V tomhle týdnu mi bylo slušně psychicky blbě a mohlo za to OMSI. Tedy nepřímo...
A bylo mi blbě hned od pondělí, respektive od neděle minulého týdne, protože jsem pod videem ze SOR NB12 - z toho omluvného - našel pár nových komentářů, které mě slušně rozhodily.
Fakt miluju zamindrákované lidi, kteří nejprve žadoní o jména lidí, co sorku mají, aby pak o deset minut později, když jim neodpovím, začali vyhrožovat. A kdyby vyhrožovat, rovnou video nahlásí jako závadné. Pokud se přidá dostatečný počet lidí a udělají totéž, tak jsem "jasnej" ...
V pondělí ráno to odnášeli všichni kolem mě, protože jsem vyjel z domova na poruchu na pobočku P* (vteřinový blackout vyresetoval klimačku, ta se při následné automatické aktivaci nedootevřela, takže nesepla, v serverovně bylo horko, levně nakoupený server se přehřál a už to jelo), působil jsem na všechny dost naprdle takovým způsobem, že jsem nabídku na kafe od nestatečnější kolegyně dostal až o 75 minut později, kdy jsem se začal řešit už jiné problémy, takzvané "blbosti".
Další opravy na pobočce Q* a hlavně přečtení manuálu na mimořádnou akci spojený s bloumáním, jak to autor myslel, se protáhly až do 11-té hodiny. V té době jsem měl hovor s I* po telefonu a asi jsem jí naštval :-( Až to mě probralo a zbytek dne jsem si dával na sebe majzla. Což už z jiného pohledu moc nešlo, protože mě bolelo za krkem a bylo to nepříjemné. A to jsem netušil, že se to protáhne až do soboty, ale o tom později.
A ani úterý nebylo dobré - komentáře pod tím videem jsem vypnul, aby se to neopakovalo - ale nepomohlo to, večer jsem sáhl po pivu. Bylo to skvělé - studený řízek a teplé pivo...
Středa i čtvrtek probíhaly v tradičních akcích a časech až na oběd ve čtvrtek. Ten jsem si dal až v kafárně, kamarádka I* to dokonce dojedla dříve než já a snědla vše, což mohu považovat za rekord. Kafárna pak probíhala dobře, o to víc jsem se těšil na večerní email ke kafárně, jež tentokrát měla psát I*.
Napsala jej, ale nebylo v něm ani slovo o tom krásném, co jsme v kafárně prožili, ba naopak... Bylo to fakt divné, ale "dyndací" email se mi zjevně nepodařilo správně napsat, ba naopak, můj email zněl rozmrzele. To pak mělo další důsledky, ale ty do tohoto souhrnu nepatří.
Celý týden jsem chodil na zahradu a pokaždé zryl jeden záhonek, přičemž v úterý šla moje skoro 85-letá mamka se mnou, v pátek už ji bolela záda opravdu fest, což se odrazilo na soustředění při vaření v sobotu na plynu. Už jsem se chytil taky, kdy místo zmírnění plynu pod hrncem ho vypnu (otočení regulátorem na špatnou stranu), a pak, když chci hoření pod hrncem zesílit, je neštěstí hotovo, protože na našich kamnech není "pojistka na blbost". Můžete hádat co se dělo, plyn ucházel a polévka se nevařila. Mamce pak bylo navíc blbě. Já na to nepřišel, protože jsem dodělával poslední záhon, ale mamka naštěstí ano. Tím, že byly otevřená okna celou situaci taky zachránilo....
Odrazilo se to pak na pohodě na zahradní oslavě dvojích narozenin, ale protože se tam jede autem po lesních stezkách, tak jsem chca nechca jel i po hrbolatých částech cesty. Sice jsem se statečně dírám vyhýbal, ale přesto jsem do jedné doslova skočil. Louplo mi za krkem a mamka taky sykla, ale zjevně jsem do té díry měl spadnout, protože mě se ulevilo, no a doma se mi podařilo najít poslední bolavý bod a správně si ho namasírovat. Mamce se kupodivu ulevilo taky, v neděli večer už odmítla být odvezena v pondělí(úterý) k doktorovi, že už jí nic není...
Neděle RVHP. Mám dojem, že v dané dějové lince jsme šli nějak jinak, protože mě trošku tížilo svědomí za moji postavu, některé situace by řešila raději trošku jinak. Ale co by mohl svést obyčejný voják proti oblíbenkyni baronky, jež byla pověřena vedením a dotazovala se spíše dalších dívek a dam, co byly s námi?
