Na dnešní den byl od nás z práce naplánován výlet do Prahy, s tím, že tam pojedeme na loď, kde dostaneme nějaké drobné občerstvení. A aby to bylo pro nás hezké, tak jsme si zarezervovali loď v čase západu slunce...
Příjezd autobusu Karosa, sice v úpravě Deluxe, ale tahle kombinace už dávala jasně najevu, že je to starší vůz, takže jsem se bál, že možná ani nedojedeme, ale bylo vidět, že se o to pan majitel stará... ale poslechově měl v motoru nějaký držák zničený, protože drnčení bylo slyšet. A potom, co s těmihle vozítky jezdím v OMSI, tak mám sluch docela vycvičený.
Ale tak nějak jsme dojeli, přestože u mě hrozily otlačená kolena. Ano, to je totiž taktéž nevýhoda právě toho typu Karosy, tedy že má tlusté sedačky a má je příliš blízko u sebe...
No, ale dojeli jsme, našli správné molo, a ... zjistili, že naše loď veze ještě předchozí várku a že tam má nějaké ruské turisty, jak nám prozradil lodník z vedlejší lodi, což ale podle něj znamenalo to, že se před naší jízdou bude uklízet....
Stihlo se to na minutu přesně, takže jsme nastoupili nejprve na vnitřní palubu, kde nás čekalo občerstvení. Tedy občerstvení - bylo to cosi na rozdráždění žaludku a nahnání žízně, protože mě malá Mirinda stála 50Kč.
Mohloto být celé v poklidu, ale to by neměl s námi sedět harmonikář, který se rozhodl hrát. Kolegyně, které to nevydržely první mi ukázali cestu na horní palubu, kde jsem si sedl na dřevěnou lavici, nasadil sluchátka a poslouchal mé jedíné "CD" koupené od Googlů s meditativní hudbou.
Když harmonikář zjistil, že hraje na dolní palubě pro obsluhu a nikoho jiného, tak vyšel nahoru a jal se hrát tam. Přemýšlel jsem, jestli dáme hru na pžebíhanou, že bych šel zase dolů a kolegyně za mnou, ale raději jsem zatlačil sluchátka hluboko do uší a sledoval rozsvěcující se Prahu.
A hodně přemýšlel, protože ta loď mi byla značně podezřelá, což u mě, který si užil astrálního cestování, způsobovalo takové to zvonění zvonečků. Jak bych si mohl dovolit jezdil v Praze turistickou lodí - kdo by mě tam vzal?
To až vystoupení z lodi a chůze na Staroměstké náměstí mi to rozsvítila. Ano, můj předpoklad byl správný - jak se v Praze moc nevyznám, tak mě kolegyně jdoucí vpředu dost zajímavě protáhly místy, které jsem už znal. Takhle za tmy a úplně živě jsem viděl svůj sen, jak se jednak bojím, že se ztratím a také z toho, že: "mnohé obchody nemají na nákup zboží a vystavují jen jedny boty"
No, bylo mi docela ouzko, ani jsem se nepopošel podívat na rozebraný orloj, jenž je v nějaké rekonstrukci, či co. A taky: Co dělat na Staromáku po desáté večer? Stánky zavřené, luxusní obchody taky.... Takže jsem to jako první napálil zpět k autobusu, a věřte mi, že jsem si po zjištění, že jsem si "omylem" zvolil chůzi po stejné straně jako ve snu a měl jsem štěstí i minimálně na jednoho individua, jenž jsem měl ve snu, abych se následně vyhnul i skupině mírně přiopitých cizokrajných mladíků, kteří měli odjíždět od hotelu,,,,
Stejně jako ve snu se nám autobus schoval pod most, prostě byl donucen popopjet z místa, kde nás vyložil, nastěstí se sen od skutečnosti odchýlil a přišly všechny kolegyně, aby se pak vrátil děj reality do snu, kdy jsme zastavili u parčíku a jedna z kolegyně šla do křovíčka na ministerstvo úlevy...
