Jsou chvíle, kdy život nebývá fér a zrovna teď v práci a osobním životě prožívat stavy, kdy bych nejraději prohlásil, že na slušných lidech se život podepisuje hůře. (Na druhou stranu musím sebekriticky přiznat, že ani já občas nebývám fér - ale o tom až zítra, až budu popisovat dnešek.)
Už mockrát jsem řekl větu, že předčasně umírají slušní a šikovní lidé, že tyto lidi umírají díky neléčitelným nemocem a tak.
Při tom všem dění v práci mě při opravě jedné tiskárny zastavila kolegyně, aby mi oznámila, že jedna z našich bývalých kolegyň důchodkyň, která se roky starala o svého nemocného manžela až do terminálního stádia, byla sama stižena rakovinou na mozku a že je po operaci.... a pak mi musela udělat kafe a nalít ho do mě, protože mě to zacvičilo s tlakem. Jaká to výhoda, že tato kolegyňka pracovala dříve jako zdravotní sestra, že? A bohužel, jaká to nevýhoda, že byla zdravotní sestrou, protože si současně dala dvě a dvě dohromady, takže z toho všeho co o problému kolegyně věděla, co mi pak postupně dávkovala nad kafem, usoudila na ošklivé slůvko: "metastázy".
Z tohoto světa tak zřejmě odejde další hodný člověk, ke kterému jsem jednou za půlrok chodil poladit počítač, nad kafíčkem u toho pokecat, vyslechnout si strasti, uchlácholit, bylo li třeba...
Právě v tuto chvíli, po dobře pěti hodinách jízd autobusy za kamarády, stojí přede mnou malá sklínka koňaku (neb i kamarád vidí, že jsem ještě teď zdrbnutý). Tak tedy paní F*, přeji Vám, ať se uzdravíte a hlavně, ať s tím ošklivým slůvkem nemáme pravdu!