Tento týden půjde mě snad už lépe popsat, protože onen pár, jak jsem psal minule, se už rozešel a odstěhoval se od sebe (viz Souhrn 5/2020 a Souhrn 6/2020), zákopová válka není, takže...
Ne, klid není - stačilo, abych se podíval na úkoly, které jsem byl nucen rozdat v čase čtvrtého souhrnu, to znamená nyní už třetí týden. Kolega Z* dostal na rekonfiguraci 26 počítačů, kolegyně Š* jich měla 27 (ale pro změnu typově jednotnějších), já zhruba taky těch 26. Byl tedy čas vyhodnotit výsledky. Jediná pracovitá byla kolegyně. Měla všechny, sice na poslední chvíli, ale měla.
Začal jsem řešit část počítačů, co měl kolega Z* a snažil se přijít na to, v čem je problém - zapnout v biosu nějaké volby, opatrně restartovat a odejít? Ano, tak málo stačilo udělat na noteboocích, pokud byly správně nainstalované. Pokud ne, chtěly opravu, kterou jsem měl připravenu dle návodu z internetu. Ano, počítače, které měl kolega na starosti byly vadné, tam pomohla jen instalace novější verze WIN10. Tedy verze neořezané. Kolega totiž kolik dní před mnoha měsíci tvořil vzorový počítač s instalací WIN10, kde povypínal kde co a pak jej rozmnožil. Teď se nám to vymstilo...
No jo, ale instalujte WIN 10 na počítačích, které nejsou z nejrychlejších, rekord drží notebook jedné z vedoucích, který se taktak nainstaloval v čase od 15:00 do 2:30 dalšího dne... Takže v tomto týdnu byly noční směny, naštěstí se to dalo dělat na dálku...
Já si to zkusil ve čtvrtek trošku jinak - dojel jsem na pobočku P*, každou dívku jsem poprosil o 2 minuty času na ten BIOS, pak jsem se pokusil zapnout další část zabezpečení, a teprve když ta selhala, dával jsem novější WIN10 - 3x z 15-ti kusů. S mým štěstím to vyšlo na neobsazená PC z důvodu nemoci...
Znamená to ale tedy, že po mě zůstanou nejednotné verze WIN10, takže se tam stejnak někdy budu vracet, jenomže pro mě bylo důležitější zavřít ústa našemu šéfovi, který po nás chce výsledky, a verze WIN10 ho nezajímá, tedy pokud není příliš stará a tudíž už nepodporovaná Microsoftem... Jenomže jsem mu ta ústa nezavřel včas, takže mu z úst, právě kvůli onomu nedotaženému úkolu, zaznělo, že v našem okrese jsme nejhorší z jeho podřízených...
Prostě a krásně, nálady mi to nepřidalo a to ani ve čtvrtek, a ještě se mě to drželo v pátek, kdy jsem chtěl dotáhnout druhé patro pobočky P*, neboť jsem ve čtvrtek stihl jen patro první. Dojel jsem tedy na pobočku, před níž kouřily cigarety tři kolegyně. Jedna z nich, když rozpoznala, kdo to leze ze služebního auta, houkla něco do okna. Kdyby to byla sranda, tak bych se smál, a volal něco jako: "Běda, jsemť prozrazen, musím prchnout v dál", ale to sranda nebyla.
Nevěřil jsem svým očím - jedna dívčina špatně naklikala způsob výplaty na jednom případu, druhá ji to "odkontrolovala" a třetí pustila do výplat. Naštěstí si toho ta třetí všimla a nepopohnala automat, který to pošle do účtárny, a ani to nepopohnala jiná pracovnice na jiné pobočce, takže jsem měl šanci to celé zablokovat. Ona první kolegyně byla úplně rudá v obličeji, jak z toho byla špatná...
Průšvih ale byl, že příjemce oněch peněz podupával před pokladnou a já potřeboval přendat peníze právě do pokladny. Ano, dal jsem to, ale...
... ale asi mě to v pátek zničilo vůbec nejvíc - Děvčata mi věřila, já sobě ne. Ale dal jsem to. Jenomže už to trvalo, nebylo to tak suverénní, jak bych chtěl, prostě a krásně - pocit jistoty, který jsem míval a díky kterému jsem mohl vyzařovat klid, je pryč...
Ano, mohu se vymlouvat, že tuto záchrannou operaci dělám 1x za tři roky, nemám na to návod, ani proškolení, tudíž ani poznámky, ale nějak mi to ten klid nevrací...