Měl-li sen nějaké pokračování, netuším, ale to, že jsem si udělal bolístku na patě, takže jsem vykulhal z autobusu na zastávku autobusu, odkud jezdím typicky domů a tam si musel udělat stažení kotníku. Samozřejmě, žádný autobus na obzoru, první až tak o pět hodin později, takže mě čekal taxík, anebo cesta pěšky.
I ta ve mě burcovala nějaké snové vzpomínky, protože po té straně, po které jsem šel první část cesty ve snech nechodím. Tenhle konkrétní sen byl spíše varováním, protože mi napovídal, že se musím trefit mezi dvě skupinky osob, které na mě nepůsobili důvěryhodně...
Tak to dopadá, když v telefonu nemáte žádné telefonní číslo na taxislužbu (a v hlavě, kromě těch švindlířů, kterým volat nechcete, nemáte nic)
sobota 9. června 2018
pátek 8. června 2018
OMSI2: Jedeme (skoro až) na trajekt
S mírným zpožděním zveřejňuji toto povídání na téma linky 29 na Blankwitzu, jíž považuji za hodně odpočinkovou linku, protože je na ní jen jedno místo, teď přesně řečeno křižovatka, kterou nemám rád ani v jednom ze směrů, který ji linka 29 projíždí.
Náhledový obrázek je už z jízdy zpět a je už z okamžiku, kdy to nejhorší místo mám podruhé za sebou :-)
Jinak mě udivovalo chování chodců, ale to se v dnešním videu neprojevilo tak fatálně, jako při mé zkušební jízdě. Ale ve videu i tak na to upozorňuji...
x
Náhledový obrázek je už z jízdy zpět a je už z okamžiku, kdy to nejhorší místo mám podruhé za sebou :-)
Jinak mě udivovalo chování chodců, ale to se v dnešním videu neprojevilo tak fatálně, jako při mé zkušební jízdě. Ale ve videu i tak na to upozorňuji...
x
čtvrtek 7. června 2018
Čtvrteční groteska
Dnešní den byl groteska, ale bohužel spíše groteska v uvozovkách. To je tak,. když naše oddělení zajišťuje něco, co nemáme v popisu práce a na té práci na úplný závěr děláme i dozor - taky trošku nesmyslně.
Každopádně naše poplachová ústředna na jedné pobočce špatně předávala data na centrální pult po stávající lince, takže jsme dostali pokyn vybudovat náhradu - tedy spojení mobilní. Když už se mi vše podařilo dohodnout a ve spolupráci s kolegyní dotáhnout, tak nejprve padl úterní termín a daný montér se pozval na čtvrteční dopoledne...
A tady nastal první problém, protože já osobně si dopoledne představuji v čase 9-11:59, ale montér se objevil až ve 12:30, takže já, trouba, si ani neobjednal oběd, což byla chyba, protože kolegyně by mi jej donesly už v 11:30, hned poté , co se někde ve městě nají samy. Ale já doufal, že budu jíst v rámci kafárny hned ve 13:15.
Z logiky věci se ale daná věc stihnout dala i teď - přidáte novou destičku do ústředny, zrestartujete ústřednu a pak z počítače do ústředny nalejete konfiguraci novou. A to byl ten problém - technik přijel s pláčem, že se mu po aktualizaci Windows10 rozjel nastavovací SW, konkrétně blbne SQL databáze.
O pět minut později a jedné reinstalaci, jíž jsem dělal já, (a která byla zbytečná protože pán nerestartuje NTB a SQL podle všeho chtěla jen znovunahodit) jsme se na to mohli vrhnout. Jo, hehehe, pan montér si zapomněl potřebný díl doma. Já v kapse druhou půlku, tedy SIM kartu měl....
Tudíž si montér pro danou věc zavolal a měla mu ji přivést manželka. Když to trvalo 15 minut namísto pěti, tak už jsem si volal o oběd kamarádce a montér se začal dohadovat, kde to vázne. Nu coby, manželka zajela k pobočce jiné firmy a otáčet se nechtěla, protože k naší pobočce vede objížďka. Tak si pro to montér šel pěšky, naštěstí jen skrz park....
