Divoké sny (11.) - vlaky

Včera jsem psal o tom, že jsem byl na výletě v Kolíně a uvědomil si, že o vlacích tu prakticky nepadlo ani slovo, narozdíl od dálkových autobusů, jimž jsem věnoval první dva sny v pátém díle (Jízda z Jidřichova Hradce a Jízda do Lomu)

Jenže s vlaky moc snů nemám. Pravděpodobně je to tím, že vlak se všemi vagony a lokomotivami je pro snovou představivost moc složitý. Proč tedy v mých snech nevystupovaly "lokálky" složené z motorového a jednoho vlečného vozu, se kterými jsem jezdil přeci jen častěji, byť i tak mnohem méně často než autobusy ...

1.

A tak v mých snech jezdily vlaky neviditelné. Například tento sen: Stojím na trati asi 100 metrů před začátkem vlakového nádraží v Mostě. Těsně za mnou jsou vysokonapěťové kabely vedoucí do klasického nádraží.Vysokonapěťové kabely vedoucí do nějaké budovy, kam normálně nevedou = němci zabraná budova. A to už přijíždí neviditelný vlak a já do něj nastupuji a jedu směr Ústí Vlak byl neviditelný pravděpodobně proto, aby nebyl odhalen němci ...

2.

A tak v mých snech jezdily vlaky malé: Nastupuji do vlaku stojícího na slepé koleji. Jeden vagon = jeden ležící (český) člověk. Doufám že dojedeme do Chomutova říkám na spolucestujícího. Ten pokrčil rameny, byť výjezd ze slepé koleje mířil přímo na Chomutov. Bohužel nás objevili němci... Pravděpodobně jsme byli mi češi černými pasažéry.

3.

A tak v mých snech jezdili vlaky prázdné: Jedu v klasickém vlaku a jsem v něm úplně sám, ani průvodčí není. Dívám se z okna vlevo po směru jízdy a sleduji jak se koleje stáčí vlevo, mám tedy šanci počítat vagony. Za lokomotivou je asi 5 vagonů, já jedu v dalším z vagonů.Vlaky nikdo necestuje říkám si nahlas, protože nikdo neví, kam který jede. konstatuji a snažím se vyhlídnout zastávku "Louny", kde jsem obvykle přestupoval i v reálu. Tuším, že budu muset vyskakovat za jízdy, neboť vlak už projel dvě vesnické zastávky bez zastavení. A pak jsem se od strachu, že jsem se totálně ztratil raději probudil.

4.

A tak mi vlaky ve snech ujíždějí. Těžko říct, jestli jsem ve snech na německém území, kde český vlak projede jen jednou za čas, nebo zda běžím na vůbec poslední český vlak (podobná situace jako ve snu "Jízda z Litvínova poslední českou tramvají po nástupu němců k moci", píšu o tom v osmém díle astrálních snů). Pokud doběhnu včas, sen skončí a já se probudím šťastný (ať už do vlaku nastoupím, nebo ne) ale těch snů je dost málo oproti těm, kde nedoběhnu včas.
Zvláštní je to, že NEUSTÁLE běhám z toho samého místa a běžím na to samé místo. Běžím na val, na kterém je položena trať. Za tratí pokračuje kopec strmě vzhůru. Nahoře na trati je podlouhlá stříška jaká bývává na vlakových zastávkách. Vždy je noc a vagony mají osvětlená okna. Na ten val se téměř vždy sápu po čtyřech a jdu na to silově, až vytrhávám trsy trávy. Velmi vyjímečně si v té tmě všimnu chodníčku stoupajícího našikmo k zastávce a ještě méně častokrát jej i použiji.
Jestli někdy najdu reálné místo takto vypadající, tak se asi příšerně leknu ...
Pokud jsem vlak nedoběhl a dokázal pod stříškou přežít noc, vydával jsem se ráno na chůzi po trati tím správným směrem, další vlak už podle mě jet nemohl nebo hodně dlouho neměl jet. Jisté je, že trať začala vždy klesat z kopce a koleje náhle nepokračovaly. V místě, kde by pokračovaly bylo vzrostlé křoví. Vždy jsem byl z toho totálně zdrcen, přestože už v tuto chvíli kopec vypadal právě tak, jako jeden z kopců u nás doma. Netuším, jestli uplynulo přes noc tolik let, že už koleje nejsou, nebo jsem byl já teleportován jinam, nebo dokonce vlak někde tady vjíždí do portálu a já, hloupý čech, ho nenašel, nebo ...
Z tohoto snu jsem NIKDY nedojel domů.

