Tento sen se mi zdál po návratu z jisté schůze jistého sdružení a avizoval jsem ho v zápisku z 12. června. Je poněkud zvláštní svým děním (protože jsem tuhle sérii snů ještě nepopisoval) a taky prudkou změnou v blízkosti konce snu. A taky se stále ptám: Jaký smysl měl tento sen v této době a co mi signalizoval ?
Jdu spodní cestou k našemu domku kolem jiných hodně podobných. A okukuji je. Tu na nějakém domku zabetonované okno, tu tři, tu šest. "No tak to si vedeme (v soutěži)*) docela dobře" konstatuji poměrně radostně, přestože náš domek ještě nevidím, (ale dá se předpokládat, že u nás je to ještě "za nula" trestných bodů). V poklidu si domek obejdu, dostanu se na horní cestu a tam prohodím pár slov s těmi, co na té cestě stojí. Pak v poklidu sejdu k domku, v poklidu si otevřu dveře, v poklidu vejdu, pozdravím se s oběma rodiči, v poklidu zavřu dveře, jako by se nechumelilo.
V tu ránu v největší panice šmátrám v kapse, rvu z nich své klíče takovým způsobem, že vyrvu klíče i s několika nitkami kalhot, horečně třesoucí rukou lovím klíč, zamykám na dva západy a ještě rvu pod dveře klín. Zjevně se "cosi" děje a čas se prudce krátí, protože sesílám kouzlo na dveře vedoucí na dolní cestu, ty se přibuchují a zřejmě i zamykají, já sám uléhám na záda na chodbě a zavírám oči ....
Tady popisek snu přeruším, protože zavírání obojích dveří v našem domku je pro mě další z mých symbolů. Snů, kde se snažím zajistit oboje dveře a pak případně i sebe, mám "příšerně moc", že by se z nich dal udělat i speciál s celými příběhy, ale to toho se mi příliš nechce, takže se pokusím jen popsat tento symbol - kdy jsem uvnitř domu a snažím se o ono zavření.
Dveře vedoucí na horní cestu: O ty se typicky starám, buďto se zavírají automaticky před nebezpečím, anebo je zavírám sám. V obou případech ale po dovření dveří dochází k tomu, že dveře samy začínají čím dál větší silou držet v zavřeném stavu, takže jsou-li zavřeny včas, dokáží udržet nebezpečí venku. Dnes tedy vyjímka - snad poprvé v životě je zamykám na klíč a dokonce reálně vypadajícím svazkem klíčů!
Občas do toho vstupují situace, kdy zavření dveří silou zdržuji, aby se opozdilci dokázali dostat dovnitř, ale pak řeším problémy na téma udržení nebezpečí venku. V těchto případech odhaduji cca 80% úspěšnost, že to dopadne OK.
Dveře vedoucí na dolní cestu: Pokud se o dolní dveře musím zajímat, pak to dopadne tak, že zůstanou otevřené, protože dvoje dveře vzdálené od sebe dobře deset metrů a jedno mezipatro nedokážu zavřít, anebo když je dokážu zavřít, tak jedny z dveří se neudrží zavřené. Typicky ty dolní. Zůstanou-li otevřené, pak to v cca 50% případů nevadí. I zde mám dneska vyjímku - poprvé v životě je zavírám na dálku a kouzlem.
Blokování dveří: Typicky blokuji horní dveře, ale objevují se i varianty snu, kdy blokuji dolní. Zapírám se obouruč, případně držím kliku. Pokud blokuji dolní dveře, mám obvykle u toho myšlenku, že zavírání dolních dveří selhalo.
Ochrana sama sebe: Pokud blokuji dveře, ochrana sama sebe není, v opačném případě se schovávám do kouta, kam není skrz vchodové dveře vidět, při pohledu zevnitř je to typicky kout pravý. Tento kout má tu výhodu, že vidím po vyklonění se z kouta na přicházející nebezpečí. To přichází od západu, tedy od německa... Schovával jsem se ale i v levém koutě, který (logicky) umožňuje sledovat nebezpečí odcházející. Při schovkách do koutů jsem mohl mít a raději i měl zavřené oči. Přicházející nebezpečí se totiž projevovalo světelně, typicky se setmělo, jakoby přicházela temná bouřka, takže následné trvalé zesvětlání znamenalo odchod nebezpečí. Ale samozřejmě občas bylo nebezpečí znázorněno opakem, tedy prudkým světlem. Mám zaznamenáno, že právě 1x jsem se neschoval v levém koutě, ale dokonce jsem seslal takové kouzlo, že jsem dokázal nacouvat do stěny, mohl dýchat, viděl, ale nebyl viděn, tak jsem byl hluboko. A opět tentokrát vyjímka, tentokrát ležím na chodbě, zády na zemi a tedy pěkně viditelně.
