Sen č. 250
Nastupuji předními dveřmi a přede mnou nastupuje můj parťák a oděrovává si jízdenku, současně si elektronicky značí druhou na čipovou kartu. V duchu si říkám - jedu s ním, značí si dvě jízdenky, logicky je ta druhá moje, že? Parťák si sedá a já se nad něj nahýbám že si tu svojí jízdenku vezmu. Ucukl mi a jízdenku mi bez vysvětlení nevydal. Vrhám se k elektronickému přístroji a urychleně přikládám svoji čipovou kartičku. Strojek ani nemukl a má proč - v celém autobuse jsou momentálně zablokované. A kontrolor se blíží. “No jasně, když už mě vydraply šedesátkrát, tak proč ne dvaašedesátkrát ?!?” řvu vzteky na celý svět. Parťák se tváří že mě nezná, sen končí …
Už i ve snu mám zlost, že se mi zdá věčně o revizorech dělající podrazy na cestující a že mě vždy vypečou, teď jim dokonce pomáhají i lidé z mého okolí. Super ….
