Včerejší den na pobočce P* jsem zakončil později večer v době, kdy venku tak fučelo, že sníh místo toho aby padal svisle z nebe, tak padal vodorovně. Naštěstí jsem se na zastávku tramvaje dostal a tramvaj zrovinka vjížděla do zastávky.
Hned na první výhybce směřující do vozovny se ale vyskytl problém, protože předchozí tramvaj zatahovala, takže výhybka byla - logicky - přehozena špatně. Pokud bych parafrázoval povídku Šimka a Grossmana o jízdě v tramvaji, řekl bych: "Řidička po půlhodinovém mačkání páčky vstala a šla přehodit výhybku ručně tágem". Pak se nepřekvapivě vrátila pro košťátko a zkusila z výhybky vymést sníh a přehodit si to znovu.
Bohužel se jí to nepovedlo a tak vyhlásila, že si jde zavolat o pomoc, protože jí na výhybce nedolejhá jazyk a ona nechce vykolejit. No a protože se u nás šetří, nevyběhl v tento pozdní čas z vozovny dělník s košťátkem a náčiním, ale vyběhl nalehko oděný dispečer, dvakrát hodil výhybku sem tam a pak nechal pomalounku naši tramvaj přejet.
Stejnak jsem se lekl, protože jak jsou kolem této výhybky "šišaté koleje", tak to s námi hodilo tak divně, jako by jedna náprava (nebo jedna strana tramvaje?) chtěla jet doprava a druhá rovně, ale naštěstí se to nestalo.
Byl ale tak silný vítr, že se na naší tramvaji T3 chvěly dveře, ale ne zas moc, takže nedošlo k tomu, co se mi stalo před několika lety, že vítr mezi zastávkami na tramvaji na férovku otevíral dveře tak, že by mohl kdokoliv vystoupit...
