Pokračování dění z článků - Pláč nad neuskutečněním šotoušením a Pláč nad ... pokračuje
Jaké to štěstí, že víkendový výlet za příbuznými do Jižních Čech byl proložen tím, že jsem mohl vozit dva své prasynovce od svých dvou neteří v kočárku a dělat na ně cukrblíky, protože jinak by mě víkend pouze unavoval, což je přesný opak toho, co má víkend být. A to bych málem zapomněl i na dvě větší praneteře...
Ale popořádku - v sobotu jsem nejprve objel naše město a nasbíral cestující, protože tentokrát měly jet na tento víkend i moje sestry a mamka, takže se mé auto - Stříbrný Sršáň - naplnilo prakticky celé. A jelo se.
Tím, že jsme se stavovali "na půli cesty" u neteře a dvou praneteří, nám odpadla WC zastávka po cestě (proč tohle říkám se dozvíte později) a byl čas na protažení a v mém případě hodně času na kafíčko, protože praneteře obletovaly mé sestry, svojí mamku a mojí mamku. Snad by se i dalo říci, že řádily, ale bylo to v normě :-)
Dojezd do cíle po silničkách, z nichž jsem mnohé neznal - díky objížďkám, které jsem nechal řešit mojí GPSkou Miloshem, byl rychlý a plynulý. Milosh mě totiž protáhl kratší verzí objížďky, než jak byla značena, ale asi se při ní více točilo volantem a byla nevhodná pro nákladní auta.
A pak to začlo - narážky od manžela mé třetí sestry a když narážka směřovala na mě, buď jsem ji ignoroval anebo odpovídal "hm", ale to už byl oběd prakticky na stole. A můžete hádat - zase znova tudíž opakovaně - kulajda. Podezřívám sestru, že ji při našich návštěvách dochází fantazie se nepotvrdilo, zbylé sestry kvitovaly, že opět kulajdu udělala. Zjevně si ji objednaly. A tentokrát musím říci, že se povedla a chutnala i mě, až jsem si trochu přidal...
Následovala vycházka s mojí první zdejší neteří a jejím kloučkem, který si začátek života užil v inkubátoru, a který byl opravdu hodně hodný. Celou vycházku prospal, pak si breknul, aby ho mamka nakrmila, pak se na nás chvilku usmíval a bylo...
Druhého prasynovce jsem si užil jak pozdě odpoledne, kdy byl trošku mrzutý kvůli plynatosti, tak i v neděli dopoledne, kdy jsem s ním kroužil po městě s kočárkem - děvčata mezitím nakupovala. Všiml jsem si jedné věci. Když jsem zastavil, tak pootevřel oči, zjistil, že nejsem máma a jal se spát dál. Ale v okamžiku, jak do kočárku nakoukla jeho mamka, tak si "musel" zafňukat. Zazněla i hláška od jeho babičky: "No jo, na mámu se brečí", takže to nebylo ojedinělá reakce.....
Ale to už jsem byl po oné noční tvorbě prezentace. Chtěl jsem tu prezentaci předělat zgruntu a udělat tři části: Úvod, vnitřní směrnice o GDPR, vlastní evropská směrnice GDPR. Ano ano, od dob mého prvního "Pláče" byla skutečně vydána nová směrnice a já měl čas si ji nastudovat.. Bohužel ta směrnice je psaná tak neuspořádaně, že jsem potřeboval dvě sklenice (tj. nikoliv skleničky) vína, abych to vzdal a použil prakticky celou původní prezentaci, v ní doplnil odkazy do té naší vnitřní směrnice. No a samozřejmě odmazal všechna zjednodušení.
Situaci nepomohlo ani to, že jsem poté spal hodně přerušovaně, prostě a krásně - nedal jsem tradiční dopolední procházku v přírodě. Ono bych ji ostatně ani nestihl, protože jsem právě odvážel holky na t nákupy. Ne, Stříbrná Sršáň se vlastním sestrám nepůjčuje :-)
No a teď k té zpáteční jízdě - jedna ze sester mi jednoznačně řekla, že budeme stavět 2x, aby byla mamka v pohodě. Jenomže to řekla příliš blízko mamky, která se málem urazila. No prostě - Beran... Zastaví se jednou a basta. Problém byl, že i tato sestra je Beran. Můžete hádat co se dělo v autě před Prahou ... Nakonec jsem rozhodl, že se zastaví za Prahou a basta.
NIkdy bych netušil, co bude následovat - najel jsem k benzínce, natankoval - majíc slevovou kartu - a zjistilo se, že tahle benzínka má WC mio provoz. Takže ke druhé, která měla WC jen zvenku a zamčené. Ale to u si sestry s tamní obsluhou vykomunikovaly. Ale to už vím, že budu mít u té sestry Beranky průšvih, respektive mám - nezastavil jsem u dvou benzinek a nesimuloval, že u obou něco potřebuju, aby mamka byla donucena jít na WC dvakrát a cítit se tak pohodlněji... Zvlášť když jsme jeli v horku a docela dost pila...
I teď večer, po odehrání povinných her s kamarády na počítačích (aktuálně točíme dvě různé) mi hlavou běží ta prezentace, ale také mi problesklo hlavou to, jestli se situace ještě jednou nezopakuje. Tak schválně
