Jak shrnout minulý týden? Už to, že to píšu pět dnů poté, co tento týden skončil, dává obraz toho, že nestíhám. Chtěl bych stíhat, ale nestíhám. Anebo možná stíhám, ale...
Mockrát jsem se v tomto týdnu přistihl, že končím nějakou práci na počítači a říkám si. "Tak a teď začnu dělat °A° , ať je to hotové". Začnu si na to otvírat potřebná okna... a o půl hodiny později si říkám: Co jsem to chtěl sakra dělat? Z otevřených oken totiž pro mě vůbec nic nevyplývá... tedy jen v případě, že jedno z oken nebylo OMSI, to pak alespoň vím, že jsem chtěl točit nějaké video, nebo si dělat přípravu na nějaké video, protože chci točit tři speciály "Jak na to" (spawn tramvají, tvorba cedulí na busy a tramvaje, zvonek nade dveřmi - a protože toto píšu dodatečně, tak dva ze tří už jsou natočeny a venku)
Ale co s tím? Nevím, snad se jen soustředit lépe a pokud se mi toto stane, tak se jít projít od počítače...
V tomto týdnu se přitom nějak nedělo nic na popsání, prostě jen taková ubíjející rutina. Zvlášť, když v tom počítám to, že se z ajťáka-praktika měním na "poradce všeho druhu". A to přitom řeším navíc policii a nyní už i pojišťovnu, neb mám všechny papíry pro ní...
A tak skočím jen do čtvrtečního odpoledne a tím pádem do kafárny. Ani I* nebyla ušetřena hádek a tak jsme se vyhýbali dotazům na detaily potíží a svobodně mluvili o dvou věcech - o OMSI, a o snu, který má I* přijít. Tedy už měl přijít, protože jsem ho předpověděl na středu, a už byl čtvrtek. Trošku jsem se šklíbil, protože jsem "věděl" že... [úmyslně vynechám i nyní v blogu a vynechal jsem to i v ten čtvrtek] a tak jsem nadhodil, že se jedno mé já vsadilo s tím druhým, méně pesimistickým já, že sen (ne)přijde
Podvědomí je fakt zajímavá věc, protože I* nejprve přišel přípravný sen, na který jsem odpovídal speciálním emailem, no a když jsem v neděli 19. 5. četl email, kde popis nového snu začínal "Milá Rakko", tak jsem věděl, co bude následovat.... respektive věděl jsem, jaký bude konec.
Konec v tom snu přišel, dokonce i s malou dohrou navíc. Konec skvělý, vyšlo to tak, jsem jsem očekával...
Ale ta dohra. Z mnoha pohledů skončil děj ve správnou chvíli a děj dohry, dodatečně detailněji popsaný od I* je taky správný....
Kéž bych dokázal říci, co mi vadí, protože to co bych mohl říci, tak mi vadí, jenom tehdy když... Jenomže to tehdy je takové nicotné, až si skoro říkám, jestli nevnáším do toho děje nějaké své představy, které tam nemají co dělat, a nikdy tam nebyly.
Hodně o sobě pochybuji v tomhle konkrétním bodě....
