Kino končí (aneb Nestíhám si zabalit III.)

Dvanáctého července 2010 jsem tu popisoval sen "nestíhám si zabalit" a nazval ho vybočujícím z řady mých obvyklých snů, abych pak ještě 28. července téhož roku k němu připsal dovysvětlení "nestíhám si zabalit II."

Teď, po mém dalším snu na toto téma a s vědomím, že existují minimálně další dva sny na podobné téma, už musím konstatovat, že to není vyjímečný stav, ale takový ... no ... "čtyřprocentní" :-)

Je 16:45 minut a běží odpolední promítání v malém kinosálku, spíše velikosti klubovny. Já sedím v promítací kabině, před sebou na stolku notebook, šikmo vlevo před sebou na zdi ovládání promítačky, přímo před sebou průhled do sálu pod sebou. Promítání běží, byť lampa v promítačce nesvítí nějak moc, jak by měla, ale divákům, nebo spíše kamarádům to nevadí.

Neustále se koukám na hodinky, takže z práce s notebookem vůbec nic není, jsem roztěkaný z toho, že ve 20 hodin _TO_ přijde (byť ve snu není řečeno _CO_), přesto ale zatínám zuby a jdu i do toho posledního promítání. Je právě 17 hodin a já mám hodinku čas vše připravit, ale už je tu za pět minut osmnáct hodin a lidé se sešli, už je 18:05, pět minut už se mělo promítat a lidé jsou netrpěliví...

Pouštím film, pokouším se s promítačkou cosi udělat, ale podle zlostné reakce ze sálu "je to tmavý", jenže svit lampy slábne a slábne, slábne už od předchozího promítání  (ve snu cítím, že _VÍM_ proč, ač to není řečeno), až krátce po devatenácté je promítání zrušeno, v sále už nikdo nezbyl.

Je 19:15, roztahuji rolety, je devatenáct dvacet, uklízím stoly a židle, je devatenáct čtyřicet pět a já horečně cpu notebook a kotouč s filmem do batohu, aby se v devatenáct padesát ozvalo zadunění a _TO_ přišlo s desetimiutovým předstihem. Snažím se vyjít ven z místnosti, kamarádka mi přidržuje dveře a čeká na mě, ale ... je pozdě ... je konec ....

S tímto pomyšlením se vzbouzím na posteli u kamarádů na Sázavě.