Tento týden jsem si přímo nádherně užil.
Začalo to sice pracovním pondělím, které mělo trošku těžší průběh, a přitom jsem byl v práci po obědě skoro sám... Plán na odpoledne byl následující - pokud se urvu dříve, vyrazím za kamarády do S* a strávím tam jednu noc a jeden skoro celý den...
To se sice úplně nepovedlo, ale zase jsem v práci spáchal nějaké další věci, které byly odkládány. Nikdo mi do toho nekecal :-)
Mamka měla už kolik dnů strach z mého úterý - že se někde při přejezdu za kamarády potkám s mlhami nebo covidem, až jsem měl pocit, že mě bude bránit odjet... Pořádně jsem se na to vyspal - nechal jsem čas vzbuzení na mém těle. Kdybych se vzbudil už v 6 hodin ráno, tak bych vyjel klidně i za tmy, tak hodně jsem se těšil. Vyšlo mi to tak, že jsem byl v autě o 105 minut později...
Tím, že psík kamarádů nezná zvuk mého auta, (za jeho života jsem autem u kamarádů nebyl), dokázal jsem dojít až do kuchyně v tichu. Pak jsem zavolal "haló je někdo doma?" Kamarád stihl říct ještě "Ahoj", než se ozvalo radostné štěkání, které dalo znalým najevo, že všechny povely, které psík umí, jsou minimálně na 30 minut zapomenuty, nebo ignorovány :-)
Sedli jsme si v obýváku všichni tři, vzorně s rozestupy, z čehož mě radost psík, protože mohl rotovat jak mezi námi třemi, tak i mezi morkovou kostí, kterou si neustále přenášel, okusoval, ale také na ní zapomínal. Takže ho jeho páneček trošku zlobil a sekýroval povely, a jen za poslouchání mu byla kostička vrácena...
Povídali jsme si dvě hodinky, pak jsem ještě dalších 30 minut hladil psa, než onen psík uznal, že je vyhlazen a jal se spát na svém místě. Využil jsem čas a chodil chvilku po zahradě, abych plně využil proražených mraků a docela velkého kusu modré oblohy. Mlha byla pro tu chvíli také pryč (do té doby byla cca 50 metrů nad zemí)...
Oběd měl dva chody, druhý byla plněná palačinka houbami. Vše na tom jídle bylo domácí (houby samosběr a zbytek surovin od statkáře), takže jsem si pošušňal :-)
Na hodinku jsem se složil na gauči, kde obvykle spávám a trošku trávil oběd, protože jsem se nacpal...
Zde mohl nastat druhý z plánů, že bych pokračoval přes noc a ještě jeden den, protože bych ve středu měl homeoffice, který by šel bez potíží zaměnit za dovolenou, ale při jednom z dalších slibů, který jsem dal, jsem neuváženě slíbil na středu výpomoc s okny u mé mamky, ale nějak jsem zmotal dvě středy do sebe...
A tak jsem krátce po půl třetí opět sedl do auta a jel domů. Úmyslně jsem zvolil jinou kombinaci dálnic, takže ten, který by kreslil moje úterní jízdy, tak by zjistil, že jsem jel mezi Prahou a mým bydlištěm jakoby do obdélníku. Ale i na začátku cesty jsem zvolil trošku jinou trasu.
Doma jsem se podíval na ujeté kilometry a začal se strašlivě smát. Rozdíl přesně tři kilometry, rozdíl v čase jízdy také minimálně.... Takže můžu příště jet jak chci a v podstatě si vybírat podle současného stavu uzavírek či kolon. Přičemž ta druhá trasa, když by byla bez kolon a uzavírek, tak by byla rychlejší
Středa znamenala zvedání telefonů, které naštěstí ustalo včas, takže jsem zvládl i pomáhat s úklidem oken u mamky, které vedla jedna z mých sester. A celé odpoledne bylo na točení videí z OMSI. Stihl jsem i třetí vánoční video, ale do dneška není ještě nahráno na Youtube. Mám nějak moc rozdělaných videí či co...
Čtvrtek a druhý homeofficový den (střídáme se v režimu "dva pracovní dny v práci") tentokrát znamenal ticho na mobilech. Až jsem se v půli dne lekl a prozváněl se ze služebního mobilu na soukromý a naopak, abych měl jistotu, že není něco v nepořádku. A tak jsem visel na služebním emailu a komunikoval zde. Odpoledne jsem jel nakupovat, za kamarádkou a jejím autíčkem, které se vezlo do servisu na předtechnickou a pak následně na technickou prohlídku. Znamenalo to, že jsem pak vezl kamarádku zpátky domů. Ale taky na procházku a "kafárnové" povídání.
Z kafárnového povídání mě nejvíce zasáhl sen kamarádky s nacisty. Detaily neznám, jen takový náhled děje, a docela bych to řešil, jenomže sen se jí zdál právě na výročí 17. listopadu 1939(!) což znamenalo, že podnět pro tento sen nejspíše nevzešel z rodinných problémů...
Pátek tím pádem vyšel opět na práci v práci, přičemž jsem v divadelní kafárně vyzvedl "vánoce", tedy oběd, který bývá v rodinách na vánoce - řízek a salát, a zajel na pobočku F*, kde jsem si po obědě udělal inventuru na serverovně. A pak opět odvezl kamarádku do servisu, kde již čekalo nablýskané auto po technické prohlídce... Poté ale návrat do práce, kde jsem se zabral do jisté záhady, kdy se automaticky neupgradoval BIOS našich počítačů.
Sobota a neděle byly vyhrazeny odpočinku a domácím pracem. A tu a tam nějakému kouzlení s OMSI
