V první mnou vybrané části prcháme ve dvou a ocitáme se v Chanově, můj průvodce seskakuje ze střechy nákupního centra na parkoviště, odkud se ozve "Dyk, von mi ho ukrádne". Skáču o sto metrů jinde a díky kouzlu se snesu měkce, dojdu na silnici sídliště k místu, kde je jeden volný parkovací flek A čekám v ranním šírání. Ozve se nezaměnitelný zvuk Škody 120, a přijíždí ke mě cosi, co má luxusně předělaný předek, ale když ke mě auto přijede, je jasné že my ho už nepoužijeme. Obě přední kola jsou již vyvrácena a pneumatika na mé straně dokonce svlečena z kola. "A tomu říká luxusní auto" žbrblá řidič, tedy můj kolega...
... Jsme stále v pohybu a musíme se ztratit svědkům naší činnosti a tak zapadáme do jedné budovy. Má to jeden, možná dva, možná miliardu problémů. První je ten, že je to budova Microsoftu a po obou stranách jsou kanceláře vývoje Excelu, druhý, který ale není náš problém, je ten, že jsme vešli vchodem, který není hlídán, třetí, který ale je náš problém, je ten, že hlavní východ ze sekce Excelistů naopak je přísně hlídán,.... takže už asi tak v sedmi lidech projdeme sebevědomým krokem do jiné sekce, která se jmenuje Outlook. I zde je vchod hlídán, ale hlídky jsou trošku zpitomělé tím, že před vchodem je horda novinářů s kamerami. Můžete hádat proč, v této části budovy běží zasedání vlády.
Můžete hádat jak to dopadlo a jaký poprask to muselo vyvolat, když jsme sebevědomě prošli. Nestihl nás zastavit nikdo, ale ve zprávách jsme byli. Některý z kameramanů byl zjevně hodně pohotový. Mimochodem: Disident na zasedání vlády?
....Semlelo se toho prostě dost a dost, až se nám "zachtělo" se vrátit do normálních životů. Mám ale dojem, že někteří z nás trošku zpychli (z toho,že byli ve zprávách) a tak jeden z mých kolegů mi odmítal vysvětlil problém povodní, kamarádka I* se zlomyslně uchechtávala nad nějakým problémem jedné vedoucí z reálné pobočky A* a na mé konstatování "takže mi ho neprozradíš" odpověděla "ne" a opět se uchichtla...
A tak jsem v našem městě šel od kostela (a místní říčky, která způsobila onu povodeň) šel trošku oklikou domů. Mráz totiž zařídil to, že se voda držela zpátky, trošku nasněžilo a některé cesty se uklouzaly. Takže stojím v parku, v dohledu mám poštu a komentuji pro ty, kteří nezpychli a šli se mnou a vysvětluji, že ta uježděná cesta za poštou vedoucí přes trávníky, je určena pro kočáry se saněmi.
Z tohoto místa levituji maličko nad zemí (zřejmě to má důvod v nevhodných botách) dolů ulicí Bě* a když ulice zahýbá (k nástupnímu místu snu "vlastnoručně vyrobená tramvaj") všímám si několika věcí. Ti, co jdou se mnou už jdou spíše spolu a nikoliv se mnou. Současně si všímám, že nás míjí několikero dívek. Ani dívky ani mí (bývalí) kolegové nevnímají okolí a prostě jdou. Skoro si ani nepovídají.
Až... až na jednu dlouhovlasou blonďatou dívku. "Jé, vy se vznášíte" konstatuje medovým hlasem, ze kterého nezní nic, s čím jsem se setkával od dob průchodu kolem kamer. To pro mě bylo jako balzám na duši. Usmál jsem se na ni a řekl, že když by i ona chtěla -chtěla ... Proto na ní sešlu kouzlo, prozatím na deset minut. A hle, už se i ona vznáší vedle mě, koukáme spolu na dění kolem nás, kvitujeme zpěv ptáků. a mě začíná být teplo po těle. Jako by mě dokázal zahřát i tento hovor "o ničem"
Vzbudil jsem se zpocený ve svém spacáku, což znamenalo, že už neusnu ani na vteřinu, protože když je mi pod peřinou/ve spacáku horko a potím se, tak jsem už dokonale vyspalý. Vstal jsem, bylo 5:30. Ptáci řvali, asi se zahřívali zpěvem :-) Na odložených brýlích jsem měl rosu.
Update (11.5.2019 12:44)
Je několik bodů, které se mi v hlavě rozležely a chci je pod tento sen ještě připsat.
- mé disidentské jméno možná nezní DI LIMOA ale jen DI MOA
- Při pohybu v sekci Excelu jsem v nějaké starší verzi snu zkusil projít přes strážné u hlavního vchodu Excelářů a dostal jsem "po čuni" a nedopadlo to dobře. Proto od té doby chodím tím vchodem u Outlookářů. Pokud si uvědomuji všechny verze tohoto snu, tak dnes podruhé, maximálně potřetí.
- Přemýšlím, proč se mnou postupně ostatní přestali mluvit. Ale asi je to stejné, jako u Václava Havla, protože poměrně dost lidí vědělo, že existuje a je disident (před revolucí) ale o dost méně lidí znalo další disidenty. Ti by bývali mohli mít dojem, jako ostatní v mém snu, že se pozornost soustřeďuje jen na mě... Jestli mám ve své úvaze pravdu? Těžko říct.
- Smích kamarádky I* byl lehce zlomyslný, ale současně to byl smích z příhody, která prostě je k smíchu. Bohužel se to u dění kolem této vedoucí stává. Kolegové mi v reálu trošku předhazují, že jí vycházím vstříc, či že jsem stále ještě schopný s ní mluvit. Oni už moc ne, neznají totiž větu "Ano, je to dobrý nápad, ale nebylo by lepší ....". Nebo ji nechtějí či neumí použít.
- Saňová cesta je také zajímavé místo, když ji ve snu použiji, vždy to něco přinese, ale co si tak pamatuji, tak výsledky tohoto aktu nejsou vždy kladné.
