Když bych do nadpisu napsal ztrácecí týden, tak bych tím vyčerpal rovnou i celý popis týdne. Samozřejmě by se ztratily ty drobnosti okolo...
Například v úterý jsem s vzal SightDay a těšil se na plovací výlet Samozřejmě počasí začalo stát za houby takový způsobem, že žádné přírodní koupaliště nejenom že neotevřelo, ale ani mě ani kamarádce se nechtělo do toho jít na to jediné otevřen koupaliště. (riskovat nějaké jezero bez plavčíka se nám nechtělo), takže jsme se rozhodli jet na výlet. Než jsem ale stihl nastoupit v 8:30 do auta, udály se dva telefony. Respektive tři.
První o 7:59 - "nemohu se přihlásit do PC, kolegové to neberou". Odvětil jsem že kolega Z* přijede v 8:01 tak ať mu zavolá.
Druhý, můj byl 8:29 této kolegyni. "Chytla jsem ho hned, prý se mi ozve". V duchu jsem klel, 28 minut na operaci resetu hesla je moc, byť je tam 15 minut zpoždění - tedy v tom absolutně nejhorším případě.
Třetí přišel od mého šéfa. Prý mu někdo sdělil, že chci odejít. Nastala nalejvárna, že mě potřebuje a kdesi cosi, a že svolá poradu jen nás čtyř z našeho města, kteří máme dělat stejnou práci.
Po tomto hovoru jsem začal trpět nemluvností a nechutenstvím, ale dal jsem pokyn kamarádce, ať mě veme do práce. Samozřejmě mě viděl jak kolega Z* tak kolegyně Š* a oběma bylo hned jasné, proč tu jsem. Z* byl navztekaný a volal Š* (která to samozřejmě dala nahlas) a pronesl takovou hnusnou větu, po které jsem se potichu sbalil a raději vypadl.
Jak asi mohl následný výlet vypadat můžete usoudit sami - vešli jsme do lesa (ignorujíc zákaz vstupu z důvodu požárů), natáhli si deku a zlehka diskutovali. Mít ale v tu chvíli před sebou počítač se vzorem výpovědi, tak byla napsána. Tak velké zklamání jsem z toho všeho měl.
A vědět to, co se dělo ve středu, tak jsem snad měl chuť tu výpověď zlatě orámovat, protože jsem oné kolegyni z úterka, co nemohla do PC, po obědě šel osobně dodělat další přístupy. Samozřejmě si za to mohla sama, protože se provdala a na naše personální nahlásila změnu jména, od čehož se odvíjely její potíže, naše systémy totiž umění změnit přihlašovací jméno odvozené od příjmení, ale při této činnosti ten účet rozbijí do nepoužitelnosti...
Otázka: Na jaké jméno přišla k mému vedoucímu pochvala? Na kolegy, že jí alespoň pustili do počítače, nebo na mě, který to dotáhl těch 9/10 a ještě se choval lidsky.
Ono je to totiž ještě horší. Na pobočce P* totiž v úterý po celý den nešel proud - plánovaný výpadek. Pak ho zapli, ale asi jim to zakolísalo, takže sletěl hlavní jistič. Jedna z místních vedoucích tam šla, ale neuvědomila si souvislosti (respektive si řekla, že to holt energetické závody protahují), takže šla domů. Ale to už ředitelce, pod níž spadá pobočka P* volala městská policie, že budova není vidět na pultu centrální ochrany. Říďa volala mě a i té vedoucí, takže jsme se shodli, že mi ta vedoucí odemkne a já na to juknu. Přestože mi obě volali, že nahození jističe zvládnou, raději jsem vyjel, tuše průšvih.
Měl jsem pravdu, zabezpečovačka ve stavu nechodivém, takže se volal servisák, mezitím jsem nahazoval vypadlou serverovnu (ano, další jistič) a i onu linku k zabezpečovačce, která ale je jištěna i GSM modulem. Leč ani jedna linka nekomunikovala. O dvě a půl hodiny později bylo o rozčileného servisáka více, ale o jednu rozbitou zabezpečovačku méně. A raději ani nebudu popisovat, jak jsem sháněl klíče k místnostem, protože jeden z klíčů, který byl k opravě potřeba není ani na mém svazku!!!
Otázka: Na jaké jméno přišla k mému vedoucímu pochvala? Na kolegy, nebo na mě, který to s technikem dotáhl do konce, aby mohla ona vedoucí jít na rande?
Otázka: Na jaké jméno přišel formulář, který po vyplnění mi umožní vybrat si náhradní volno za tuto práci "v noci"
No a od středečního odpoledne jsem začal chybovat. Kdoví kde skončila má průkazka na autobus, ve čtvrtek ráno jsem na ní přijel do práce, odpoledne nebyla a není doteď. Kde skončil zdroj od notebooku, ze kterého píšu tuto zprávu, taky netuším, v sobotu na svatbě v tašce nebyl. Kdy zmizel netuším, protože v práci mám druhý zdroj trvale připojený k dokovací stanici a notebook jsem si přestal nosit domů, když tam mám svůj domácí notebook, o pevném počítači nemluvě...
A propo svatba: Vyjel jsem na ní v pátek odpoledne a nestresoval jsem se, takže 75 minut zpoždění nevadilo. Jel jsem na naše bývalé tábořiště, kde jsem se, naprosto nečekaně setkal v kuchyni "se sestrami", takže bylo jasné, že někde za rohem bude i kuchařka J*. Byla...
Pátek jsem přežil v pohodě a nastala sobota. Svolávcí čas 10:45, svatba začíná v 11:00. Tolik teorie. Praxe: V 11:02 odcházím znechuceně na chatičku, v 11:20 odchytávám paní s myrtou, v 11:30 se šlo do lesa k místu obřadu. Celou sobotu až do této chvíle pršelo, takže v les byl plný lesa deštníků. Ale jako ok, obřad vymyšlen skvěle...
Přes oběd jsem se schovával v kuchyni, nosil jsem polévky a pak stál u cateringového výdeje hlavního chodu a říkal dokola: "Krůtí řízky vpravo, veprostřed řízek z kotlety, vlevo z krkovičky (ty šly na odbyt nejméně)"
A sledoval jak se kdo chová a bere ohledy na druhé. Že se druhy řízků a příloha objednávala dopředu? A že pro každého jeden řízek Všechno jedno. Ještě že J* tohle zná a nedělala striktně řízky na počet. Víc měl ale znechutil už obřad, protože když si na něj někdo musí vzít pivo v kelímku a už skoro nemůže mluvit.... Prostě hnus, velebnosti...
Po obědě jsem pomohl s částí špinavého nádobí, dal si kafe za kuchyní a pak jsem se jal obcházet známá místa. Vydržel mi to do 18-ti hodin, kdy jsem si šel zobnout něco k večeři a pak zalezl do své chatičky s jednou myšlenkou: "Nejsem jako oni"...
PS: Zapomenuté věci naskakují. Jedna ale pozitivně. Zapomněl jsem si po čtvrtečním dešti v pátek z tašky vyndat deštník. Hodil se! :-)
