Dnes dopoledne jsem dostal zprávičku od kamarádky I*, v níž mi poslala zápisek o svém snu, ale uvozený usmívajícím se smajlíkem. Nemusím snad ani předstírat, že mě právě ten smajlík donutil k okamžitému přečtení.
Ten pocit, který mě prostoupil po přečtení, bych přál každému zažít a je naznačen v nadpisu tohoto blogu. Kamarádce se totiž povedlo usilovným cvičením otočit jeden ze svých ošklivých snů do pozitivna takovým způsobem, že až se s ní znovu uvidím, tak budu muset mít klobouk, abych před ní měl čím smeknout...
Žák tak předčil svého učitele, protože já svého času taky otáčel jeden sen mockrát se variantně opakující do pozitivna (Šedesátkrát na černo? Proč ne dvaašedesátkrát?) a z tohoto bodu vystoupal až ke květnovému snu Kočka revizorkou, ale trvalo mi to déle.
Není to poprvé co se mi tohle stalo, ale jsem za to rád, zrovna nedávno mi dva kluci děkovali a vzpomínali na to, jak jsem do nich hustil základy programování a teď už jsou mnohem dál, než já.
Je totiž zjevné, že mi tento stav vyhovuje a přináší ten správný pocit štěstí, který mě naplňuje...............
