Slíbil jsem, že povyprávím o včerejšku, ale minimálně jednou větou musím začít dění už od 1. března. Ten den totiž byla dostěhovávána pobočka B* a začalo zapojování PC a dalších propriet, přičemž se v "novostavbě" zjistila celá řada nedodělků a problémů.
Když mi v jedné kanceláři nešlo šest počítačových zásuvek ze šesti, tak jsem pochopil, že mám špatný kabel a šel pro nový kabel, čímž jsem bohužel snížil počet nefunkčních zásuvek pouze o dvě. V jiném koutě budovy se mi dařilo obdobně a to už jsem se naprdl a začal psát průběžné reklamace na naše ředitelství. Psali i jiní, takže ředitelství po nějaké chvíli ztratilo trpělivost a sepsalo reklamaci na generálního dodavatele, ten to přeposlal na svého subdodavatele, ten na svého subdodavatele.
Samozřejmě, když jsem v pátek přistihl pracovníky toho posledního subdodavatele, že nám běhají po baráku, nechal jsem si zkontrolovat i ty věci, co jsem hlásil mezi prvními. Samozřejmě je pán na seznamu neměl a čertil se (to já taky), ale oznámil jsem mu, že to prostě vyreklamujeme znovu a on sem stejnak pojede, takže sice vrčel, ale nakonec prověřil vše co jsem mu ukázal. Ba co víc, našel dalších X nezapojených kabelů do rozvaděče, takže je nejenom zapojil, ale i označil...
Bohužel, další subdodavatel technologie na těchto speciálních kabelech závislých, měl nehodu při jízdě za námi, takže jsem je musel zastoupit a jejich část reklamací s tímto člověkem projednat. Šklebil se, ale přijal to. Dva nejdůležitější kabely jsou však kdesi ve zdi přeseknuté, zdá se, že prý za to mohou kartonáři, kteří obkládali určité stěny sádrokartonem a zřejmě "trefili kabel".
Nemusím dodávat, že má práce stála a dokonce začal být ohrožen i můj odjezd za kamarády na S*, který jsem si naplánoval na druhou odpolední. Samozřejmě ti technici, co měli tu havárii se nám ozvali, že vyjíždí znovu a že přijedou v okamžik mého plánovaného odjezdu.
Život není fér a odnesl to můj služebně nejmladší kolega, který po mé otázce jaké má plány na odpoledne odpověděl, že žádné. Vysvětlil, respektive připomenul jsem mu, co všechno musí udělat a zdůraznil, že sebou musí tahat mobil, že ho ti technici budou žádat o vpuštění do budovy.
Dalo se to čekat, že něco přijde, neboť když jsem byl v autobuse mi přišel hovor, že kolega mobil nezvedá. Zuřivě jsem telefonoval na všechny strany, abych kolegu dostihl, anebo alespoň sehnal někoho, kdo je vpustí dovnitř. To se povedlo.O dvě hodiny později kolega volal, že právě našel svůj odložený mobil (s mojí jízlivou SMS), ale že techniky si převzal hned poté, co je holky vpustily do správného patra a že už je vše OK.
Jsem sám zvědav, co bude v pondělí na mě přichystáno za překvapení, ale aktuelně jsem rád, že jsem si z toho duševního vypětí dneska odpomohl fyzicky namáhavou prací u kamarádů v L*, kdy se mé duševní já muselo soustředit jen na věci typu "nestůj blízko u běžící motorové pily". Později večer jsem šel s kamarádkou na pivo, ale i taková chůze do a z hospody při měsíčku měla něco do sebe...
