Mám-li popsat to, co jsem dělal mezi 25. květnem až touto nedělí, pak to mohu napsat šílením ze snu, který se nakonec nekonal, aby se konaly jiné astrální sny. Ale to už jsem neděli v neděli ("Fakt nežijeme svoje sny?")...
Ale nepopsal jsem reálně dění ze spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje, tedy spíše dění na setkání s lidmi, jež jsou jeho členy.
V pátek jsem po dobloudění na místo (opět problém v poslední míli, minul jsem jeden ukazatel cesty) nalezl jednoho z pořadatelů, jak si zrovna přebírá naší ubikaci a pak po dohodě se mnou vyjel na nákup sám a já dělal "bójku" pro případné zbloudivší, kteří by přijeli podobně jako já chvilku po oficiálním převzetí ubikace, jež bylo známo hodně dopředu.
Dalo se to očekávat, za dvě hodiny nepřijel nikdo, takže jsem si mohl užívat stínu pod ořechem, jsouc na akci zcela bez počítačové techniky. To byla panečku pohodička....
Pak se postupně začali objevovat jedinci, téměř s každým jsem potřeboval prohodit větičku a tak nějak jsme to dopracovali do večerního ohně a opékání špekáčků. To ale bohužel znamenalo, že se otevřelo (nejenom) pivko. Bylo mi jasné, že můžu jít klidně spát, protože se nic důležitého dít nebude. A hlavně neuvidím ty konce...
Ano, neviděl jsem je, přestože jsem spal pod širákem, ale slyšel jsem je, protože jsem spal pod širákem, asi tak 20 metrů od ohně. Na mé tradiční probuzení kolem druhé hodiny v noci jsem zaregistroval hlášku jednoho máča, který měl potřebu se vymočit přímo na mě. než jsem se probral a pořádně se rozkoukal, už dotyčného dva kumpáni odváděli...
O dvě hodinky později už i oni spali u ohně, takže jsem si mohl užít ranní zpěv ptáčků zpěváčků bez nepřírodních zvuků. Už chápu proč mnozí jezdí spát pod širák, tohle fakt za to stálo slyšet...
V sobotu dopoledne a pak i odpoledne měly proběhnout schůze. První z nich, řízená manažerem z povolání odsejpala jedna báseň, takže za hodinku a kousek bylo hotovo. Na schůzi druhou jsem musel všechny upozorňovat a dokonce řídící schůze doslova (slovně) vtlačit do jednací místnosti, aby šla příkladem...
A pak najednou bylo po šestnácté hodině a já věděl, že vlak s přestupem na mojí druhou akci už nestihnu a přesto jsem raději vyrazil na další spoj s "garantovaným" přestupem, jež měl jet o dvě hodinky později. Až tak se mi chtělo být sám a nebýt na schůzi, která se rozplizla na draft. (Kdo ví - ví, kdo neví - nechť mi promine, nespecifikuji to)
Měl jsem čas dotočit pár záběrů do videjka a pak jet vlakem, z nějž jsem přestup neměl a jež jel mezi mými plánovanými vlaky. Musím konstatovat, že jsem udělal dobře, protože se vlaky od Prahy zpožďovaly a kdesi v mém směru byla mimořádka - stržená trolej, takže bych v důsledku nestihl přestup na úplně poslední vlak jedoucí v sobotu po oné regionální trati daným směrem.
Jízda oním posledním vlakem pro mě byla specifická tím. že jsem oproti očekávání nejel v nové regionově s tably a hlášení zastávek, ale ve staré 810-ce, takže jízda na S* ze směru, kterým jsem ještě nejel, začla pro mě nabývat dobrodružnosti. Co vám budu povídat, díky tomu, že se vláček "synchronizoval" na větších zastávkách s časem, jsem měl šanci vystoupit na správné stanici a to jen díky tomu, že byl dle jízdního řádu čas vystupovat :-)
No abych nekecal, měl jsem určitou představu, že po zastávce X - poslední velké zastávce, ta má musí přijít také. Jak mě, tak strojvedoucího však překvapila mezizastávka a na ní lidé, takže jsem si užil velké brzdění...
V neděli dopoledne jsem pomohl se sklízením suchého sena, protože měly přijít deště a pak znovu vláčkem domů. Měl jsem to načasované a nasměrovanné tak, že jsem projížděl místem konání první akce právě v čase, kdy by mohli jistí účastníci jet domů a skutečně se zadařilo, jeden klučina tam stál, takže jsme měli čas v Praze na přestupu pokecat, protože oboum to jelo až za hodinku....