Pak už jsme se mohli dohadovat na téma co a jak dál. Montér začal montovat daný díl do ústředny a při té příležitosti teprve zjistil, že má díl jiný, údajně novější. Tak jsem mu byl nucen najít schéma zapojení, protože on se nemohl dostat do systému nějaké firmy, od níž nakupuje - zřejmě jim spadl "backend".
V této fázi jsem se opatrně zeptal, v jakém stavu má být ta SIMka, zda má mít PIN. Neměla mít. Tak jsem tu obálku rozbalil a zjistil očekávatelné - SIM nevylomena a na papírku natištěný PIN. Takže jsem se jal dělat grotesku pro změnu já. Vypl jsem svůj notebook , vypreparoval svojí SIM, dal jsem jí na futrál svých brýlí a nahlas jsem řekl: "Má SIM je na futrálu brýlí". Pochopitelně totiž měla stejný polep jako ta nová.
Novou SIM jsem vložil, pustil notebook, ozkoušel PIN a jal se hledat odblokování PINu. Ale nějaký update Windows mi "spláchnul" ovladače od výrobce a vrznul si tam vlastní. Odblokování PIN nemožno...
Tak jsem vzal na radu montéra svůj stařičký "hloupý" mobil, vložil SIM a zadal PIN - špatně. Opatrně ho zadávám podruhé, chyba. To už mě polil pot a tak jsem se podíval na futrál svých brýlí. SIMka pochopitelně nikde....
Neptejte se mě, jak se mi mohlo podařit vyměnit dvě SIM mezi sebou, já to totiž nevím, ale po jednom zasakrování byla správná SIMka konečně odblokována. A tak jsem si poskládal mobil i notebook a jal se obědvat, sledujíc přitom technika. Ten otáčel SIMkou sem a tam aby pak udiveně řekl: "Hm, tak modernizace pokročila až sem, potřebuju menší SIM." Jenom jsem pozvedl obočí a technik si sám vylomil SIMku podle jejího naříznutí.
O moment později ale technik prohlásil: "Ta SIM mi tam plandá". A to už jsem šel do kolen a neřešil to, technik pinzetou dotlačil SIM na své místo. Pak se na kartě s vloženou SIM rozsvítila zelená světélka a já se s technikem domluvil, že teď už jsem k nepotřebě a že jej pak kolegyně vypustí.
Technik na opuštění měl hodinu a zbývalo mu jen nastavení ústředny, takže jsem s klidem odběhl do kafárny za kamarádkou, abychom probrali to, co probráno být mělo. O 45 minut později hovor od montéra: "Ústředna mi neumí poslat SMS, jaký tarif máte na kartě?" Měl jsem sto chutí jízlivě odpovědět, že ten, který je pro SMSky potřeba, ale pro jistotu jsem zavolal šéfovi, který ji nastavoval. Nečekaně - je tam tarif na SMS a hovory, a nic víc. To jsem zavolal montérovi a jízlivě dodal, ať tu SIM strčí do telefonu a zkusí si z ní poslat SMS, ať se pozná, zda zlobí ona. Poděkoval, zavěsil a už nezavolal, takže pokud se mu to nepovedlo, stojí u poplachové ústředny dodnes...
Každopádně naše poplachová ústředna na jedné pobočce špatně předávala data na centrální pult po stávající lince, takže jsme dostali pokyn vybudovat náhradu - tedy spojení mobilní. Když už se mi vše podařilo dohodnout a ve spolupráci s kolegyní dotáhnout, tak nejprve padl úterní termín a daný montér se pozval na čtvrteční dopoledne...
A tady nastal první problém, protože já osobně si dopoledne představuji v čase 9-11:59, ale montér se objevil až ve 12:30, takže já, trouba, si ani neobjednal oběd, což byla chyba, protože kolegyně by mi jej donesly už v 11:30, hned poté , co se někde ve městě nají samy. Ale já doufal, že budu jíst v rámci kafárny hned ve 13:15.
