro naši firmu pracovat 19let (já mám 23let, dva měsíce a v době vydání tohoto článku 17dní) a světe div se, že jde do peněžně horšího zaměstnání. Zvláštní, mě by to zpočátku čekalo taky. Ale jsem srab................................................
Ale o srabech tento příspěvek není. Je o tom, že s touto partou mi bylo také dnes nádherně, takže jsem začal uvažovat opět o variantě druhé - tedy zkusit něco změnit. Současně jsem snad prokoukl ono skupinkování pracovníků na pobočce P*, takže tomu trošku rozumím. Tedy doufám, a budu se moci pohybovat v minovém poli zdejších vztahů.
Ostatně to bylo v pátek na dolním oddělení pobočky P* o ústa. Zdejší prostory se mají předělávat a má vzniknout bezpečněji oddělené prostory. Ale vedení to zdejším úřednicím nepředstavilo moc do detailu. Takže jsem poprosil kolegu z jiného kraje, aby mi to nafotil, protože oni "to" mají historicky přestavěné tak dlouho, že si ani neuvědomuji od kdy. Samozřejmě vedoucí dolního oddělení svoje kolegyně seřvala, že to moc řeší. Mě neseřvala, ale bylo vidět, že jsem si plusové body nezískal. A to spolu vycházíme dobře..
Osobně jsem, stejně jako právě ony kolegyně, zvědav, kam se vejdou všechny potřebné věci, konkrétně lejstra. Protože když máte dvě kartotéky lejster na pracovnici a v návrhu je nula míst na kartotéky....
A tak si tak přemýšlím... a skladba, na níž odkazuje toto video v čase 40:04 ze série Silent Forest mi tu dělá společnost