Konec snu: Obvykle v okamžiku, kdy bezprostřední nebezpečí pominulo, ale ještě zůstávám v poklidu, co kdyby. Méně obvykle je konec snu, kdy bych si mohl říkat: "Právě teď, zrovinka teď je _TO_ u mě". Dnes opět vyjímka z pravidla, viz níže.
Konec tohoto snu s prudkou odchylkou od snů z této série
... Uléhám na záda na chodbě a zavírám oči , rodiče sedí na schodech, mají skloněné hlavy a zavřené oči. (Na chodbě _VŽDY_ zůstávám sám => další vyjímka) Zřejmě v duchu odpočítávám vteřiny, ale asi moc rychle, protože otevírám oči v nevhodný okamžik. Do okenního skla ve dveřích se naklonila světelná postava v tmavém klobouku a prásk. Přede dveřmi máme úhlednou krychličku betonu znemožňující použití dveří a aby všichni obyvatelé domu věděli, který ***** to způsobil, mám v hubě přiměřeně velké množství betonu. Úspěšně našestkrát vykašlu všechny kousky betonu a taťka mi říká: "No výborně, takže teď budeš muset xxxxxxx**)". Pokouším se dostat se do xxxxxxx**) pomocí svých kouzelných sil. (pro hráče HnH: seslání kouzla bez mluvení a gestikulace - předchozí zavření dveří bylo z pohledu sesílání kouzel kompletní, tj. mana, zaklínadlo, gestikulace). Nejde mi to ani napotřetí, sen končí.
Pár slov navíc
Pokud můj blog sledujete pravidelně, asi jste si povšimli jistého excesu, který se mi "povedl" kolem události s vykloubeným ramenem jistého mladého podroušeného muže. To, že jsem tam onu hysterii přehrával jsem přiznal hned při psaní onoho zápisku, jenže tam byla překročena jistá hranice, kdy události ze snů vkládám do reality. Ano, existují sny ala "astrální cestování do budoucnosti", jenže už i já sám jsem odhalil, že se "tu a tam" nesplní přesně to, co ve snu bylo. Už tenkrát mi kamarádka F* vyčetla, že ona sama není taková "swině", aby mi nechala na hrb to, čeho jsem se obával a když by ostatní onu věc udělali, tak ona ne (zvlášť, když na akci byla svým autem, takže byla pánem svého času) ***)
Každopádně jsem měl po přečtení knihy "Nepřítel v mém pokoji" hovor s psychiatričkou, která mi na toto po nějakém dalším zpovídání řekla, že na to mi medikamenty nedá, protože to byl můj první exces v tomto směru a dost slabý, zvlášť, když jsem jí řekl větu o postopileckých obličejích****), tzn. to není pro mě nebezpečné a mé okolí taktéž, ale přesto mě přeposlala k psychologovi (tzn. pro mě úspěch, hovory s psychologem půjdu na účet zdr. pojišťovny), který se mnou mé "noční můry" bude moci rozebírat. Údajů bude mít hodně, protože své sny popisuji na blogu už od roku 2005 :-)
Budu-li mí pocit, že se mi děje něco, co předpověděl sen, měl bych se zastavit, párkrát se v klidu nadechnout a rozumně nad tím zauvažovat - schylovalo se k této situaci v reálu delší dobu? Ano? A je řešení ze snu to jediné správné? (Na toto téma mi toho řekla poměrně hodně, ale to by byla jiná "pohádka", připoměla mi i variantu, kdy naopak výše zmíněná rada je kontraproduktivní - např. jedu v autě a mám pocit, že se rozbiju s autem tak jako ve snu, tam bych měl jednat rychle)
A naopak po probuzení ze snu, který si pamatuji - může se reálně sen _PŘESNĚ_ splnit?
U tohoto snu je odpověď velmi snadná - nemůže se splnit a to dokonce i kdybych ze snu vypustil ono zabetonovávání oken. Jeden z mých rodičů už totiž nežije....
-----
*) slova "v soutěži" doplněna pro lepší vyznění, přišlo mi, že jsem tam cosi takového řekl, ale co...
**) za xxxxxx si dosaďte neexistující české slovo - snad název nějaké "hry", kde by se mé provinění dalo vykoupit
***) A hlavně - k té situaci už na onom místě došlo, jak si až právě teď uvědomuji, je tomu cca 3/4 roku nazad, odnesl jsem to tenkrát já a Z*K*, ale i tak k tomu došlo shodou okolností, protože správcová tehdy něco zjistila na opravdu poslední vteřinu. Ale i tak ten sen byl nepřesný, ve snu jsem to odnesl sám.
****) "Protože jste své kamarádce o postopileckých obličejích neřekl, ale přitom mě o tom povídáte jako o faktu, přišlo mi, že jste to v náhlém afektu svedl pouze a jedině na ten sen, aby vám dala pokoj... Vám se na to sezení vlastně nechtělo..."