Z logiky věci se ale daná věc stihnout dala i teď - přidáte novou destičku do ústředny, zrestartujete ústřednu a pak z počítače do ústředny nalejete konfiguraci novou. A to byl ten problém - technik přijel s pláčem, že se mu po aktualizaci Windows10 rozjel nastavovací SW, konkrétně blbne SQL databáze.
O pět minut později a jedné reinstalaci, jíž jsem dělal já, (a která byla zbytečná protože pán nerestartuje NTB a SQL podle všeho chtěla jen znovunahodit) jsme se na to mohli vrhnout. Jo, hehehe, pan montér si zapomněl potřebný díl doma. Já v kapse druhou půlku, tedy SIM kartu měl....
Tudíž si montér pro danou věc zavolal a měla mu ji přivést manželka. Když to trvalo 15 minut namísto pěti, tak už jsem si volal o oběd kamarádce a montér se začal dohadovat, kde to vázne. Nu coby, manželka zajela k pobočce jiné firmy a otáčet se nechtěla, protože k naší pobočce vede objížďka. Tak si pro to montér šel pěšky, naštěstí jen skrz park....
Pak už jsme se mohli dohadovat na téma co a jak dál. Montér začal montovat daný díl do ústředny a při té příležitosti teprve zjistil, že má díl jiný, údajně novější. Tak jsem mu byl nucen najít schéma zapojení, protože on se nemohl dostat do systému nějaké firmy, od níž nakupuje - zřejmě jim spadl "backend".
V této fázi jsem se opatrně zeptal, v jakém stavu má být ta SIMka, zda má mít PIN. Neměla mít. Tak jsem tu obálku rozbalil a zjistil očekávatelné - SIM nevylomena a na papírku natištěný PIN. Takže jsem se jal dělat grotesku pro změnu já. Vypl jsem svůj notebook , vypreparoval svojí SIM, dal jsem jí na futrál svých brýlí a nahlas jsem řekl: "Má SIM je na futrálu brýlí". Pochopitelně totiž měla stejný polep jako ta nová.
Novou SIM jsem vložil, pustil notebook, ozkoušel PIN a jal se hledat odblokování PINu. Ale nějaký update Windows mi "spláchnul" ovladače od výrobce a vrznul si tam vlastní. Odblokování PIN nemožno...
Tak jsem vzal na radu montéra svůj stařičký "hloupý" mobil, vložil SIM a zadal PIN - špatně. Opatrně ho zadávám podruhé, chyba. To už mě polil pot a tak jsem se podíval na futrál svých brýlí. SIMka pochopitelně nikde....
Neptejte se mě, jak se mi mohlo podařit vyměnit dvě SIM mezi sebou, já to totiž nevím, ale po jednom zasakrování byla správná SIMka konečně odblokována. A tak jsem si poskládal mobil i notebook a jal se obědvat, sledujíc přitom technika. Ten otáčel SIMkou sem a tam aby pak udiveně řekl: "Hm, tak modernizace pokročila až sem, potřebuju menší SIM." Jenom jsem pozvedl obočí a technik si sám vylomil SIMku podle jejího naříznutí.
O moment později ale technik prohlásil: "Ta SIM mi tam plandá". A to už jsem šel do kolen a neřešil to, technik pinzetou dotlačil SIM na své místo. Pak se na kartě s vloženou SIM rozsvítila zelená světélka a já se s technikem domluvil, že teď už jsem k nepotřebě a že jej pak kolegyně vypustí.
Technik na opuštění měl hodinu a zbývalo mu jen nastavení ústředny, takže jsem s klidem odběhl do kafárny za kamarádkou, abychom probrali to, co probráno být mělo. O 45 minut později hovor od montéra: "Ústředna mi neumí poslat SMS, jaký tarif máte na kartě?" Měl jsem sto chutí jízlivě odpovědět, že ten, který je pro SMSky potřeba, ale pro jistotu jsem zavolal šéfovi, který ji nastavoval. Nečekaně - je tam tarif na SMS a hovory, a nic víc. To jsem zavolal montérovi a jízlivě dodal, ať tu SIM strčí do telefonu a zkusí si z ní poslat SMS, ať se pozná, zda zlobí ona. Poděkoval, zavěsil a už nezavolal, takže pokud se mu to nepovedlo, stojí u poplachové ústředny dodnes...
středa 6. června 2018
Pláč nad ... no to snad...