5.

A tak velice snadno a rychle dojíždím domů. To je oproti předchozí sérii snů pravý opak, bohužel velmi, velmi vyjímečný opak. Jedu z Bratislavy a po zvuku přejezdu přes výhybky se podívám z okénka. A ejhle nádraží Louny, byť vypadající absolutně nesprávně oproti reálu. Čas jít ke dveřím vagonu, město Most se blíží. A opravdu, další zarachocení vyhybek a já vystupuji na nádraží v Mostě (jež se dost podobá reálnému mosteckému nádraží. Obcházím nádražní budovu a jdu na MHD. Jsem šťastný že jsem dojel a uvědomuji si, že nádraží v Lounech vypadalo úplně stejně jako mostecké nádraží, až na ten nejdůležitější nápis ... Sen se mi zdál už před delším časem a já si teď říkám - nebylo i Bratislavské nádraží taky stejné ?

6.

A tak jezdím nohama po kolejích. Asi nejpamátnější z těchto snů je ten sen, kdy jedu do Písku za sestrou.Stojím rozkročen nohama na obou kolejnicích a velkou rychlostí se řítím po dvojkolejné (německé) trati. Trať se blížila na most přes říčku kam nechci, ale to už se vpravo ode mě objevila další jednokolejná trať. Její koleje byly zjevně zasypány štěrkem z té německé, ale teď když se uhýbaly doprava začaly být viditelné. Rychle tedy překračuji nohama na tu druhou trať ... Tady by sen mohl končit ale on pokračoval dál a skončil otevřeným(!) výsměchem(!!) německé(!!!) mašinerii. Do Písku jsem dokázal dojet a se sestrou se setkal. Došli jsme na kopec, kde měla domeček a zahrádku. Bohužel začala německá bouřka. Ta sice velice rychle končívala, bohužel končívala smrtí čecha. Já čech, ségra češka, šance padesát na padesát, že jeden z nás se nedožije další hodiny, o stoprocentní šanci že si nesdělíme novinky raději ani nemluvě, nikdo další (už) totiž venku nebyl.Jdi rychle domů a sleduj sykla ségra a já ji poslechl. Dvakrát se zahřmělo, než jsem byl doma u sestry. Rychle jsem se otočil a sledoval s otevřenou pusou co vyvádí má sestra. Zřejmě jsem netušil, že i ona je kouzelnice a to dost dobrá kouzelnice. Tančila si jen tak po zahradě a němec řídící bouřky se ne a ne trefit do zadečku mé sestry. Ta totiž používala tak dobrou iluzi až jsem zíral. V jednu chvíli sestra zkusila i trik s dlouhým zadečkem - měla ho dlouhý přes šest metrů ... Ale opět to byla iluze, blesk sice trefil konec tohodle zadečku, ale se sestrou to ani nehlo, troufala si čím dál víc. Pak se zablesklo asi metr před ní, načež sestra usoudila, že by pro dnešek stačilo. Vběhla dovnitř a pak zrušila svojí tančící iluzi ...

7.

A tak vlaky raději nejezdím. Někdy chodím pěšky po kolejích, případně místy, kde koleje byly. Anebo nemůžu ani to, neboť jsou povodně ... O tom ale až někdy příště

Návrat snů

Je to zvláštní, ale poslední dobou jsem neměl žádné sny. Nebo možná měl, ale značně útržkovité, a pak si je nepamatoval. A ejhle, najednou jako mávnutím proutku, jsou tu opět ...

