Den odjezdu vedoucích na tábor, neboli den minus jedna, začal tím,... že jsem šel k zubařovi ... a tam měl čas přemýšlet o včerejší pozdně noční informaci o tom, čeho si děti všimli na loňském táboře a nikomu z vedoucích to neřekli..
Již to ví prvních pár lidí z vedení, řešit se to bude zřejmě až na (oficiální) první poradě a přede všemi, ale to poněkud přeskakuji - návrat od zubaře do práce a práce v práci proběhla tak, že jsem stíhal i předávat mojí práci, kterou už jsem z nějakého důvodu nestihl udělat, dnes byl poklidný den na poruchy...
Hned poté, kdy jsem odjel domů nastala panika a začal jsem hledat mnohé věci, o kterých (v den kdy se toto událo)doufám, že je mám někde zabalené, protože jsem je z domova šíboval do práce a pak i možná zpět a tím pádem zabalená být asi neměla.
V Praze jsem nabíral kolegyni vedoucí a po všech minuloročních zkušenostech jsem čas nabírání určil tak dostatečně dopředu, že i při těchto zmatcích a zpoždění jsem na místo srazu dokázal dorazit se sedmiminutovém předstihu. Kolegyně jako správná dáma dorazila o chvilku později, jela o dvě metra později...
Na sraz a schůzi jsme dorazili jako druhá dvojčlenná skupina, takže super. A teď se tedy začínáme radit.
(Další pokračování bude jen o důležitých věcech, jinak nebude vůbec... Jak jsem psal minule, zápisek je psán v den kdy se stal, ale jeho vydání je úmyslně opožděno...)