Pokračování dění z článků - Pláč nad neuskutečněním šotoušením a Pláč nad ... pokračuje a Pláč nad... - víkend poté
Mé potíže s běžící lavinou kolem GDPR pokračují, po úterním školení, které bylo jedenácté velké, ale celkově už patnácté, se ukazují, že bude vše ještě chvilenku pokračovat.
Když se vrátím k úternímu školení, k tomu, kterého jsem se bál nejvíce a co mě přimělo tu prezentaci předělat, tak mám hned několik poznatků.
První byl ten, že mému úvodnímu blábolu na téma, že toto není školení, ale přednáška rozuměl každý, dokonce se tam pár lidí i zasmálo, ale jejich vedoucí (té skupiny pro kterou jsem přednášel) řekla: NE, JE TO ŠKOLENÍ
Druhý byl ten, že si děvčata dělala poznámky, ale psaly si je přesně v okamžiku, kdy jsem řekl něco jako "GDPR v tomto budě řeší i naše vnitřní směrnice, konkrétně..." ( to jí jako nečetly???)
Třetí byl ten, že na úplném konci jsem vůbec poprvé za přednášku obdržel potlesk!!!
A právě to nebylo v pořádku, protože tleskaly děvčata sice patřící pod kraj, ale sedící na konkrétním okrese a konkrétní pobočce. No a právě z té mi zavolal okresní ředitel a požádal o další - ale nikoliv přednášku, ale o "popovídání si o GDPR". To mě dojalo.
Víc mě dodalo to, že je to pravděpodobně ten ředitel, který trošičku ne úplně férově tlačil na moji současnou kolegyni, takže rada zní: "Dávat si bacha na to co říkám" a to i v případě kafe, jež mám dostat chvíli před akcí v ředitelně...
Mé potíže s běžící lavinou kolem GDPR pokračují, po úterním školení, které bylo jedenácté velké, ale celkově už patnácté, se ukazují, že bude vše ještě chvilenku pokračovat.
Když se vrátím k úternímu školení, k tomu, kterého jsem se bál nejvíce a co mě přimělo tu prezentaci předělat, tak mám hned několik poznatků.
První byl ten, že mému úvodnímu blábolu na téma, že toto není školení, ale přednáška rozuměl každý, dokonce se tam pár lidí i zasmálo, ale jejich vedoucí (té skupiny pro kterou jsem přednášel) řekla: NE, JE TO ŠKOLENÍ
Druhý byl ten, že si děvčata dělala poznámky, ale psaly si je přesně v okamžiku, kdy jsem řekl něco jako "GDPR v tomto budě řeší i naše vnitřní směrnice, konkrétně..." ( to jí jako nečetly???)
Třetí byl ten, že na úplném konci jsem vůbec poprvé za přednášku obdržel potlesk!!!
A právě to nebylo v pořádku, protože tleskaly děvčata sice patřící pod kraj, ale sedící na konkrétním okrese a konkrétní pobočce. No a právě z té mi zavolal okresní ředitel a požádal o další - ale nikoliv přednášku, ale o "popovídání si o GDPR". To mě dojalo.
Víc mě dodalo to, že je to pravděpodobně ten ředitel, který trošičku ne úplně férově tlačil na moji současnou kolegyni, takže rada zní: "Dávat si bacha na to co říkám" a to i v případě kafe, jež mám dostat chvíli před akcí v ředitelně...
