Návrat z tábora s trochou čarování a rozčarování

Sen č. 249

Scházím s batohem na zádech z poměrně prudkého zalesněného kopce a kolem mě jdou kolegové vedoucí jednoho nejmenovaného (reálného) dětského tábora. Jde s námi i několik dětí. Dole pod kopcem je asfaltka a vedle ní obrovský kámen, přetvořený pomocí vydlabání ve stříšku autobusové zastávky. Všichni se pod ní schováváme. Mlčíme a máme pro to nějaký důvod...

Náhle mám pocit, jako by mě za ušima sevřely kleště a bolestivě mě mačkají. Reaguji bleskurychle a mám proč. To se totiž někde blízko vyskytuje lidský zmetek, který se nám pokouší vymazat paměť. Rychlým obranným gestem ochráním sebe a zaklínadlem si zviditelním zmíněného muže. Je o polovinu menší než já, stojí dva kroky přede mnou a zjevně nepoznal, co jsem na něj seslal, takže pokračuje ve své činnosti. Dostal ode mě následně dva zelenobílé blesky a bylo po něm. Má bolest ustoupila úplně, ale jsem ve střehu.

Náhle se velmi prudce otáčím za sebe a blesknu potřetí. Ano, byl za mnou další, který to zkoušel taky, jenže to kouzlo seslal blbě, protože mě kleště sevřely pomalu až u krku. Asi to byl jeho učeň, protože mu stačil jeden blesk, aby se rozprskl po okolí.

Až když je definitivně po všem, přijíždí malý autobus (ano, řidič byl očarován a nemohl přijet, dokud nebudeme vyřízeni, respektive naše paměť. Pak by nás odvezl tam, kam bychom chtěli a chtěli bychom do nějakého pracovního tábora namísto domů).

Autobus otevřel dveře a všichni přede mnou, ale i za mnou, opět beze slova nastupují dovnitř, každý projde kolem řidiče a fasují si u něj jízdenky. Jakoby neviděli ani mě, ani to, co jsem pro ně udělal... Autobus odjíždí a já jdu ještě o další kousek dolů směrem z kopce.

Vynářím se z lesa nad naší ulicí, blízko našeho domu a vidím, že všechny domy jsou do úrovně zvýšeného přízemí zahrnuty elektrárenskou nevyčištěnou “antukou”. Zbytek údolí, co bylo pod domem je zarovnáno zcela. Vypadá to, jako by přitekla zleva a buldozery ji zarovnaly tak, aby se po ní dalo chodit Všude je ticho, pusto a prázdno, nikde ani živáčka, jen o dům níže mě zřejmě zdraví nějaký člověk, který si odhrabal částečně zasypaný vchod do domu.

Sen okamžitě končí, takže netuším, jestli mě fakt zdravil, nebo seslal kouzlo...

Je dost možné, že jsme nebyli na táboře, ale že jsme se zachraňovali v lesích před onou pohromou, možná že proto byli všichni lidé tak nemluvní...

---

Aktualizace 9. března 2012

Pár lidí mi řeklo, že tento můj sen - konkrétně části, kdy se oháním kouzly a kdy jsem na konci snu osloven s nejistým výsledkem toho oslovení může znamenat, že mám podvědomě pocit, že po mě někdo jde. Situace, která je u mě v práci právě v této době tomu ale neodpovídá - bylo už mnohem hůř - ale i tak. Spíše to bude nějaká tušená skrytá hrozba, což u nejistoty zachování práce je snad vždycky. A u mě se toto opět trošku přiostřuje, nebo se "jen" zvyšuje nejistota...