Předchozí pokračování:
Nikdy bych nevěřil, že už je to skoro dva roky, co se mi zdál sen s překladatelstvím, ale blog nelže. Mám tedy šanci trošku porovnávat minulý a tento sen.
Nějaká skupinka lidí si plavčí ve velkém rybníku, ale není roztažená všude, plave blízko břehu a pláže. Je to asi tak skupinka deseti lidí a je na dvaceti metrech čtverečních (a protože mi pláž připomínala jistou pláž jistého rybníka, tak skupinka se drží v místech, kde je hloubka menší jak 4 metry). Vše probíhá v poklidu, já sám sedím ve vodě a voda mi je po prsa v takovém místě, abych přehlédl celou skupinku a viděl dál na rybník (do míst, kde v dobách totality bylo pohraniční pásmo). Nejsem ani napjatý, ale ani zcela uvolněný, nejsem naštěstí ani unavený. A mám proč.
Přesně z těch míst, do kterých hledím přes hlavy plavajících spoluobčanů, se objevují hlavy plavajících... elfů. Plavou dost rychle, přímo nadlidsky rychle. A samozřejmě naši lidi panikaří a sápou se z vody a pokud možno pryč, kamkoliv pryč, ale nejlépe mezi domy, tedy za mé záda.
I já sám se sápu z vody, hodím si přes sebe župan, a už uhýbám letícímu oštěpu následovaným několika šipkami (klasické šipky na sportovní házení na terč). "Zastavte boj!" houknu nejprve česky a pak okamžitě přepínám do elfštiny (ani nevím, jestli jsem českou verzi pronesl omylem nebo schválně): "Dit is 'n fout, stop om te veg!".
Boj, minimálně na naší straně ustal - ostatně mám dojem že vlastně ještě ani nezačal, přesto jeden naprdnutý elf ještě hodil svou šipku. Přesně zacíleným karatistickým sekem ji srážím stranou k zemi. Bleskově se po ní ohlédnu, nikoho netrefila. "Hierdie mense nie om jou seer te maak nie." vpálím naštvanému elfovi do tváře, že tito lidé mu nic nedělali, stojíc před ním a rukama mírně od těla jako bych mu bránil v postupu, ale současně jako bych mu ukazoval, že nemám zbraně v rukou a že by proti mě měl vrch - on ji v ruce má. Jenže je konsternován tím, co jsem právě teď udělal fyzicky i slovně, a že proti němu stojím v rozhaleném županu (ani pásek županu jsem si nestačil stáhnout kolem těla, jak se to rychle semlelo). Ani on, ani jeho druhové už neútočí. Ani naši ne, byť je za sebou cítím (tedy spíše jen pár nejstatečnějších).
Adrenalin mi protéká tělem a jsem napjatý, ale elf se uvolnil a sklopil svojí zbraň. Nedávám na sobě nic znát, i když bych se nejraději vítězně usmál, a .......
Zvonění budíku přerušilo nadějnou akci.
Co měl tento sen znamenat netuším, podobně jako netuším, jestli se má týkat mé práce v zaměstnání, nebo práce v občanském sdružení. Nikde jinde se neděje nic, co by tento sen měl reflektovat. I v práci či v o.s. se momentálně necítím v pozici, kdy bych bránil nevinné, či "jen" dvě znesvářené skupiny. Možná je ten sen v tomto směru věštecký, možná teprve čas ukáže, že jsem se ve svém dnešním soudu spletl a cosi se už pohnulo....