úterý 5. června 2018
pondělí 4. června 2018
Pláč nad ... - víkend poté
Pokračování dění z článků - Pláč nad neuskutečněním šotoušením a Pláč nad ... pokračuje
Jaké to štěstí, že víkendový výlet za příbuznými do Jižních Čech byl proložen tím, že jsem mohl vozit dva své prasynovce od svých dvou neteří v kočárku a dělat na ně cukrblíky, protože jinak by mě víkend pouze unavoval, což je přesný opak toho, co má víkend být. A to bych málem zapomněl i na dvě větší praneteře...
Ale popořádku - v sobotu jsem nejprve objel naše město a nasbíral cestující, protože tentokrát měly jet na tento víkend i moje sestry a mamka, takže se mé auto - Stříbrný Sršáň - naplnilo prakticky celé. A jelo se.
Tím, že jsme se stavovali "na půli cesty" u neteře a dvou praneteří, nám odpadla WC zastávka po cestě (proč tohle říkám se dozvíte později) a byl čas na protažení a v mém případě hodně času na kafíčko, protože praneteře obletovaly mé sestry, svojí mamku a mojí mamku. Snad by se i dalo říci, že řádily, ale bylo to v normě :-)
Dojezd do cíle po silničkách, z nichž jsem mnohé neznal - díky objížďkám, které jsem nechal řešit mojí GPSkou Miloshem, byl rychlý a plynulý. Milosh mě totiž protáhl kratší verzí objížďky, než jak byla značena, ale asi se při ní více točilo volantem a byla nevhodná pro nákladní auta.
A pak to začlo - narážky od manžela mé třetí sestry a když narážka směřovala na mě, buď jsem ji ignoroval anebo odpovídal "hm", ale to už byl oběd prakticky na stole. A můžete hádat - zase znova tudíž opakovaně - kulajda. Podezřívám sestru, že ji při našich návštěvách dochází fantazie se nepotvrdilo, zbylé sestry kvitovaly, že opět kulajdu udělala. Zjevně si ji objednaly. A tentokrát musím říci, že se povedla a chutnala i mě, až jsem si trochu přidal...
Následovala vycházka s mojí první zdejší neteří a jejím kloučkem, který si začátek života užil v inkubátoru, a který byl opravdu hodně hodný. Celou vycházku prospal, pak si breknul, aby ho mamka nakrmila, pak se na nás chvilku usmíval a bylo...
Druhého prasynovce jsem si užil jak pozdě odpoledne, kdy byl trošku mrzutý kvůli plynatosti, tak i v neděli dopoledne, kdy jsem s ním kroužil po městě s kočárkem - děvčata mezitím nakupovala. Všiml jsem si jedné věci. Když jsem zastavil, tak pootevřel oči, zjistil, že nejsem máma a jal se spát dál. Ale v okamžiku, jak do kočárku nakoukla jeho mamka, tak si "musel" zafňukat. Zazněla i hláška od jeho babičky: "No jo, na mámu se brečí", takže to nebylo ojedinělá reakce.....
Ale to už jsem byl po oné noční tvorbě prezentace. Chtěl jsem tu prezentaci předělat zgruntu a udělat tři části: Úvod, vnitřní směrnice o GDPR, vlastní evropská směrnice GDPR. Ano ano, od dob mého prvního "Pláče" byla skutečně vydána nová směrnice a já měl čas si ji nastudovat.. Bohužel ta směrnice je psaná tak neuspořádaně, že jsem potřeboval dvě sklenice (tj. nikoliv skleničky) vína, abych to vzdal a použil prakticky celou původní prezentaci, v ní doplnil odkazy do té naší vnitřní směrnice. No a samozřejmě odmazal všechna zjednodušení.
Situaci nepomohlo ani to, že jsem poté spal hodně přerušovaně, prostě a krásně - nedal jsem tradiční dopolední procházku v přírodě. Ono bych ji ostatně ani nestihl, protože jsem právě odvážel holky na t nákupy. Ne, Stříbrná Sršáň se vlastním sestrám nepůjčuje :-)
No a teď k té zpáteční jízdě - jedna ze sester mi jednoznačně řekla, že budeme stavět 2x, aby byla mamka v pohodě. Jenomže to řekla příliš blízko mamky, která se málem urazila. No prostě - Beran... Zastaví se jednou a basta. Problém byl, že i tato sestra je Beran. Můžete hádat co se dělo v autě před Prahou ... Nakonec jsem rozhodl, že se zastaví za Prahou a basta.
