Dneska ve tři hodiny ráno se ozvala strašlivá rána, neboť má mamka se zapotácela a zbuchla při cestě z WC
Mám akorát vztek, protože důvod padnutí byl přesně takový, který má prostřední sestra popisuje: "Můžeš mámě promlouvat do duše, ale jako když mluvíš do dubu" Historie se opakuje, protože jedna z mých babiček dělala stejnou chybu, jen byla více vnímavá na naše přímluvy...
No a protože mám v sobě adrenalin, tak už dnes neusnu a ráno nebudu k použití, což bude problém, protože s ředitelkami poboček A* a F* budu probírat problém statistiky "S".
A tak se snažím nemyslet ani na to, co se právě (před hodinou) stalo a co mě čeká zhruba v půl deváté ráno a tak se vracím k osvědčenému receptu - zkusit se uklidnit v jiném světě...
... Má to jeden jediný háček, nesmím unikat příliš často a v nevhodných chvílích... Takže dva háčky.
Update 9:54
V práci jsem prozatím vše zmákl, přetvařování mi tedy dnes jde...