pondělí

Začnu "od konce" tedy tím co návrat snů spustilo. Každé pondělí hraji hru Dračí doupě (o tom jsem tu již kdysi psal) a zrovna toto pondělí večer proběhlo velmi zajímavé sezení, ve kterém se mi ve hře podařilo ukončit válku. Byla to pro mě emocionálně vypjatá hra a pro dokreslení sem vkopíruji odstavec, který ukazuje moje pnutí ve hře. Správně bych to měl cítit jen jako postava, ale já to cítil i jako hráč ...
Nebýt Balanara a Raela, stojím bezmocně na pláži ještě zítra. Ti dva se nevzdávají a snaží se zkoumat poslední ťápotu Jalmavy, Balanar má nápad s nějakým kouzlem, které zrovna sesílá ... Ti dva mě dostali z mých elfích chmur zpět k reálného uvažování a já zkusil zavolat Jalmavu v súrštině. Neodpovídá mi, ale citím, že mě slyší. Také Balanar má se svým kouzlem štěstí a zavolal na nás, že jde za Jalmavou. Okamžitě se za ním rozbíhám a je mi úplně jedno, že tu Křemílek zůstane sám bez pomoci. Co je to jeden život, oproti mnoha životům zmařených ve válce. Vím, je to divné uvažovaní, když si dokážete rozmluvit pomoc příteli, byť ten přítel má své mouchy, ale v téhle situaci je mi to úplně jedno ... Tak, jako je mi jedno, že kus od nás nějaký rybář dál loví ryby, přestože musel vidět a slyšet ten randál od nás a mohla by ho dohnat zloba Aradeiridů. To, že je to iluzí maskovaný náš přítel Dvoukvítek absolutně netuším ...
Takhle to tedy vypadalo na začátku pondělní hry. Konec hry byl obdobný, opět jsem to silně prožíval i jako hráč:
Naposledy se dotýkám Jalmavy a loučím se s ní. Přestože stojím u Jalmavy a dívám se na ní, cítím, že mě Jalmava velmi jemně pohladila po zádech, ač tam nemohla mít žádnou svojí končetinu. Byl to zvláštní pocit, takový … Neumím to říct, taková slova ještě nikdo nikdy nevymyslel, takové to bylo … jiné … Tečou mi slzy a přitom jsem šťastný, nechávám Jalmavu popojít kousíček po vodě a nastoupit do vozu.
Aradeiridé zlomili své trojzubce, jakoby to byla párátka a mě to vyvedlo z konceptu, takže se poněkud hloupě v súrštině ptám jestli "válka není ?" Odpovědí byl obrázek v súrštině, kterak je lámám trojzubec. Pochopil jsem to - válka skončila. Posílám v súrštině podobný obrázek, lámu v něm své kopí a pak je v obrázku jen radost … Pak se v úlevě nad tím vším v reálu posadím do písku ...
Po tomhle okamžiku jsem už nebyl schopen ve hře pokračovat, tak psychicky unavený jsem byl.
Z výše odcitovaných odstavců správě tušíte, že si z hraní píšu deník, ale v pondělí jsem nebyl schopen se posadit v osm hodin večer k počítači a (alespoň) začít psát deníček. Z pondělní noci si sen ještě nepamatuji ...

úterý

V úterý odpoledne jsem měl těsně na konci šichty chviličku čas a v době, když už běžela závěrečná záloha databáze (a všechna ostatní práce byla hotova) jsem si začal psát část deníku. Nedostal jsem se moc daleko, protože jsem hned první část dění oplakal. Byl to úlevný pláč nad tím, že se mi podařilo udělat první nejdůležitější krok k míru.
Jalmava vystrčila hlavu nad křoví a z očí jí ještě koukal spánek. Znovu jsem ji opatrně zavolal a opatrně nakročil směrem k ní, nevěda, jak se Jalmava zachová. Kdyby Jalmava byla člověk, tak bych musel prohlásit že se na mě směje, tak mi to přišlo. Chvilku ji hladím a laskám, abych své emoce dostal ven. Slov nebylo potřeba, cítím se jako bych se potkal po delším čase se svojí sestrou …
Když jsem si právě tenhle okamžik v práci promítal, tak se ve mě něco zlomilo a já nemohl pokračovat, ale tohle byla teprve první část. Když jsem totiž dojel domů a pokračoval ve psaní deníku, tak emoce nepřišly. Zkusmo jsem poslal výsledek své tvůrčí práce našemu Gamemasterovi a ten jednoznačně poznal tu část kterou jsem psal a obrečel ji.
....
Proč nepřišly emoce ? Nevěděl jsem ...

První sen (úterý->středa)

První sen nemá v sobě moc děje, pohyboval jsem se po vesnici, něco nepodstatného tam řešil a pak došel na zahradu za vsí. Kratičce v ní pobyl a pak z ní odletěl pomocí křídel. Zaujalo mě že jsem z ní odlétal pozpátku šikmo vzhůru ...
Létací sny ke mě přicházely jen zřídka a vypozoroval jsem, že přicházely v době, kdy jsem byl nejen emočně v klidu a všechny problémy měl relativně vyřešené ...