NIkdy bych netušil, co bude následovat - najel jsem k benzínce, natankoval - majíc slevovou kartu - a zjistilo se, že tahle benzínka má WC mio provoz. Takže ke druhé, která měla WC jen zvenku a zamčené. Ale to u si sestry s tamní obsluhou vykomunikovaly. Ale to už vím, že budu mít u té sestry Beranky průšvih, respektive mám - nezastavil jsem u dvou benzinek a nesimuloval, že u obou něco potřebuju, aby mamka byla donucena jít na WC dvakrát a cítit se tak pohodlněji... Zvlášť když jsme jeli v horku a docela dost pila...
I teď večer, po odehrání povinných her s kamarády na počítačích (aktuálně točíme dvě různé) mi hlavou běží ta prezentace, ale také mi problesklo hlavou to, jestli se situace ještě jednou nezopakuje. Tak schválně
Jaké to štěstí, že víkendový výlet za příbuznými do Jižních Čech byl proložen tím, že jsem mohl vozit dva své prasynovce od svých dvou neteří v kočárku a dělat na ně cukrblíky, protože jinak by mě víkend pouze unavoval, což je přesný opak toho, co má víkend být. A to bych málem zapomněl i na dvě větší praneteře...
Ale popořádku - v sobotu jsem nejprve objel naše město a nasbíral cestující, protože tentokrát měly jet na tento víkend i moje sestry a mamka, takže se mé auto - Stříbrný Sršáň - naplnilo prakticky celé. A jelo se.
Tím, že jsme se stavovali "na půli cesty" u neteře a dvou praneteří, nám odpadla WC zastávka po cestě (proč tohle říkám se dozvíte později) a byl čas na protažení a v mém případě hodně času na kafíčko, protože praneteře obletovaly mé sestry, svojí mamku a mojí mamku. Snad by se i dalo říci, že řádily, ale bylo to v normě :-)
Dojezd do cíle po silničkách, z nichž jsem mnohé neznal - díky objížďkám, které jsem nechal řešit mojí GPSkou Miloshem, byl rychlý a plynulý. Milosh mě totiž protáhl kratší verzí objížďky, než jak byla značena, ale asi se při ní více točilo volantem a byla nevhodná pro nákladní auta.
A pak to začlo - narážky od manžela mé třetí sestry a když narážka směřovala na mě, buď jsem ji ignoroval anebo odpovídal "hm", ale to už byl oběd prakticky na stole. A můžete hádat - zase znova tudíž opakovaně - kulajda. Podezřívám sestru, že ji při našich návštěvách dochází fantazie se nepotvrdilo, zbylé sestry kvitovaly, že opět kulajdu udělala. Zjevně si ji objednaly. A tentokrát musím říci, že se povedla a chutnala i mě, až jsem si trochu přidal...
Následovala vycházka s mojí první zdejší neteří a jejím kloučkem, který si začátek života užil v inkubátoru, a který byl opravdu hodně hodný. Celou vycházku prospal, pak si breknul, aby ho mamka nakrmila, pak se na nás chvilku usmíval a bylo...
Druhého prasynovce jsem si užil jak pozdě odpoledne, kdy byl trošku mrzutý kvůli plynatosti, tak i v neděli dopoledne, kdy jsem s ním kroužil po městě s kočárkem - děvčata mezitím nakupovala. Všiml jsem si jedné věci. Když jsem zastavil, tak pootevřel oči, zjistil, že nejsem máma a jal se spát dál. Ale v okamžiku, jak do kočárku nakoukla jeho mamka, tak si "musel" zafňukat. Zazněla i hláška od jeho babičky: "No jo, na mámu se brečí", takže to nebylo ojedinělá reakce.....
