Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

čtvrtek 22. března 2012

Sen mojí neteře

Zvláštní kategorie snů, o které jsem se tu nějak extra neotíral, je kategorie snů děsivých. Děsivých tak, že se v lepším případě "jen" bojíte znovu usnout, nebo v tom horším případě se musíte jít okamžitě přesvědčit, jestli to, co se vám zdálo bylo skutečné či alespoň možné.

Úplně vidím mého otce, jak nám vypráví sen o tom, jak na dovolené pod stanem měl sen, kdy se ztratily na sběru mé sestry a on se vzbudil s takovým strachem, že tu noc nedospal a navíc šel holky zkontrolovat, jestli jsou ve spacácích a spí.

Sen mojí neteře začíná tím, že se vrací z práce a ukazuje mamce a taťkovi svůj problém: Nad kotníkem má černou rychloutahovací pásku, která je utažena tak že je noha pod ní pomalu o čtvrtinu užší než jak má být. "Přestřihni mi to tati", říká a tatínek koná. Jen to vzal nějak nešikovně, pásku sice odstřihl, ale spodní část nohy visí jen na velmi úzkém kousku svaloviny. Krve kolem moc a moc, proto ji tatínek vzal a odnesl do vany, ona sama si držela obě části nohy při sobě, obojí zřejmě aby nezakrvácela celý byt a až pak ji taťka zavolal pomoc. Té se však ve snu už nedočkala, protože se s hrůzou probudila.

Samozřejmě se neteři už moc spát nechtělo, minimálně do doby, než provedla kontrolu nohy a nevydýchala to.

Tenhle sen měl i reálnou dohru o dva dny později. O víkendu jezdila neteř na bruslích a v místě, kde měla ve snu onu pásku a zranění, se jí nějak shrnutou ponožku a sedřela si tam díky tomu kůži...