Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

úterý 17. listopadu 2020

Vlaky a tramvajová stanice ve vyschlé jungli

 Nový remake či snad repríza tohoto snu se mi zdála někdy o letošním září. Nějak se mi moc nechtělo ho sem na blog zapsat, protože stále přemýšlím, jak ho vlastně okomentovat a případně nějak někam zasadit do některé z mých snových sérií. Ano, okrajově zasahuje do mnoha sérií, ale když se tedy tento sen zkusmo k té sérii přiřadil, tak pro změnu hodně vybočoval...

A tak tedy nakonec nechávám tento sen tak nějak volně :-)

Sen začíná tím, že volně docházím do budovy vlakového nádraží v našem městě, která je mírně předělána, asi nejvýrazněji působí přetáčecí tabule Pragotron přesunutá doleva. 

Když zkoumám, co na tabuli je, tak na prvních třech řádcích je natočen cíl cesty BAD SCHANDAU. Sloupeček zhruba uprostřed těchto tří řádků obsahuje postupně nápisy "Včera" "Dnes" "Zítra".  První dva řádky pak na konci mají v posledním sloupečku nápis "Nejede". Jen ten třetí řádek je plně vyplněn s časem odjezdu o čtvrtou hodinu ranní (na minuty si nevzpomenu)

Situace z prvních třech řádků se ještě třikrát opakuje, vždy s jiným cílem, a jinými minutami odjezdu. Zvláštností je, že sloupeček, kde se ukazoval typ vlaku je právě u těch jedoucích vlaků překryt z vrchu spuštěnou digitální tabulkou. Tabulka má červené ledky a svítí na ní poněkud kryptický nápis vypadající nějak takto "12V0,5mA100R"

V této verzi snu se neptám, co ono označení znamená, v jiných verzích mi to vysvětleno je

Z cílů cesty mě zaujal právě ten první, protože by mě mohl vést směrem, který chci. Proderu se tedy houfem mužů v tmavých oblecích a jdu prozkoumat nástupiště. Ty jsou však spolu s kolejemi vytrhány. Jsou zde položeny čtyři kusé koleje se zarážedly, všechny pokračující na západ. Tedy nic pro mě...

Šel jsem tedy zpět do haly a odsud okamžitě skrz dveře ven. Dveře se oproti realitě opakovaly třikrát, jako by mě chtěly na nádraží udržet, ale šel jsem velmi rázně a cílevědomě. Proto jsem se ocitl venku, kde byly bariéry postaveny tak, aby se strašlivě velké množství  lidí mohlo řadit do fronty na vlak. Teď tu nestál nikdo. Zaujalo mě, že nebyla šance jít opačným směrem a tak jsem se rozběhl, chytil se jedné zábrany a za pomoci kouzla udělal nepřirozeně dlouhý přeskok přes všechny zábrany a přistál až na silnici. 

Tak si mě všiml nějaký člověk jdoucí ze směru od pobočky nádražní policie. Zastavil se s upřeně mě pozoroval. Mile jsem se na něj usmál a zamířil pryč. Nikoliv ale tradičním směrem k zastávce tramvaje, ale trošku bokem, kde rostou obrovské blahovičníky. Kouzlem vyskočím do koruny, pak na další strom, pak na další, přehoupnu se tak i přes silnici uloženou v úvozu...

A pak se stav Blahovičníku změní, jsou to uschlé kusy, takže když doskočím, tak tu a tam uloupnu větev, kus kůry... Dolů se spustit nemohu, je tam mnoho promotaných větví keřů, plevelu, prostě neprůchodná změť. Ještě udělám pár přeskoků, ale je to beznadějné - přes koleje a troleje se bezpečně nedostanu...

Zde sen vždy končí, kdoví, jak by měl pokračovat.

Pokud bych měl nějak shrnout tuto verzi snu, tak na nádraží přicházím uvolněně a současně sebejistě s úsměvem. Není zřejmý důvod proč sem jdu (evakuace, jízda někam, ...). Pohled na Pragotronku mě zaujme a vím, co to znamenají ony kryptické znaky a je mi jasný i důvod, proč všechny čtyři vlaky jedou ve čtyři hodiny ráno a jejich odjezdy jsou rozprostřeny do této hodiny.

První a jediné zklamání cítím na nástupištích - nedá se jet na východ, takže do reálného Bad Schandau se musí jet nějakou oklikou.

Návrat zpět je zajímavý tím, že jsem od nástupišť celou nádražní budovu neobešel (občas to ve snech dělám, abych se vyhnul potížím), potíže s vchodovými dveřmi budov mě už nepřekvapují.

Skoky přes zábrany a setkání s oním člověkem jsou ve všech variantách snu, v novějších verzích snu se na onu osobu usměji, mírně pokrčím rameny a jdu pryč, v nejstarší verzi setkání s člověkem interaguji a on mě zastřelí.

Proč chci být hodně vysoko nad trolejemi je podle mých ostatních snů jasné - je v nich takové napětí, že přes člověka projde výboj až do země. Zaujalo mě jen jedno jediné - toto jde řešit bezpečnostním oblekem, který existuje i v reálu ( https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/foto-oprava-elektrickeho-vedeni/r~785f548e1dd611eb9d74ac1f6b220ee8/r~2d1713261dcd11ebb408ac1f6b220ee8/ )