Také tento týden byl přepůlen svátkem, jenž byl ve středu, a jenž jsem věnoval dolaďování nějakých videí, aby se něco zobrazovalo mým divákům ve dnech, kdy budu na akci spolku, jehož jméno se na tomto blogu nevyslovuje (ale o kterém polovina čtenářů tohoto blogu ví nejenom toto jméno)
Ale předbíhal bych, protože se ve středu stalo cosi mému kolegovi Z* co jsem doteď nepochopil. Do jeho údajně zrušeného účtu na FB se asi někdo vlámal, vyčetl mu jisté lechtivé(?) zprávy a začal je posílat jinam... Nebudu to tady nijak dál rozvádět ani komentovat... Jenomže to mi trošku bralo sílu a chuť něco dělat. Nebo se i jen hýbat.
Dopadlo to neočekávatelně - ve čtvrtek jsem nevyjel na pobočky, jednak se na hlavní pobočce děly věci a pak už na výjezd - soukromě, protože mi propadla zkouška na služební auto - na pobočky nepřipadal v úvahu, protože do oběda bych nic nestihl udělat ani na jedné pobočce, a po obědě také ne, zvlášť když od 13:00 měla následovat kafárna. V uspořeném čase jsem si chybějící školení a certifikaci dodělal, ale dodnes na vyšší místa nedonesl
Pochopitelně kafárna následovala až ve dvě hodiny, protože s mým štěstím a neochotou běhat na ujíždějící spoj byla odsunuta o dalších X minut. Dorazil jsem stál v nějaké nedobré náladě. Kousl jsem se ale a tvářil se šťastně a odhodlaně...
Před kafárnou jsem měl nabídku, že mohu být přivezen, což by start kafárny mohlo urychlit o 30 minut, ale odmítl jsem, protože jsem potřeboval být sám, což se sice v autobuse dělá dost blbě, ale tam mě naštěstí nechtěl nikdo oslovit... Má potřeba být sám málem skončila tím, že jsem po kafárně odešel pěšky na vzdálenou zastávku, na kterou normálně nechodím, abych byl sám, ale i v tomhle případě jsem se kousl, a šel s kamarádkou k řezníkovi. Ale má potřeba být sám vygradovala na prvním možném přestupu po 10 minutách jízdy, protože tam na odjezd čekal autobus, který obvykle jezdí v prvopočátku zcela prázdný. Byl tam sice se mnou jeden cestující, ale ve 12m autobusu jsme byli hodně daleko od sebe a za dalších 20 minut jízdy přibylo tak málo cestujících, že mi to ani nepřišlo.
Málem jsem nehrál ani hru s kamarády, prostě jsem chtěl být sám.
Muselo to na mě být vidět ale od rána, protože mi bylo vnucováno volno, které jsem si nakonec i vybral v pátek, jenomže ani tak jsem neměl klid na balení - pro změnu potíže s nákupem pro mamku. V našem malém městě se už totiž nevyplatí mít otevřené Potraviny ani vietnamcům. Tedy asi, protože jsem narážel na zamčené dveře...
S mírným zpožděním jsem vyrazil za J*K* do jejich vísky což je současně místo cca 60km vzdálené od místa konání akce výše zmíněného spolku. S tou časovou bídou, se kterou jsem vyrážel, jsem se bál, že přijedu už do okamžiku, kdy už s J*K* nebudu sám, ale dařilo se mi přímo neuvěřitelně, v Praze se kolony hýbaly, takže jsem měl s J*K* 45 minut samoty a "stepního ticha". Už ta povedená jízda mi pomohla a sledování přípravy kafe ve vakuo-něčem mě lehce pobavilo. (omlouvám se, název jsem opět zapomenul) Je to zajímavé, co lidstvo kdy vymyslelo nezávisle na sobě na přípravu kávy, aby byla zdravá a chutná a nemusel v zubech chroupat zrníčka a zapíjet to horkou vodou :-)
Pak přijel bratr J*K*, pak řemeslníci, pak rodiče, ale tou dobou už jsem měl kafe k sobě a v podstatě jen "zabíjel" čas sledováním řemeslníků lepících lepenkovou střechu. Mimo jiné proto, že mě to do roka a do dne čeká taky...
Na akci spolku se mi nechtělo spěchat. Někteří tam byli už od úterního odpoledne a až do pátečního oběda si tam vařili sami (nebo tak něco), což znamenalo, že když přijedu brzy, nebudu spokojen. Napočítal jsem si to tak, že přijedu půlhodiny před začátkem akce, postavím tiskárnu a bude se tisknut pouze to, co nemohlo být připraveno dříve, tedy mimo jiné seznam skutečně přijetých účastníků, kteří budou současně hrát turnaj, jenž mám řídit. Samozřejmě už při výjezdu od J*K* jsem věděl, že nejdůležitější silnice je zavřená, takže jsem vyjel hned podle objížďkových šipek. O 4km dál v další vesnici jsem věděl, že je zle, takže jsem nejprve tipl správnou odbočku, a o další vesnici dál zapl Marušku. "Na další křižovatce odbo**Š**te doprava" oznámila mi a následujících 15 minut pokyn doprava a doleva na každé křižovatce měnila. Ale vyhrabal jsem se na onu uzavřenou silnici, naštěstí už za uzavřeným úsekem.
