Pro tentokrát začnu své shrnutí ještě nedělí týdne osmnáctého, neboť jsem se - málem - u jisté soukromé firmy, neškolil ve finanční gramotnosti. Prostě jsem zapomněl sledovat kalendář a neuvědomil si, že už nastala _TA_ konkrétní neděle. Naštěstí se mi kamarád a současně řidič a školitel připomněl.
Jel jsem totiž na jeho přednášku, oficiálně studovat to, co chci, ale současně sledovat, jestli jeho styl přednášení je v pořádku. Zkušený rétor by odhalil vady, já si také jedné až dvou povšiml, takže můj úkol splněn, kamaráda jsem pochválil. A sám byl překvapen, jak se z kamaráda, který se ve finanční gramotnosti také svého času plácal, stal lektor...
Do oné firmy jsem se vrátil téměř po třech letech, kde jsem svého času byl na základním školení a nyní jsem si tedy prošel jedno z následných školení. Pro mě, který se trošku snažil si ty informace sehnat, neznělo příliš mnoho nových informací a podobně jako svého času u Lyonessu jsem sledoval podobné problémy - Nadhození cifry v řádu statisíců jen tak z fleku a nedodání, jak jsem se k té cifře dostal, je prostě nefér....
V pondělí jsem byl v práci z celičkého oddělení zcela sám, takže jsem jen čekal, odkud udeří. A ono udeřilo, budova B* vyhazovala jističe v určitém okruhu a rovnou dva, které byly v řadě za sebou. Elektrikáři, objednaní před hodinou a očekávaní do hodiny, samozřejmě nedorazili. Zpozdili se o 30 minut, kdy už jsem měl tušení, že to vyhazuje konkrétní kancelář a konkrétní prodlužovák. Po průzkumu od elektrikářů bylo jasno a dokonce chlapci odborným pohlerdem našli poškozené místo na oné prodlužce. Ale žbrblali, že to máme zapojené špatně, prodlužovák v prodlužováku nesmí být. Celá situace vydala na tři hodiny práci a bylo co dělat, protože po každém padlém úsekovém jističi nám toho "spadlo" relativně dost.
Jak já se těšil, až mi zítra přibude kolegyně a skutečně, v úterý přijela a zapojila se do pracovního procesu. Je to neuvěřitelné, ale přestože jsem opět pracoval jen ve dvou lidech z oddělení, tak vypadalo to úplně jinak, než v minulém týdnu a já byl klidnější. Bohužel, "malér" s náhlou povinností změnit heslo do počítače (zkráceno období na platnost hesla) mě vyhnalo do terénu, takže jsem s vytřeštěným zrakem taktak dokázal skloubit návštěvu poboček P* a F* , oběd a rychlý návrat zpět. Kolegyně mi na odpoledne přinesla i štěstí, protože najednou bylo zcela jasné, kde je v jistém problému chyba a to mi kolegyně neřekla v rámci nápovědy vůbec nic. Jen tu prostě byla.
Ve středu mě potěšila kolegyně a kamarádka v jednom - I* - přišel mi od ní velice stručný email, jenž měl v předmětu tři usmívající se smajlíky a text - přečti si můj poslední sen. Tušil jsem leccos, ale tohle tedy ne... Musím ale začít od prvopočátku, tedy od mého zapůjčení anime seriálu Haibane Renmei s pokynem "všímej si ...", aby následně měla o jedné z hrdinek sen a ta jí vynadala, že ..... a najmenovala jí tři problémy. Prošlo kolik měsíců a kafáren a ještě víc usilovnější dřiny I*, aby na těch třech problémech zapracovala. Nu a současně jsem do "náhodného" dne tohoto roku v kalendáři, zapsal "zúčtování s .............". V úterý, dva dny před termínem, mi to I* ukázala a hned večer jí přišel sen.
Byl to tak nádherný zúčtovací sen, že jsem ho okamžitě obulel, a pod prvním dojmem poslal I* mail na téma, že už je lepší mistr, než já. A současně napsal, že to písnu na blog, který I* čte. Byl jsem upozorněn, že nesmím opomenout zmínit svoji pomoc, jenže já si - zpětně - připadám jako ti broučci ze seriálu Broučci, kteří v noci létali a svítili lidem, tzn. pomoc v problému malá, až neznatelná, i ty lidi si to museli odšlapat domů sami.