Druhý sen (středa->čtvrtek)

Tenhle sen mě překvapil tím, že jsem po dlouhé době opět řídil tramvaj. Řídil jsem tramvaj a povídal si s cestujícími - jež zřejmě byli současně i mými kamarády, soudě podle lehkého tónu kterým jsem s nimi hovořil. Protože jsem poctivý řidič, který sleduje provoz po Praze a bojí se aby někde nepřejel výhybku, případně se s někým či něčím nesrazil, tak jsem se na cestující neohlédl. A pak přišla konečná, jež nebyla obvyklá, byla totiž ve tvaru trojúhelníku. Na této točně jsem se v pohodě otočil a pak sen skončil ... Po probuzení jsem se příšerně divil a divím se i teď - V tom snu jezdím v tramvaji a po Praze(!), jsem ve snu spokojený(!!) a v tom snu se nestalo nic zlého(!!!). Nezbláznil jsem se náhodou ???
To, že jsem řídil tramvaj č.14 po Praze a byla tam trojúhelníková točna, tak to bylo v pořádku, protože jsem četl nedávno článek v Lidových Novinách o jedné z Pražských "dočasných" konečných. Mám dojem že to byla tramvaj číslo 14 a že ta konečná byla Ládví, ale má paměť může klamat ... Tuto část tedy mohu z výkladu snů vyřadit, prostě jsem si na článek ve snu vzpomněl a ne zcela přesně ...

Třetí sen (čtvrtek->pátek)

Tenhle sen mě vyprovokoval k napsání tohoto postu, protože tenhle sen byl ze všech nejpodivnější. Neustále nad ním přemýšlím tak, že jsem se až podíval na snáře na Internetu, ale to předbíhám.
Ve snu vstupuji do staršího domu, kde je divadelní kavárna. Lidé si tam čtou, já na chviličku sednul k "hospodskému stolu". Nestihnu si nic objednat protože se zrovna otevírá divadelní sál a všichni si jdeme sednout. Já mám místo v popředí, ale vyruší mě nějaká paní v důchodovém věku. Bezostyšně mi vytáhne mojí bílou košili z kalhot a utře si ústa. Cítím, jak to ve mě vře. A najednou je stará paní mrtvá (nebo omdlelá nebo přehrávala). Její pád zachytilo a ztlumilo několik jiných diváků. Když vidím, že je o ni postaráno, sedám si na své místo ...
Ve snu mi přišlo, že jsem na tu paní zakřičel, ale, jak to občas bývá, ve snu jsem neslyšel žádný zvuk ...

Výklady snů

Bohužel mí kamarádi, jimž se občas se sny svěřuji jsou zrovna nedostupní a tak jsem dal na radu kolegyně a zkusil vyhledavač Seznam se slovem "snář". A ejhle, co mi ukázal první odkaz pro slovo snář za výsledky. Vybral jsem důležité symboly z divadelního snu a vyběhlo tohle:

* kavárna ***  máš sklony k zahálce  
* divadlo ***  změna  
* divadlo ***  splní se ti nějaké přání  
* divadlo ***  příjemná zábava  
* smrt *** 1. vidět - dlouhý život

zdroj: http://radil.net
To vypadá příjemně, viďtě :-) Zkusmo jsem to zkusil i na první sen a to vypadalo ještě zajímavěji

*zahrada  ovocná *** dobře utváříš svůj život  
*létání ***  vše půjde lehce  

zdroj: http://radil.net
Zkusil jsem pro jistotu i jiný snář - http://www.provaz.cz/sny/hesla.php - a v tu ránu mě radost i chuť bádat přešla. Zahrada byla ještě v pohodě, odcituji pro mě nejdůležitější část - Pokud uvidíte ve snu zahradu, vězte, že je to váš vnitřní život. Všímejte si, jak je upravená. Pokud vidíte strohé cestičky, geometricky rozdělené záhony a vše až puntičkářsky dokonalé, je možná váš život příliš organizovaný a není v něm nikdy místo pro něco nečekaného. Pokud naopak zahrada zarůstá plevelem, zamyslete se nad tím, jak vlastně vystupujete vůči svému okolí Zdroj: http://www.provaz.cz/sny/pismeno.php?trideni=3600
Moje zahrada ze snu měla obyčejný drátěný plot, měla mladé ovocné stromy a upravené zeleninové záhony, nikde plevel nebo kus trávníku na odpočinek. Prostě užitková zahrada, nebo jak se těmto zahradám říká ...
Ale létání už bylo horší -

