Asi (už) neumím psát, takže nabídku jednu z recenzí: IDNES - Kočka v oregánu.
Měl jsem možnost sledovat sebe a pár lidí kolem, přičemž jsem opětovně nabyl dojmu, že mnohé hry mají v sobě skrytou myšlenku. Takovou, kterou bych chtěl umět vyjádřit. Přesně takovou, kdy se prvoplánově zasmějete, ale přitom si říkáte: "No doprčic, že se nestydím, smát se lidskému neštěstí, nesplněným snům"
Tohle se mi o této komedie, která se dle recenze mění v druhé části na komedii hořkosladkou, stalo. Jenže i ta recenze říká, že se to děje až v druhé části, ale mě se to trošku nezdá, jakoby to tam bylo už dřív...
O paralelách nemluvě, myslím s těmi, co se dějou kolem mě a mě osobně. Ale to do tohoto zápisku nepatří...
PS: Shlédnutí jednoznačně doporučuji!
