Pracovní týden a průběh u jednoho pracovníka jedné firmy
Po týdnech, jež proběhly v předchozích třiceti dnech, se tento týden stal konečně týdnem klidným. I když...
Co bylo v pondělí nelze popsati, protože toho bylo moc, ale co bylo důležité, byly to takové ty problémy "desetiminutovky", tedy po deseti minutých bylo typicky vyřešeno.
V úterý byla trošku krize a když jsem se zeptal svých kolegů, kdo pojede pobočky, tak se nechtělo nikomu a ani mě. Na pobočkách ale oficiálně nebylo co dělat, maximálně nějaká ta prevence...
Ve středu jsme měli jet na školeni do Matičky stověžaté a s kolegyní Š* jsme si dali dobře 60 minutový předstih, abychom zvládli případné problémy na cestě. A tak jsme vyjeli a v místě, kdy jsem při cestě ze S* semafory neměl, tak tam byly, tím jsme ztratili prvních pět minut. Druhé, již očekávané semafory byly opět odpojeny a dopravu řídili pracovníci stavební firmy, takže další pět minut. Zbývalo nám jich tedy minut 50.
A pak se ozvalo rádio a prohlásilo naši dálnici za ucpanou se zpožděním 55 minut, takže nastal čas hledat vhodnou odbočku a objížďku. Když už jsem našel odbočku, tak byl opravdu nejvyšší čas - konec kolony - té padesátiminutové - jsme již bezpečně viděli před sebou. A tak jsem odbočil, podal mobil s navigací kolegyni a požádal jí, aby zapla navigaci a našla objížďku. O 30 sekund a 100 metrů později jsme stáli v koloně jiné...
A tak jsem musel udělat odhad podle taxikáře, který vycouval z kolony prvé a teď stál těsně přede mnou v koloně druhé, neboť S* ještě neměla nalezenu žádnou trasu. Taxikář uhnul doleva, já za ním.
Než Š* konečně vydolovala v navigaci cestu (internetové připojení bylo mizerné) stáli jsme s taxikářem v koloně třetí, takže další úskok do strany.. A najednou jsem byl na dálnici vedlejší a jel rychle ku Praze. Když už byl kilometr nultý, opět kolona...
Na školení jsme dojeli pozdě a proto jsme se na místě dohodli, že zpět si najdeme opět nějakou cestu mimo tyto ucpané.
Po anabázi s parkováním a hledáním cesty z podzemí parkoviště do přednáškové místnosti (Š* nemá úplně dobrý orientační smysl) jsem si prožil další školení, jež mělo být pro začátečníky a také bylo, takže jsem se poměrně nudil a se mnou další tři jedinci, takže jsme řešili v rámci školení i nějaké odbornější věcičky a než jsem se rozkoukal, byla naše diskuze a práce na promítacím plátně. Chjo....
Cesta zpět proběhla v pohodě, protože jsem Š* vstrčil do ruky soupisku pěti vesnic, které jsme měli projet, abychom se vyhli celé sekvenci stavebních uzávěr, takže jsem si takto pořídil "offline navigaci", ale stejnak jsem se objevil v místech kde už jsem několikrát byl a kde jsem musel jet po pamětí, neboť vesnické silnice bývají šipkovány občas zvláštně, kdy se cíl z tabulí ztratí a buď už vůbec neobjeví, nebo se objeví o tři křižovatky později a mezitím - babo raď :-(
ALE STEJNAK - pocit dejavu mi brnkal na nervy... Sice si myslím, že pořadí, kdy jsem byl v oněch místech byl skutečnost-sen-skutečnost-dnešek, ale nebyl jsem v oné "nejhorší křižovatkové vesnici" v duševní pohodě - pocit že sjedu ze správné cesty a nedojedu (nikdy) domů, tedy pocit snový, mi chvilku svíral žaludek.
Čtvrtek byl opět vypečený, neboť jsem svého kolegovi Z* bořil plány - sám jsem si zavčasu sehnal služební auto i potřebnou byrokracii (řídit měl on) - a oznámil mu, že v 9:30 ho telefonicky upozorním na odjezd, v 9:40 mu už budu stát za zády a v 9:45 vyrazím jističe v jeho kanclu, aby vstal a odjel. Došlo jen ke druhému stupni...
A hlavně - zůstal jsem na pobočkách a šel do kafárny s I*, kde jsme si popovídali a vyjedli v kafárně zásoby sladkostí, co tam měli :-)
Jenže ve snu I* se objevil fenomén, který patří do mých snů, tedy tramvaje. Popis snu byl - Došla jsem na křižovatku R*, tam hořela tramvaj, vytáhla jsem tě z ní.
OK, to se dalo čekat, když I* zná mé sny (ty zná ostatně každý kdo čte tento blog) a I* také četla příspěvky na blogu, kdy jsem zveřejňoval ony příspěvky se smutnými písničkami, takže důvod vyvolání snu se dal vysvětlit snadno. Ale je tam jedno ALE - tahala mě z míst pro cestující anebo z místa řidiče? Pro mě je to údaj důležitý docela dost, a jen teoreticky je důležitý i směr jízdy oné tramvaje, neboť jeden ze směrů je pro mě statisticky o dost víc traumatický, i když ne vždy ( Kočka revizorkou je právě onou zářnou vyjímkou potvrzující pravidlo ) Proběhla-li odpověď v kafárně, tak jsem ji nevnímal.... Ale už jsem si napsal emailem o upřesnění. Navíc mám docela podezření, jestli jsem vůbec tu otázku položil, a nevsugeroval si, že ano...
Později odpoledne jsem si hrál na šotouše a zkoušel propočítat jízdu jedné speciální tramvaje, abych se v ní svezl. Výpočet po "60 minutových skocích" mi hrubě nevyšel, na mé nástupiště v daný čas nepřijela. Ale podle propočtů jiných, přesnějších, měla projet kolem mě o chviličku dříve v protisměru, takže bych býval byl jen přeběhl koleje. Sekl jsem se o jedno jediné pořadí, což zamrzelo a byl jsem na sebe naprdlý asi tak hodinu, neboť jsem neměl kvůli dalším úkolům čas čekat. Jenže nejsem prostě pravověrný šotouš. Kdybych jím byl, tak jsem si vyčíhl úplně první jízdu této tramvaje v pondělí, protože tento odjezd byl veřejně znám...
V pátek jsem opravoval osobní čísla mých kolegů do nového formátu a pak jsem tato čísla z databáze jedné přenášel ručně do databáze druhé, bylo to rychlejší udělat ručně. Než bych si udělal převodní program, prozkoušel ho a spustil, trvalo by to déle. Vyjímky by mi program rozbíjely...
Nyní, když tento příspěvek v pátek dopisuji, jsem na akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, jeden z pořadatelů mě už stihl naprdnout (respektive abych byl přesný: On si to myslí, že mě naprdl), potkal jsem se i s F* přesně na jednu pusu a přivítání, takže taky pohoda...
Zveřejnění příspěvku zpožďuji úmyslně, neboť mám dojem, že mě ještě něco napadne...