Létání (Létati)  
 až do oblak a zůstati tam - smrt [6]
 daleko: příjemné dny, štěstí v podnikání, chvála. [1]
 do nebe: znamená dobré služebnictvo, ale také cestu, smrtelnou nemoc. [1]
 létati a spadnouti: nepříjemnosti. [1]
 od shora dolů - velmi vysoké stáří [6]
 přímo vzhůru - úraz nebo smrt [6]
 z místa na místo - cena za prací [6]
 Zřejmě chcete něčemu či někomu uniknout. Nebo se třeba chcete 
podívat na problémy z ptačí perspektivy a nalézt tak řešení, případně 
toužíte povznést se v duchovním nebo intelektuálním smyslu. Najděte 
možnost, jak si tuto touhu splnit. [4] 

Zdroj: http://www.provaz.cz/sny/pismeno.php?trideni=1500
Zase jsem se nechal "nachytat" a teď se mi nebude chtít zdát o létání :-( A je jedno že pro můj případ platí spíše to poslední souvětí s odkazem [4] (jež odkazuje na "Pokud se vám zdálo...Červenání.CZ - Server pro partnerské vztahy http://cervenani.cz/")
Ne, podobně jako v magii si i ve snech budu hledat svou cestu, podle své intuice a pocitů, jinak bych se asi zbláznil To je to samé jako s jídlem, kdybych nejedl to, co nějaký [cenzored] prohlásí za škodlivé, tak už jsem umřel od hladu, protože nejím nic ....

Divoké sny (10.) - Vichr

Na dnešní povídání o divokých snech mě přivedl silný vítr, který provanul českou kotlinou. Mám totiž jeden divoký sen ... o konci ochránců českého národa ... Asi jste vypozorovali, že jsem už několikrát ve svých snech zmínil "ochránce", ale zatím jsem je příliš nespecifikoval. Dnes bych to tedy pokusil napravit a začnu od začátku.

Vznik ochránců

Můj vůbec první sen se mi zdál v době, kdy už jsem chodil do základní školy, ale víc jak čtvrtá třída to být nemohla. Soudím tak podle věku mého synovce, který byl vě věku tří - čtyř let a byl v mém snu. Jako každé dítko se zajímal o to "PROČ"
Ležíme na trávníku v ulici kde bydlíme s výhledem na jediný výškový věžový dům v okolí a sledujeme jak od západu zhasínají jedna lampa pouličního osvětlení za druhou. Okna v domech jsou v tuto chvíli již temná (později se mi ve snech objevuje "zákon klidu a spánku v určenou hodinu").
V tu chvíli se mě synovec ptal několikrát proč tohle a proč tamto a já mu odpovídám (na otázky si po cca 30-ti letech už opravdu nevzpomínám). Už už měla německá hlídka vyrazit na obchůzku, když v tom se v naší ulici rozsvítila jedna lampa. Proč se rozsvítila ta lampa ? optal se synovec, neboť věděl, že vše české mělo být vypnuto a já mu odpovídám. I němci musí vidět na cestu odpovídám já a v tu chvíli se rozsvítilo přízemí ve věžáku. Bacha, už jdou ! syknul jsem a zatlačil hlavu synovce do trávníku, čímž došlo k prvnímu ochráncovskému činu ... Následně jsem totéž udělal se sebou ...
Tím tedy skončil můj první sen o ochráncích.

Co všechno ochránci chránili ?

Kromě ochrany sama sebe chránili lidi a majetek. Nemovitosti například před deštěm - Běžím naší ulicí vzhůru oblečen v maskáčích a na hlavě široký klobouk taktéž v maskovacích barvách. Po doběhnutí k vchodovým dveřím domu je rychle přibouchávám a pak zase další dům . V patách mi jde déšť a nějaký můj kolega. Nestíháme ! křiknu na kolegu, když nás déšť předběhl o pár centimetrů. Takový ten déšť jež je přesně ohraničen - na tomhle centimetru ještě prší a na dalším je ještě suchu. Tenhle dům tedy zavíráme pozdě a pak sprintuji k poslednímu domu, který už opět zavírám včas, byť tedy jen tak tak
Ochrana lidí pak byla samozřejmostí, ať už jeli v tramvajích, autobusech, nebo pobývali v nějakých objektech. Zvláštní je, že občas jsem bránil autobusy i proti revizorům. Tohle povídání si schovám na příště

Jak ochránci skončili ?

