No, už se znovu dostávám do tempa psaní příspěvků, takže sice s drobným zpožděním, ale přesto píšu jednotýdenní záznam...
V úterý opět antigenní testy a pobyt na pobočkách F* a P*, tentokrát na jiných odděleních než minule, no a asi se opět ukázalo, že jsem tu nebyl dlouho a že děvčata než aby nějaký problém zavolala či napsala na helpdesk, tak si jej raději nechávají odložený tak dlouho, dokud nepřijedu. Nebo pokud nezačne hořet...
Na oběd jsem se v úterý dostal se zpožděním, koupit mi ho musel kolega, já bych to v časovém limitu na oběd nestihl.....
Ve středu odpoledne jsem začal sledovat to, co se naplno objevilo ve čtvrtek dopoledne, začla mi docházet práce a pak opravdu došla, takže jsem se konečně po dlouhé době mohl věnovat samostudiu a to v klidu...
Jenomže čtvrtek byl tentokrát namísto kafárny vyhrazen na oslavu narozenin mojí mamky. Pár lidí mi řeklo, že i jednodenní oslavy mohou být covidový risk (pro mě), protože na návštěvu měli přijít buďto už očkovaní, nebo ti, co covid prodělali. Toto jsem byl ale ochotný podstoupit. Jenomže pak se bez mého vědomí tyto oslavy roztáhly na pátek a sobotu a to už jsem měl vztek. Za toto rozšíření mi nadávalo o dost víc lidí....
O to víc jsem trval na svém výletu za kamarády na S*, který se měl konat hned od pátečního brzkého odpoledne, ale nechával jsem to na osudu - vstanu včas, pojedu do práce autem, když ne, kdy se dostanu domů.... to všechno byly otázky které mě nechávaly v klidu. Buď se to povede tak, nebo onak.
Dopadlo to variantou, že jsem zaspal, takže jsem si nestihl zabalit a do práce jsem jel autobusem - což znamenalo že jsem se musel vrátit domů a zabalit si. Dal jsem to v klidu a do plánované návštěvy ve 14:30 zbývalo pár minut. Přišlo mi ošklivé odjet hned, abych se nevidět se sestrou z P*, což by mě maličko mrzelo, ale zase nevidět se se švagrem by mě potěšilo. Zvolil jsem kompromis - přivítal jsem se s nimi, udělal jim kafe, odešel do pokojíčku, dobalil si a odjel.
Stejnak už jsem zase měl vztek, protože přišlo o X lidí více. Začal jsem chápat staré popisky dění v některých rodinách, kdy se schovávalo hotové jídlo, aby ho příbuzní nesežrali, tak jsem si připadal...
A tak jsem jel po dálnici do Prahy, na vjezdu byla zácpa a tak jsem měl čas přemýšlet, kudy dál ke kamarádům - kdy se mi otevíraly asi čtyři hlavní možnosti (z toho dvě dálnice) a určitě by se našel i jiný průjezd přes nějaké ty vesničky. Zvolil jsem tedy jednu z možností, kterou jsem považoval za nejprůjezděnjší a jel jsem. Překvapilo mě, že značná část mojí cesty vedla přes zpoplatněné úseky silnice první třídy, ale budiž.. a pak přišlo na odbočování přes vesničky...
Trošku mě štve že navigace obvykle neřeší odbočování do uliček, které přichází k "mojí" silnici pod větším úhlem jak 45°, prostě to tam navrhne, protože ji to přijde nejkratší. A já tak zbytečně dvakrát hodně pomalu odbočoval, což se moc autům za mnou nepozdávalo...
Ale budiž - dojel jsem včas, pořešil si spaní, navečeřel se, abych po jedné překládce 50kg brambor mezi auty zapadl do postele a zvadl. Sen z pátka na sobotu by měl být jako předchozí článek...
Sobota byla rycí, přeryl jsem kamarádce celkem dva záhony. Byly větší jak moje doma, ale tady není hlína tolik jílovitá jako u mě, takže to šlo snadno...
Ze soboty na neděli byl další sen (měl by být jako následující článek po tomto, chci ho psát zítra)
V neděli se kupodivu nedělo nic, kromě jízdy na statek pro čerstvé mléko, čili mě čekala jízda domů. Spojilo se to s užitečným, odvezl jsem synka kamarádů do Prahy do práce. A pak rozvezl brambory po příbuzných a zamířil domů....
Opět se potvrdilo, že když vyjedu na S* za kamarády, přijdou barevné sny a to že to tentokrát nebylo nic zcela nového, mě nerozhodilo...