Ještě v objížďce mi volala F* - "Ahoj, řídím" oznámil jsem jí. "Kdy přijedeš?" zněla nevinná otázka. Hned mi to bylo jasné a tak jsem zahlásil, že mám 50km takže 50 minut. Poděkovala a zavěsila. V té době jsem byl o dost blíže, ale stále v té objížďce. Nakonec to bylo kilometrů třicet
Dojel jsem o 10 minut později, což mě stála ta mírně pokažená objížďka, ale okamžitě jsem stavěl "výpočetku" a okamžitě se tisklo ubytování, což je jedna z věcí, která prostě musí být předem hotová, ale nebyla. A pak další tisky a další.... Ještě že přijely naše nové kuchařky, s nimiž F* absolvovala prvotní průzkum kuchyně. Můžete hádat, jak to mohlo dopadnout, kdybych nááááááááhodou nešel kolem. "A to ví tadyhle Pelin" ozvalo se, když F* nevěděla.
S kuchařkami jsem si o 30 minut tykal, v sobotu ráno jsem měl kafe ještě před snídaní... Ale to předbíhám. Ještě jsem si musel vyjíst kotlík až do dna.
Po večeři mělo dojít k představování pořadatelského týmu a ten, kdo ví, že představovačku vedla F*. Neřekla mě. Ale už má malé plus u mě, protože si svoji chybu uvědomila a po předání slova dalšímu člověku z týmu, tak mu řekla - "u turnaje řekni Pelina". Představen jsem tedy tím človíčkem byl... Následně jsem čekal na kluka, který měl být hlavasem této akce, že potřebuju naťukat účastníky do turnaje. Čekal jsem do 20:15 do 22:30 pak jsem ho proklel, odpojil notebooky a šel spát do své chatičky. I s notebooky, protože tentokrát nám v kanceláři spal mě neznámý člověk. Ono vůbec v pátek v podvečer se na tábořišti pohybovalo povícero lidí, které na můj vkus dělali věci, které bych nedělal.
Sobota probíhala očekávatelně, nejprve dvě kola turnaje, pak hry venku, oběd, hry venku, další dvě kola turnaje. Dolů k jezírku a stromům jsem se nedostal. Přemýšlím, co bych k tomuto dni řekl, ale až do večeře nebylo nic zajímavého. Tedy kromě dvouletého dítěte s belgickým pasem, které jsem tu a tam dokázal zaujmout a vyslechnout si i sedm českých slov, které umí. A taky lehké spravení jednoho pomalého notebooku, který se po mém zásahu trošku probral. A celou sobotu fungoval správně a rychle. Ale až bude pár dnů ležet ve skříni a pak se připojí hned na internet, tak se to sekne znovu - když notebook otevírá naráz 50 souborů a snaží se je číst .... :-(
Když si předepisuji tento odstavec, tak běží maškarní bál. Je na něm můj foťák... :-) Já sedím v kanclu, a vedle na herním notebooku mám připravenu "Bratislavu", tedy mapu do OMSI. Budu se učit "zkrácenou čtyřku", což je video, které jsem slíbil natočit. Hloupé je, že mi nenaskakuje Postdmamka, mohl bych to natočit nyní. touto zábavou se udržím vzhůru. A proč?
Je svolána schůze RK na dobu po hokeji, který začal ve 20:30 a může trvat až tři hodiny... Zábava dostala přednost po práci, a přitom odpoledne na byly chvíle, kdy udělat šla...
O den později - neděle: Musím se, nějak dostat ke konci soboty, kterou jsem večer dopisoval prakticky v přímém přenosu a kterou jsem nedopsal, protože jsem byl zván... v podstatě na ochutnávku vín (jedna z maminek a bývalých vedoucích spolku má na Moravě známé) a na nějaký ten společenský hovor. A později i společenskou hru.
Dámy na rozdíl ode mě byly napité o něco více od prvopočátku, takže když se do skupinky dostala matka tří dětí a její manžel, a probírala se výchova malých dětí, byl ten manžel docela nadšený, ale tím, že to jedno dítko je o trošku starší a ve věku vzdoru... Anebo to byla rozmazlenost od mamky? Šili tam do ní snad všichni, až mi to bylo trapné, takže když se trošku urazila, šel jí manžel pohladit, ale ona ohlásila, že jde spát. A odešla. Tím zastavila mě, který se toho honu na čarodějnice nechtěl účastnit a chtěl jsem odejít už dříve.
Okamžitě, aniž by se pořádně zavřely dveře místnosti byla okamžitě pomlouvána, a já se ukázal jao zbabělec, protože jsem jim měl říci že je to hrozné, že si připadám jako v jistém vtipu, kdy manželka vysvětluje svému manželovi, proč přišla z ženského mejdla až v šest ráno - "no víš, vždycky když jedna z nás odešla, tak jí ostatní pomluvily a já nechtěla být pomlouvána, takže jsem odešla s tou poslední"
Mezitím přišel i kluk, co domlouval tu schůzi RK a přišel sám. Když to viděl, tak odešel a já taky, protože bylo jasné, že schůze nebude.
Trošku jsem se lekl, když ona maminka tří dětí stála za dveřmi, dělala na mě pšš. Okamžitě jsem se vzpamatoval, pronesl nějakou větičku a šel spát. Spánek moc kvalitní nebyl. Zvlášť když třetí víno v ochutnávce bylo kategorie tři: (1 = dá sa, 2 = nedá sa, 3 = dá sa pražákom)
Neděle proběhla docela dobře, i když pršelo - odřídil jsem si turnaj a od té chvíle měl volno, tedy od 11-té hodiny.
Dojezd domů dobrý...
