Na dnešní den byl od nás z práce naplánován výlet do Prahy, s tím, že tam pojedeme na loď, kde dostaneme nějaké drobné občerstvení. A aby to bylo pro nás hezké, tak jsme si zarezervovali loď v čase západu slunce...
Příjezd autobusu Karosa, sice v úpravě Deluxe, ale tahle kombinace už dávala jasně najevu, že je to starší vůz, takže jsem se bál, že možná ani nedojedeme, ale bylo vidět, že se o to pan majitel stará... ale poslechově měl v motoru nějaký držák zničený, protože drnčení bylo slyšet. A potom, co s těmihle vozítky jezdím v OMSI, tak mám sluch docela vycvičený.
Ale tak nějak jsme dojeli, přestože u mě hrozily otlačená kolena. Ano, to je totiž taktéž nevýhoda právě toho typu Karosy, tedy že má tlusté sedačky a má je příliš blízko u sebe...
No, ale dojeli jsme, našli správné molo, a ... zjistili, že naše loď veze ještě předchozí várku a že tam má nějaké ruské turisty, jak nám prozradil lodník z vedlejší lodi, což ale podle něj znamenalo to, že se před naší jízdou bude uklízet....
Stihlo se to na minutu přesně, takže jsme nastoupili nejprve na vnitřní palubu, kde nás čekalo občerstvení. Tedy občerstvení - bylo to cosi na rozdráždění žaludku a nahnání žízně, protože mě malá Mirinda stála 50Kč.
Mohloto být celé v poklidu, ale to by neměl s námi sedět harmonikář, který se rozhodl hrát. Kolegyně, které to nevydržely první mi ukázali cestu na horní palubu, kde jsem si sedl na dřevěnou lavici, nasadil sluchátka a poslouchal mé jedíné "CD" koupené od Googlů s meditativní hudbou.
Když harmonikář zjistil, že hraje na dolní palubě pro obsluhu a nikoho jiného, tak vyšel nahoru a jal se hrát tam. Přemýšlel jsem, jestli dáme hru na pžebíhanou, že bych šel zase dolů a kolegyně za mnou, ale raději jsem zatlačil sluchátka hluboko do uší a sledoval rozsvěcující se Prahu.
A hodně přemýšlel, protože ta loď mi byla značně podezřelá, což u mě, který si užil astrálního cestování, způsobovalo takové to zvonění zvonečků. Jak bych si mohl dovolit jezdil v Praze turistickou lodí - kdo by mě tam vzal?
To až vystoupení z lodi a chůze na Staroměstké náměstí mi to rozsvítila. Ano, můj předpoklad byl správný - jak se v Praze moc nevyznám, tak mě kolegyně jdoucí vpředu dost zajímavě protáhly místy, které jsem už znal. Takhle za tmy a úplně živě jsem viděl svůj sen, jak se jednak bojím, že se ztratím a také z toho, že: "mnohé obchody nemají na nákup zboží a vystavují jen jedny boty"
No, bylo mi docela ouzko, ani jsem se nepopošel podívat na rozebraný orloj, jenž je v nějaké rekonstrukci, či co. A taky: Co dělat na Staromáku po desáté večer? Stánky zavřené, luxusní obchody taky.... Takže jsem to jako první napálil zpět k autobusu, a věřte mi, že jsem si po zjištění, že jsem si "omylem" zvolil chůzi po stejné straně jako ve snu a měl jsem štěstí i minimálně na jednoho individua, jenž jsem měl ve snu, abych se následně vyhnul i skupině mírně přiopitých cizokrajných mladíků, kteří měli odjíždět od hotelu,,,,
Stejně jako ve snu se nám autobus schoval pod most, prostě byl donucen popopjet z místa, kde nás vyložil, nastěstí se sen od skutečnosti odchýlil a přišly všechny kolegyně, aby se pak vrátil děj reality do snu, kdy jsme zastavili u parčíku a jedna z kolegyně šla do křovíčka na ministerstvo úlevy...
Měl-li sen nějaké pokračování, netuším, ale to, že jsem si udělal bolístku na patě, takže jsem vykulhal z autobusu na zastávku autobusu, odkud jezdím typicky domů a tam si musel udělat stažení kotníku. Samozřejmě, žádný autobus na obzoru, první až tak o pět hodin později, takže mě čekal taxík, anebo cesta pěšky.
I ta ve mě burcovala nějaké snové vzpomínky, protože po té straně, po které jsem šel první část cesty ve snech nechodím. Tenhle konkrétní sen byl spíše varováním, protože mi napovídal, že se musím trefit mezi dvě skupinky osob, které na mě nepůsobili důvěryhodně...
Tak to dopadá, když v telefonu nemáte žádné telefonní číslo na taxislužbu (a v hlavě, kromě těch švindlířů, kterým volat nechcete, nemáte nic)