Byl to velice zvláštní sen, po kterém se mi zdály ochráncovské sny už jen velmi vyjímečně.
Jsme s kamarádem ve tmavé chodbě (vzdáleně připomínající chodbu na vejminku u babičky) a sledujeme dvůr před námi. Na druhém konci je přesvětlená místnost (hodně připomínající jednu učňovskou dílnu) v níž pobývá několik mladých němců. Je tam s nimi i místní šéf (v reálu učňovský mistr "televizáků"). Kamarád nakročil ven a bohužel nedbal mého pokřiku aby se chytil. Venku totiž stálo cosi jako pluh, který byl ale upraven na obsluhování lidmi a to na obsluhu zezadu. Těžko říct, proč tomu říkám pluh, ve snu bylo hlavní to, že to bylo dost těžké. Mimochodem - kamaráda znáte z prvního snu osmého dílu série "Sny a astrální cestování", je to ten zlý němec, co likvidoval tramvaje.
Kamarád ochránce se bohužel nechytl a vítr ho strhnul přímo do dveří k němcům.Co co to ? zmatkoval kamarád (nevím jestli z leknutí, nebo z toho, že už proběhla proměna v němce čímž přišel o nějaké vzpomínky). Neboj se, tady ti bude dobře říkají mu s jízlivou radostí němci. Se smutkem v očích se dívám směrem k němcům, neboť vím, že nemám naprosto žádnou šanci. Chytám se tedy pluhu a temnou nocí jdu po betonové cestě (jež vypadala velmi přesně jako zadní cesta v našich učňovských dílnách). U toho si na nápěv jedné staré písničky od Greenhorns zpívám,že Jdu sám temnou nocí a myšlenkami mi letí ta hrůzná zpráva. Z ochránců jsem zůstal sám samojediný. Vítr se mě poprvé pokusil odpojit od pluhu ... a já sleduji šírání na východě, jakoby to měla být má poslední naděje ... Pak zafoukal vítr znovu ... a sen skončil. Že by otevřený konec ?

Divoké sny (9.) - Silvestr

... aneb nečekaná inspirace Silvestrovským ohňostrojem
Po delší přestávce se vracím opěk k popisování mých divokých snů. Včera jsem si vzpomněl na jeden ze svých atypických ochráncovských snů a napomohla tomu obyčejná zelená rachejtlička kýmsi vystřelená při půlnoční veselici ...
Sen se mi zdál poprvé až poté co jsem byl poprvé u moře na dětském ozdravném pobytu v tehdejší Jugoslávii (nyní Chorvatsko) blízko města Omiš, konkrétně ve středisku "Mala Luka u Omiše".
Plavu si tak v noci v moři a blížím se k osvětlenému Omišskému přístavu. Ani vlnka se ode mě při plavání nešířila, tak jsem opatrný. Jenže dál už plavat nemohu - sice nikdo viditelně nehlídá, ale přeci jen bych plaval pod (německým) osvětlením.
Řeším to kouzlem a kolem sebe vyčarovávám průhlednou jednomístnou ponorku, ve které musím ležet. Zároveň mám ruce mimo tubus ponorky ...Ponářím se do hlubin a pluji až na doraz k přístavnímu molu a tam něco kutím. No kutím, spíš bych řekl že cosi sabotuji :-) A pak pluji zpět za hranici světla, kde se okamžitě vynořuji. Právě včas, neudržované kouzlo zrovna vyprchalo. Uff oddychnu si tiše a udělám první dvě tempa v prsařském stylu. Nevím, jestli mě někdo spatřil nebo byla odhalena moje sabotáž, jisté je že mě ozářilo světlo ze světlice. Ohlížím se zpět a zjišťuju, že někdo vystřelil nad přístav zelenou světlici. Poplach ! uvědomuji si velice rychle co značí barva světlice a okamžitě jdu pod vodu ...
Nevím po těch letech, jak ten sen končil, ale končil určitě dobře jak v době, kdy se mi zdál poprvé tak i v době, kdy se mi zdál podruhé. V jednom z případů mě těsně nedostihla kulometná dávka ve druhém pak i pod vodou slyšitelný výbuch...
Toto je jediný sen, kde vystupuji jako ochránce - sabotér ...

