Shrnutí jednoho pracovního týdne jednoho pracovníka jedné firmy
I když tentokrát to bude spíše o něčem jiném, než o práci
Je sobota 15:42, kdy začínám spisovat tento dvojpříspěvek, kdy znalí vědí, že jsem od 7:00 až doteď (minus jedna hodina procházky v lese) pomáhal na S* s přípravou dřeva na zimu, konkrétně na odtěžení skácených drobných stromků po probírce od lesáků. Byla mi v jednu chvíli svěřena sekyrka - poprvé v životě jsem pracoval se sekyrkou bez dozoru a současně mi do toho absolutně nikdo nekecal(!!!!!!) - a věřte mi, že některé větve šly z kmínků stromů velice rychle, neboť jsem si konkrétní křivdy z celého týdne velice snadno fyzicky vybil...
Každopádně pokud bych měl shrnout pracovní část týdne, pak mi přišlo, že naše krajské vedení je vedení loutkové a ještě jsou tyto loutky pověšeny někde ve fundusu, protože se metodického vedení lidí na pobočkách od nich mnohdy nedočkáte. A opravujte pak chyby ve stylu, že vy musíte vyplatit klientovi X tisíc na pět různých účtů/položek, ale nemůžete protože na nějaké pobočce, kterou vy neobjíždíte, udělali chybu, jež se "pere" s vaším zadáním, takže jedna z položek jde v nesprávné výši. Nebo už nedejbože odešla. Ale vy musíte nějak sjednat nápravu, i když ty lidi z ostatních poboček neznáte, nejste jejich přímý nadřízený, natožpak abyste byli jejich metodické vědění.
Jaké to štěstí, že už jsem vyrostl ze stavů, kdy jsem si všechno přesto obvolal sám. Ne, už tuhle práci za jiné nedělám. A proto jsem pro některé lidi "TEN ŠPATNÝ NEOCHOTNÝ" No a co - až někdo hodí na toto téma stížnost, tak dotyčného utluču mojí pracovní náplní...
Na těchto mezipobočkových tahanicích kolem peněz je ještě jedna věc smutná - kolegové od nich utíkají, že je prý neumí a já jsem tak jediný, kdo je dokáže - nyní už jen metodicky - řešit.
Každopádně vědouc, že se potkám v pátek s I*, jsem svůj středeční příspěvek nejenom neřešil na úterní kafárně ale schválně jej zveřejnil až dodatečně, protože jsem to nechtěl řešit s někým, komu pomáhám a který za danou věc ani nemůže, ba právě naopak - I* patří k lidem, pro než má cenu žít můj život... (to zní ale divně, co?)
Středeční příspěvek (Obraz smutný slečny) byl tedy takové pokusné "volání o pomoc"... spolu s konstatováním, že já sám mám pocit, že se už dva roky točím v kruzích. Ano, dokázal jsem si vyřešit dost věcí i ve snech i v reálném životě, s mnoha věcmi jsem se i smířil - ostatně proto vynechávám i třetí "volání o pomoc", jež by znělo přesně takto (opět nutno genderově otočit):
Mrtvá láska
S tím, že skončím jako single jsem totiž už definitivně smířen, i když tu a tam se zmůžu na pokus to zvrátit. Tak právě v tomto týdnu skončil další... A mě přibylo další číslo v telefonu s nápisem "nevolat, nebrat"...
Ve čtvrtek a pátek jsem v podstatě jen nevěřícně zíral na to, že v nově zavedeném systému nejsme schopni již několikátý měsíc objednat zavčasu tonery, což je jak chyba systému tak i neschopnost naše s tím zavčasu něco udělat. Mohli bychom hodně diskutovat, kolik procent padá na jednu a druhou stranu, ale bohužel, bylo by to o ničem... V pátek samotný mě pak ubily i další události, které tu ani nebudu zmiňovat.
Každopádně jsem v pátek pozdě v noci vyslal další volání o pomoc (Jsou v blátivý cestě koleje?), tedy volání druhé. Jaké to štěstí, že jsem celou dobu neměl telefony u sebe, protože se na něj chytly dva lidi. On - jehož číslo dnes také přibylo do telefonu pod novým jménem ("nebrat, nesplácí prachy,hnusák") a bohužel se mi na něj chytla i I*. Oba na první odstavec...
A to je přesně to, proč mnozí raději drží hubu a krok, protože co je směřováno úmyslně na jednoho se chytí i druzí a vyloží si to špatně. Začínám chápat novináře, dokumentaristy, spisovatele, protože napsat kus textu, aby se za nos chytali jen ti, co se chytat mají, je utopický úkol. Tedy v mém případě to nejde(?) napsat tak, aby se chytali ti, co pomocné ruce zneužívají ba i cíleně vyhledávají, namísto toho, aby se nechytali lidé právě jako I*, jež nejenom pomocnou ruku přijala, odpíchla se od problému, a už je dokonce tak daleko, že už vysloveně pomocnou ruku nepotřebuje. To je pak radost pomáhat, když dotyčný nejenom řekne děkuji, ale dokonce se naopak snaží pomoci mě.
Takhle by to mělo fungovat vždy a všude, leč prostě nefunguje
Když se vrátím k pomoci mě, tak ač se to někdy nezdá, tak mě I* a další dvě osůbky pomáhají mnohdy přímo skvěle, jenže se obávám, že s některými věcmi pomoci nelze a proto v některých ohledech se pomoci ani nedovolávám...
Tahle tedy vypadal můj týden, mé bolesti a má trápení Je sobota 21 hodin, kdy končím psaní tohoto příspěvku a nastavuji jej k zveřejnění na ráno. To proto, abych ještě stihl napsat ten správný email pro I* a další jedince, které mám v telefonu ještě pod jejich jmény a které všechny mé příspěvky v tomto týdnu mohly znepokojit, či dokonce znepokojily.
