Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

středa 19. února 2020

Tři sny...

Byl jsem oprávněně upozorněn, že jsem nějak dlouho nic nenapsal, až to skoro vypadá divně...

Ano, nikdy jsem nesliboval, že budu psát každý sen, zvláště v době, kdy jsem docela klidný a sny se drží v nějakém tom normálu, kdy by to na blogu vypadalo jako popis nekonečného seriálu, kde můžete vynechat i deset dílů, neboť děj se příliš neposouvá, anebo se i opakuje.

To platilo do doby, kdy se začalo rozpadat v reálném životě partnerství, to, které jsem zde zmiňoval mockrát...

Dnes mám v práci volno, tak se mohu zamyslet nad tím, co jde zveřejnit a co ne...

Dochází šťáva

... Po nějakém tom dění venku přicházím k počítačovému stolu, který vypadá přesně jako v realitě dneška (což se mi ve snu stalo po ukrutánsky dlouhé době) a z bedýnek se line hudba. Ale protože napětí v síti se z jistého důvodu snižuje, tak už ani jeden z monitorů nesvítí, ani lampička poblíž. Snažím se vypnout vše co jde, abych zachránil data, ale hlavní monitor již rozsvítit nepodařilo...

Sen přišel v jeden konkrétní den, kdy jsem přišel vyšťaven právě z onoho probíhajícího rozchodu a dozvěděl se od ženské poloviny páru, co dělala mužská část...

Ach, ti Američani

... Splnil jsem si sen a dostal se do ameriky za nějakým svým přítelem. Ani nevím, kde jsem k němu přišel (nebyl totiž podobný nikomu reálnému z mého okolí), ale když ve staré zaprášené westernové hospodě na pódiu začne pronášet projev, přijde mi, že je to buďto rodilý američan, nebo nějaký nafoukaný čech, který se už ke svému původu nezná. Pronáší přímo strašlivá slova o neschopných češích (a ke slovu "neschopný" přidává i další slova)

Můžete hádat, kdy tento sen přišel. Ten, kdo napoprvé hádal, že to přišlo po jistém extempore, které jsem měl teď v pondělí s mužskou polovinou nyní již bývalého páru - tak má pravdu.

Evakuace. Pravá, či falešná?

Vždy, když se mám ve snu evakuovat z mého bytu jenž je v jistém domě, snažím se zapamatovat co nejvíce detailů, protože právě ty jsou určující, jestli se mám v reálném životě něčeho bát, nebo s něčím bojovat, či od toho "utéct".

Dívám se na televizi a vím, že se schyluje k nařízené evakuaci, jenomže tuším, dokonce asi vím, že ta dnešní evakuace, resp. ta, co bude dnes vyhlášena, bude evakuace podvodná. Tedy po pravdě - bude-li vyhlášena.

Byla vyhlášena. Ledva hlasatelka chtěla pokračovat s detaily, přerušuji celostátní vysílání s předtočeným prohlášením, ať to lidi nedělají, že je to podfuk za cílem zisku lepšího bydlení pro ty, co vědí, že evakuace je nepotřebná.

Pokud jsem se kdy měl doopravdy evakuovat, tak po tomto vystoupení, jemuž jsem propůjčil svoji tvář, to bylo přímo nutné v rámci zachování svého života, protože bylo jasné, že přijde msta. Takže svojí mamku vyvádím z domu do boční ulice, kde mám pronajatý kus zahrady a na ní stojí má Stříbrná Sršáň (čti: mé auto), otvírám mamce, otvírám sobě a zde sen končí...

Důvod, proč se mi zdál tento sen dnes ráno, ještě plně neznám. Vím jen jedno - od změny zaměstnavatele z důvodu psychických, jenž nevznikly kvůli nadřízeným, jsem nebyl kdy blíže. A ano, své si tam odehrálo i dění kolem obou nyní již bývalých partnerů. S jedním jsem měl čest předevčírem večer, s druhým včera večer (viz předchozí zápisek).

A protože neznám důvod, mohu si jen hodit kostkou, přičemž jednička bude znamenat, že jsem vedle jak ta jedle a důvod je nějaký další, třetí...