Mám-li ve skupině příbuzných, která se při nějaké příležitosti sejde, právě jednu sestru, je to takové normální posezení, při němž se neděje skoro nic. Sejdou -li se dvě, začíná být veselo (alkoholu netřeba), nadkritické množství sester pak představuje číslo tři....
V úterý 28. jsem se dopotácel k jedné ze sester znaven a mírně znechucen z práce, aby krátce po mě dorazila jako poslední třetí sestra. Bylo nás v tom obýváku asi dvanáct, ale to, co se strhlo poté lze popsat slovy úplně posledního dorazivšího účastníka. "Hned jsem věděl, že tu jsou tři sestry Pelinovky, smích jsem slyšel až dole v garáži". Garáž je o tři patra níže a přes silnici ....
O deset minut později prohlásilo dítko jedné z mojich sester, že hraje v TV místní mužstvo "chakejnyj mač" a bylo mu dovoleno pustit TV. Už se hrálo a na horní části obrazovky se objevil nápis "LIT 0:0 TRI". "To není české národní mužstvo" pronesla zklamaně sestra, která zjevně nedávala pozor, co jí před pár vteřinami její dítko řeklo. Druhá ze sester jí chtěla potěšit a bez přípravy vypálila. "Třeba hraje Litva s Trinidadem" řekla a zalykala se smíchem. O vteřinu později jsme se zalykali smíchem všichni.... (hrál Litvínov s Třincem) ... takovou pohotovost jsem už dlouho neviděl.
A tak to pokračovalo víc jak 120 minut, dozvěděl jsem se, že si jeden z přítomných koupil dvanáctiletou Whisky (proč sis kupoval prošlou whisky) a mnoho jiných příhod, zmatení a trapasů. Ten, kdo to vyprávěl se za svojí příhodu rozhodně nestyděl....
Ráno mě čekal dodatečný dárek v emailu:
Vážený pane .............., skvělý informatiku :-),
velice děkuji za skutečně nadstandardní služby, zasloužíte faktickou pochvalu :-).
Přeji Vám krásné a žádným počítačem nerušené vánoční svátky.
[podpis]
A pak že není život krásný :-)