Haibane Renmei - Hymn

Už několik dní na sobě pozoruji, že se mi do ničeho nechce, nic mě nebaví, ale když se zakousnu a přece jen něco začnu, tak to jsem schopen dokončit. Nevím, co mě to bere za nálady ... Zkouším svou blbou náladu léčit už mnohokrát zmiňovaným seriálem HAIBANE RENMEI ...
Na YouTube jsem tentokrát vyštrachal "Hymn" ...

17.listopad 1989

Letošní vzpomínku na doby minulé věnuji oproti loňsku slovníčku z let minulých. Předtím ale krátce odkáži na jeden z mých tří loňských zápisků a to na 17.listopad 1960 ...

Divoké sny (8.)

Tak po další přestávce opět zpět u podivných snů, jež se mi zdají nebo zdály.

Námět pro dnešní díl mi dala televize Nova, která včera (v sobotu) večer dávala první film o Harry Potterovi - Harry Potter a kámen mudrců. Jak asi víte, pro provedení kouzla ve světě Harryho jsou potřeba hůlky. A jak to je v mých snech ?
Nevím, který z předmětů byl úplně první, kandidáti jsou dva. Prvním z kandidátů je píšťalka z umělé hmoty, se kterou jsme si hráli na policajty, rozhodčí ...
Neuměl jsem jí v tom snu moc používat a fungovala mi jen k tomu, abych se mohl po zahvízdání vznášet nad zemí a jeden z mých spolužáků ze základní školy se mi smál, že se jí bojím rozebrat. Rozebral jsem ji a okamžitě ji složil zpět, protože jsem se bál že létající kouzlo zmizí. Jestli zmizelo nevím, poté co jsem se po spolužákovi opět podíval jsem se raději vzbudil ...
V roce 1980 běžel vůbec poprvé v televizi seriál Arabela a mě v té době se zdálo, že jsem měl k dispozici zvoneček jako pan Majer. Zazvonil jsem si na něj v ložnici rodičů a opravdu přišel kouzelník Rumburak (jež ale nevypadal jako Rumburak z pohádky). Řekl jsem mu, že si přeji létat (v lidském těle). Ve snu mi přišlo, že jsem mu o moment později ležel na rukách a on se se mnou tahal po pokoji. Neřekl ani "popel", mlčky mě poslouchal. Když jsem chtěl ale výš, tak mě něčím majznul po palici ...
To tedy byly mé první kouzelné předměty. Pochopitelně pak přišel i kouzelný prsten ze stejného pohádkového seriálu, leč na tyto sny si pamatuji velice mlhavě a po těch letech si mohu jen namlouvat, že těch snů bylo málo a trvaly maximálně tři měsíce, než odeznělo prvotní nadšení ...
Od té doby kouzlím bez pomůcek a za chvíli zde řeknu i jak. Je ale jeden sen, který se tomuto vymyká. Ano správně, byla v něm kouzelná hůlka :-)
Jdu v prvním patře nějaké prostorné haly, jež vzdáleně připomíná Mostecký kulturní dům. A skutečně jen připomíná, protože z té plošiny v prvním patře vidím bazén a sleduji, že v něm jsou lidé. I venku u něj. Jen něco je špatně a dochází mi to hned. Nikdo z nich se nehýbe, jako by je něco zmrazilo v čase. A skutečně budou zamrzlí v čase, protože každý z nich má na stehnu levé nohy svítivou digitální číslici a to nulu v barvě zelené. To už se začínám trochu bát a couvám pryč od toho podivného výhledu dolů a všímám si, že takto postižení lidé byli i v tomto patře přede mnou. Zjevně jsem vlezl někam, kam jsem neměl a jsem z toho tak vystresovaný, že stále couvám.
A pak přišlo očekávané. Mladý muž německé národnosti mě švihl hůlkou přes nohu. Naskočila mi tam číslice osm, pak se změnila na sedmičku, šestku ... Panikařím a snažím se "to" "uhasit" plácáním dlaněmi přes postižené místo. Zkouším se otřít o ručník - nic. Když už mi zbývají tři vteřiny, vytrhnu hůlku z ruky němce a švihnu ho přes lítko, ať si to užije taky. Líbezně se na mě usmál a vzal si hůlku zpět. Na němce to nepůsobí sdělil mi líbezně vteřinu před tím, než mi vypršel čas ...
Vzbuzení z tohoto snu bylo pěkně hnusné, vím, že jsem byl zpocený jak po maratonu a držel se přitom za srdce...