Ale to už jsem byl po oné noční tvorbě prezentace. Chtěl jsem tu prezentaci předělat zgruntu a udělat tři části: Úvod, vnitřní směrnice o GDPR, vlastní evropská směrnice GDPR. Ano ano, od dob mého prvního "Pláče" byla skutečně vydána nová směrnice a já měl čas si ji nastudovat.. Bohužel ta směrnice je psaná tak neuspořádaně, že jsem potřeboval dvě sklenice (tj. nikoliv skleničky) vína, abych to vzdal a použil prakticky celou původní prezentaci, v ní doplnil odkazy do té naší vnitřní směrnice. No a samozřejmě odmazal všechna zjednodušení.
Situaci nepomohlo ani to, že jsem poté spal hodně přerušovaně, prostě a krásně - nedal jsem tradiční dopolední procházku v přírodě. Ono bych ji ostatně ani nestihl, protože jsem právě odvážel holky na t nákupy. Ne, Stříbrná Sršáň se vlastním sestrám nepůjčuje :-)
No a teď k té zpáteční jízdě - jedna ze sester mi jednoznačně řekla, že budeme stavět 2x, aby byla mamka v pohodě. Jenomže to řekla příliš blízko mamky, která se málem urazila. No prostě - Beran... Zastaví se jednou a basta. Problém byl, že i tato sestra je Beran. Můžete hádat co se dělo v autě před Prahou ... Nakonec jsem rozhodl, že se zastaví za Prahou a basta.
NIkdy bych netušil, co bude následovat - najel jsem k benzínce, natankoval - majíc slevovou kartu - a zjistilo se, že tahle benzínka má WC mio provoz. Takže ke druhé, která měla WC jen zvenku a zamčené. Ale to u si sestry s tamní obsluhou vykomunikovaly. Ale to už vím, že budu mít u té sestry Beranky průšvih, respektive mám - nezastavil jsem u dvou benzinek a nesimuloval, že u obou něco potřebuju, aby mamka byla donucena jít na WC dvakrát a cítit se tak pohodlněji... Zvlášť když jsme jeli v horku a docela dost pila...
I teď večer, po odehrání povinných her s kamarády na počítačích (aktuálně točíme dvě různé) mi hlavou běží ta prezentace, ale také mi problesklo hlavou to, jestli se situace ještě jednou nezopakuje. Tak schválně
neděle 3. června 2018
Co udělal v OMSI2 čtrnáctiletý kluk...
Tuhle mapu připravuje kluk, který v nějakém videu o sobě tvrdil, že je mu 14 let a já se jí tak trošku bál točit, abych mladíka nějakou větší kritikou respektive nějakou hloupou kritikou neodradil od práce. Tohle video totiž pojednává o mapě, která je teprve ve vývoji.
Samozřejmě podle toho taky ta mapa vypadá, i když tu a tam jsem si nemohl povšimnout nějakých nelogičností, z nichž nejvíce svítila zastávka "U Majáku" a nájezdy kolem ní...
Dalším problémem byl autobus, protože onen kluk si na mapu vybral tři druhy autobusů a já si chtěl zajezdit s Karosou. Ale zrovna tahle konkrétní měla tu vadu, že se v ní ztrácela nafta a pak samozřejmě i další detaily. Naštěstí pro mě je vše opraveno...
Mapa je to zatím krátká a silničky relativně úzké, směr zpátky obsahuje několik smyček, já jel tu přímější variantu.
Samozřejmě podle toho taky ta mapa vypadá, i když tu a tam jsem si nemohl povšimnout nějakých nelogičností, z nichž nejvíce svítila zastávka "U Majáku" a nájezdy kolem ní...
Dalším problémem byl autobus, protože onen kluk si na mapu vybral tři druhy autobusů a já si chtěl zajezdit s Karosou. Ale zrovna tahle konkrétní měla tu vadu, že se v ní ztrácela nafta a pak samozřejmě i další detaily. Naštěstí pro mě je vše opraveno...
Mapa je to zatím krátká a silničky relativně úzké, směr zpátky obsahuje několik smyček, já jel tu přímější variantu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)