Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

čtvrtek 28. března 2013

Píseň ke křížové cestě

Malé velikonoční zastavení nad jedním příběhem, jež si věřící v tyto dny připomínají...

Píseň ke křížové cestě


úvod


Pojďte, všichni lidé, Boha velebiti,
a na cestu tuto rozhazujte kvítí, 
neboť po té cestě kráčel Pán náš drahý
doprovázen k smrti katany a vrahy.

1. zastavení


Barabáše vraha Pilát osvobodil,
nad Kristovou smrtí ruce si jen umyl,
nenalezl na něm zločin hodný trestu,
nevinného poslal na bolestnou cestu.

2. zastavení


Drsný pochopové Pána zbičovali,
korunu trnovou na hlavu mu dali.
Po té kratochvíli vyvedli ho z města,
s křížem na ramenou začala mu cesta.

3. zastavení


Pod tou velkou tíží Kristus Pán se hroutí,
sotva ušel s křížem jenom část té pouti.
Daleká je cesta ke strašnému cíli,
namáhavě vstává Ježíš, Pán náš milý!

4. zastavení


Simeonův výrok dospěl k naplnění:
on je určen k lidstva všeho rozdělení,
bolestí meč ostrý drásá duši matky,
když jde na popravu synek její sladký.

5. zastavení


Kdo chceš za mnou jíti, vezmi kříž svůj denně,
přemáhej svou lenost, pojď a následuj mě,
ne jak onen Šimon, který z donucení
nesl za mě dřevo k lidstva vykoupení.

6. zastavení


Oči mé se potem, krví zalévají
katané však na to v nejmenším nedbají.
Jenom Veronika soucitná a smělá
setřela pot z očí, setřela krev z čela.

7. zastavení


Nedošel jsem ještě ke vzdálenému cíli,
když mě všechny síly znovu opustily.
Polomrtev ležím na zemi a sténám,
na vás, lidé, myslím, když se znovu zvedám.

8. zastavení


Soucit vedl ženy, aby naříkaly,
když mě s těžkým křížem na cestě potkaly.
Ten kříž nesu za vás a za vaše syny,
plačte, by vám byly odpuštěny viny.


9. zastavení


Naposledy padám, nemohu už dále,
znovu těžce vstávám, sil mám jen namále.
Až svůj těžký náklad na Golgotě složím
přibit na něm za vás život svůj položím.


10. zastavení


Donesl jsem dřevo ke své cesty cíli,
kati mě už o mé šaty oloupili.
Na tom dřevě zemřu chudobný a nahý,
budu viset mezi dvěma vrahy.


11. zastavení


Ruce i mé nohy přibity jsou hřeby,
kříž už trčí vzhůru ku tmavému nebi.
Otče, odpusť lidem, nevědí co činí,
jsou to moji bratři, poznej v nich své syny.


12. zastavení


Ježíši, až přijdeš do království svého,
rozpomeň se na mně, lotra ubohého!
Dokonal Pán Ježíš na zemi svou práci,
do náruče Otce Syn se vrací.


13. zastavení


Bůh mi svěřil tebe, dítě moje milé,
v nenávratno zašly dětství tvého chvíle.
Velebí má duše Pána, Boha svého,
že jsem také směla stát u kříže tvého.


14. zastavení


Ježíši, náš Pane, položený v hrobě,
dej, ať stále roste naše láska k Tobě,
ať Tvé zmrtvýchvstání s vírou vyznáváme,
na Tvůj druhý příchod s nadějí čekáme.