Když by se mi tenhle sen zdál znovu, tak vím co udělám. Skočím tomu němcovi na záda a obejmu ho přes ruce a i svoje nohy kolem něj obmotám. Načasuju si to tak, aby mě nestihl setřást :-) Vsadím se ale, že tenhle sen se mi už zdát nebude ...
A jak tedy kouzlím ?
První z možností je, že použiji svojí silnou vůlí a v myšlenkách si něco přeju. Ano spíš než za kouzla to považuji za přání, protože nevyslovuji zaklínadla, natožpak abych gestikuloval ...
Je li to jednoduché přání, tak se i splní. Těch snů s jednoduchým přáním je strašlivě moc, jedním ze zástupců je třeba hned první sen ze šestého dílu této série V těchto jednoduchým přáních nikdy nejde o vyčarování nějaké fyzické věci. Pokud už jde o něco fyzického, tak obvykle potřebuji zvětšit nebo zmenšit svoje tělo, abych se někam vešel nebo někam došáhl. Vyjímečně ve snu potřebuji druhý pár rukou a velice vzácně si tímto způsobem přičarovávám křídla, která jdou ve snu nahmatat ...
Horší je, pokud potřebuji udržet v chodu vícero přání, případně jedno složitější přání.Jsem ochránce čechů a chci se dostat domů. Jenže v noci, když jsou navíc u moci němci, to jde dost špatně. Silou vůle se udržuji oblečený v kosmonautickém skafandru (a je to jeden z těch vyjímačných snů, kdy má silná vůle vyvolala fyzicky viditelnou věc) a mám pocit, že jsem v něm dokonale chráněn před němci. Jdu pěšky v Mostě od náměstí směrem ke kremaci a nastává první problém - cesta vede i v reálu do kopce a ve skafandru se jde do kopce fakt blbě. Nikde nikdo a tak z chodníku sejdu na silnici a druhým souběžným přáním je mít na nohou kolečkové brusle, což se mi plní, neb kolečka na botách narostly (pro jednoduchost si představte IN-LINE brusle) Třetím souběžným přáním je, aby jely samy do kopce. I to se povedlo, byť už s tím mám trošinku problém, přeci jen udržovat v chodu tři přání. A bohužel muselo přijít i přání čtvrté, neboť úsek silnice který mě čekal byl ponořen do husté tmy a já budu za pár chvil potřebovat odbočit doprava a v té tmě to určitě nenajdu. A tak si žádám světlo. A skutečně se objevuje přede mnou kužel světla. Musí mi svítit odněkaď z přilby.
Je to už krize a ve snu se potím, protože musím držet čtyři různá přání, ale přesto se šťastně dostávám na křižovatku. A tu mě, furianta(?), napadlo, že musím mít blinkr, snad abych dodržel pravidla silničního provozu a odbočil správně doprava. To už je mi jasné že pět přání v chodu neudržím, přesto to ale zkouším. Světlo z přilby pohaslo a ani pohyb vpřed už není tak rychlý. Bojím se, že by se mi to mohlo dotknout i skafandru a to by bylo moc špatné proto pouštím přání samovolného pohybu. Ostatně ho nepotřebuji, neboť cesta z křižovatky vede z kopce.Po překonání křižovatky už je mi hej. Cesta vede z kopce, nějakých dvěsta metrů za křižovatkou už opět svítí veřejné osvětlení, takže mi stačí udržovat dvě přání ... a proto se mohu spokojeně ze snu probudit.
Druhou z možností jsou kouzla řečená nahlas a je jedno jestli jsou ve stylu "Ať se stane to a to" nebo skutečně pronesu nějaké to zaklínadlo. Důležité je že tato kouzla musím doplnit nějakým gestem (těch snů mám hodně málo) nebo alespoň ukázáním kterým že směrem má dané kouzlo působit. Klasické sny kde se děje ono ukázání jsou sny o tom, kterak se snažím vyblokovat onen začarovávací (a hlavně nakažlivý) svit světel. Jeden příklad za všechny je sen "Noční bus na sídlišti" z prvního dílu této série, byť to tam nezmiňuji ...
Gesta, pokud už je provádím, jsou obyčejná. Jako bych jednoruč něco chytal, nebo obouruč něco od sebe odsrkuji. Vzácně ve snech proplétám prsty obou rukou a opět dlaněmi od sebe cosi odstrkávám. Pokud snad dělám i další, složitější, gesta, pak musím místospřísežně prohlásit, že si je nepamatuji :-)