Dovolená /4./

Asi jsem pěkná potvora, řekl bych. Minimálně chvílema.

Měl jsem soudcovat jistou akci na táboře, která má v sobě názvu slovo "Memoriál" a která se týká navíc i kamaráda, kterého jsem stihl poznat. Oukej, dělám to už pár let, nevadí mi to, přestože po skončení 11. kola mám v oku nervový tik, hlasivky v háji a chuť tak akorát vyžahnout pivko a zmizet do postele. Typicky to dopadlo bez toho pivka...

Letos mi kamarád nahlásil v komunikátoru, že pojede na memoriál jako účastník a že si na to vezme i košili, černé kalhoty a polobotky, zasvítily mi očička a okamžitě jsem ho v tom nápadu podpořil.

Akce začala a já jakožto soudce začal vyprávět vše potřebné ke hře a na závěr poprosil kamaráda aby vstal. "Tahle si představuji, že bych šel na akci zvanou memoriál oblečen a ne ve špinavém a potrhaném tričku." řekl jsem a dál to neřešil.

Při druhém kole mi padl do oka jeden z hlavních organizátorů tábora - byl jednoznačně převlečen z maskáčového trička do čisťounké bílé košile. To už mi trošku zatrnulo, ale v dalších kolech jsem si všiml dalších převlečených kolegů vedoucích. Tý jo, co se nestane, když se použije sousloví "úcta k mrtvému"

Večer jsem byl naprosto v pohodě, schladil pivem hlasivky, které i tak dostali zabrat, přestože letos to bylo naprosto víc v pohodě než minulé roky. A proč vlastně?

Tradiční vyvolavače nepokojů jsme do hry nepřijali (taktně naznačeno dost předem), já a kolegyně jsme si u organizátorů tábora vyžádali třetího jen a jen na zklidňování dětí, no a samozřejmě si samolibě myslím, že můj proslov, který jsem tentokrát zvolil úplně jiný než předchozí roky taky vykonal své....