A tenhle "blik do pohádky" měl zřejmě za příčinu, že jsem se musel jít vykřičet ze své euforie a radosti do ústraní, kde mě nikdo neslyšel. Své YES, YES, YES jsem křikl na pokraji lesa, včetně oslavného tanečku. Nu, odpověď hajného z lesa byla taková jaká byla, takže podobně jako to řekl Zdeněk Jirotka ve svém románu Saturnin slovy doktora Vlacha, mohu říci: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa neozývá, já zavolal docela slušně" [1]
Tahle radost z "cizího" snu byla nakažlivá, po celý den si ti všímavější kolegové všímali, že jsem rozradostněn, usmívám se a tak. Až si myslím že jsem pár z nich ovlivnil, že i oni byli usměvavější.
Samozřejmě síla Jing se neobejde bez síly Jang, takže už před tímhle radostným emailem jsem měl na stole jiný, od vedoucí, jejíž jméno se zde na blogu nevysvětluje, který si stěžoval na nefunkční změnu hesla do Windows. Rychle jsem zkontroloval situaci, účet zablokovaný, odblokování se mi nezdařilo, ale email od dané paní přišel, tzn fungovala a jen jí nešlo změnit heslo, proto jsem odpověděl tak, jako všem ostatním v tomto případě ve stylu - změna hesla je zablokovaná na ..... minut, poté změnu proveďte znova, do políčka původní heslo je nutno zadávat to heslo, které ..... následované nějakým tím vysvětlením, jaké že z mnoha našich hesel tam pasuje. Přesně 15 vteřin poté, co jí email došel začaly od této vedoucí zvonit telefony, ale já, vědom si doporučení svého vedoucího, že s touto paní nemám přicházet do styku se podíval po kolegyni a ta to zvednout nechtěla. Raději jsme oba zbaběle(?) prchli na jiné poruchy a na jiná zablokovaná hesla a na jiné pracoviště, kde nás slušně požádali u asistence při této povinné změně hesla, jež měla nastat v pátek. Prostě a krásně - bylo mi jasné, že by ten telefonní hovor nebyl bez emocí.
V době, kdy měla uplynout ta blokace jsem udělal kontrolu - účet odblokovaný, hodnota lastpasswordchange změněná /vizuálně tam bylo jiné datum a čas, ale nevím jaký/ a pustil to z hlavy.
Chyba!
Asi tak 2 minuty před mojí návštěvou u oné vedoucí ve čtvrtek mi zavolal šéf a dal mi striktní zákaz s danou vedoucí vejít v jakýkoliv styk do dořešení stížnosti na mě....
Když se něco podobného stalo v minulosti, tak následně má jízda autem kamkoliv hrozila havárií. Dnes (ve čtvrtek) nic. Z toho mohu vypozorovat jen dva názory o mém podvědomí. Buď už mě to nevytáčí, anebo se mé podvědomí cítí, že mám pravdu. Ale ukáže to v plné síle následujících několik nocí.
V pátek při uzavírání tohoto příspěvku mohu konstatovat, že první noc dobrá a dokonce jsem jezdil v klidu i autobusy na simulátoru, a dělal i jinou drobnou práci na počítači, takže asi OK.
Škoda přeškoda, že v pátek, kromě problémů s hesly u těch, co si ho museli měnit až "minutu po dvanácté", na nás padali "nefakturovaní kostlivci", ale opět zafungovala síla JingJang - na poslední "vteřinu" jsme spáchali další kafárnu, jež byla poklidná a pohodová. Ale povšiml jsem si jedné věci - Jak Z* tak I* mají občas takovou nepěknou vlastnost - Důležité téma nadhodit v čase, kdy se už setkání blíží na konci. Na druhou stranu je to chyba i u mě, že nejsem ono téma schopen vytáhnout na světlo včas, i když ho kolikrát znám...
PS: RVHP probíhá, leč řešení prokletých se odložilo kompletně na zítra.
[1] z tohoto odstavce je pravdivé pouze "YES, YES, YES", ústraní a taneček, ale nemohl jsem si odpustit využít literární licenci a zapřehánět si.
